Hypothalamo-hypofysární systém
Hypothalamo-hypofyzární systém je nejdůležitější součástí neuroendokrinního systému (systému, který spojuje nervové a endokrinní signály) a řídí ostatní žlázy s vnitřní sekrecí.
Má 2 části:
Hypotalamus
Hypothalamus je část diencepahala zodpovědná za spoustu vegetativních pochodů v organismu. Sám tvoří hormony, a to:
- liberiny a statiny, které řídí uvolňování hormonů z adenohypofýzy;
- antidiuretický hormon a oxytocin (tyto dva hormony jsou tvořeny v nucleus supraopticus a paraventricularis hypothalami).
Je s hypofýzou spojený, a to:
- Cévně – s adenohypofýzou je spojen portálním systémem (a. hypophysialis superior). První kapilární rozvětvení je na úrovni hypotalamu, kde jsou do něj uvolňovány liberiny a statiny. Druhé rozvětvení je u samotné adenohypofýzy, kde se liberiny a statiny vstřebají a naopak do krve přejdou hormony produkované samotnou adenohypofýzou.
- Nervově – s neurohypofýzou (ncl. supraopticus et paraventricularis). V axonech neuronů (které tvoří stopku hypofýzy) z hypotalamu je do zadního laloku hypofýzy dopravován antidiuretický hormon (ADH, vasopresin) a oxytocin. Dráze tvořené těmito axony říkáme tractus hypothalamo-hypofysialis.
Hypofýza
Hypofýza je oválné rozšíření na konci infundibulárního výběžku hypothalamu. Je uložena v sella turcica kosti klínové. Hypofýza je složena ze dvou anatomicky a funkčně odlišných částí – adenohypofýzy (která má epiteliální strukturu) a neurohypofýzy (která má neurální strukturu). Neurohypofýza a adenohypofýza jsou navzájem propojeny krátkým portálním oběhem (a. hypophysea inferior).
Adenohypofýza
Adenohypofýza je přední lalok hypofýzy. Produkce hormonů adenohypofýzou je regulována liberiny a statiny z hypothalamu. Je s ním cévně spojená.
- Pars distalis
- hlavní část adenohypofýzy, zodpovědná za tvorbu většiny hormonů tvořena trámci buněk několika typů:
- chromofobní buňky;
- chromafinní buňky – ty rozdělujeme ještě na buňky acidofilní a bazofilní.
- Pars intermedia
- málo vyvinutá;
- tvoří jí zejména bazofilní buňky.
- Pars tuberalis
- obsahuje především chromofobní buňky.
Hormony
V acidofilních buňkach pars distalis jsou tvořeny:
- Růstový hormon = somatotropní hormon (STH) – podporuje proteosyntézu, a tím růst jedince, působí na proliferaci chondrocytů v růstových ploténkách;
- Luteotropní hormon (LTH)/Prolaktin (PRL) – stimuluje rozvoj mléčné žlázy a produkci mléka, inhibuje růst vajíčka a zvyšuje efekt estradiolu na skladování a spotřebu cholesterolu v granulóza luteinních buňkách;
V bazofilních buňkach pars distalis jsou tvořeny:
- Folikuly stimulující hormon (FSH) = folitropin – u žen stimuluje zrání ovariálního folikulu, u mužů podporuje spermatogenezi.
- Luteinizační hormon (LH) = lutropin – podporuje tvorbu pohlavních hormonů:
- u žen – estrogenů a progesteronu;
- u mužů – testosteronu.
- Thyreotropní hormon (TSH) = thyrotropin – stimuluje syntézu a uvolňování hormonů štítné žlázy.
- Adrenokortikotropní hormon (ACTH) – stimuluje růst kůry nadledvin a v ní produkci glukokortikoidů.
V bazofilních buňkach pars intermedia je tvořen:
- Melanocyty stimulující hormon (MSH) – stimuluje melanocyty k produkci melaninu a přenosu jeho granul do keratinocytů v kůži a ve vlasech.
Neurohypofýza
Neurohypofýza neboli zadní lalok hypofýzy je tvořen axony neurosekrečních neuronů a dále gliovými buňkami (tzv. pituicity). Je nervově spojený s hypotalamem a touto cestou se do něj také dostávají antidiuretický hormon a oxytocin, které jsou v hypofýze už pouze skladované a po stimulaci akčním potenciálem, uvolňované do krve exocytózou.
- Oxytocin – navozuje kontrakce dělohy při porodu a kontrakci mlékovodů při kojení.
- Antidiuretický hormon – zvyšuje zpětnou resorpci Na+ a vody v distálním tubulu a sběracím kanálku ledvin.
Odkazy
Související články
Použitá literatura
- KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.
- ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2002. 470 s. sv. 2. ISBN 80-247-0143-X.
- KONRÁDOVÁ, Václava, Jiří UHLÍK a Luděk VAJNER. Funkční histologie. 2. vydání. Jinočany : H & H, 2000. 291 s. ISBN 80-86022-80-3.
