Nedoslýchavost

Nedoslýchavost (dospělý věk) v jednotlivých státech (přepočteno na 100 000 obyvatel)

Mezinárodní symbol hluchoty

Nedoslýchavost (hypakuze, hypacusis) je částečná redukce sluchu. Nedoslýchavostí je postiženo přibližně 5 % populace v ČR, většinou se jedná o starší jedince s presbyakuzí. Těžký i lehký stupeň nedoslýchavosti s sebou mohou přinášet výrazný handicap na poli profesním (např. muzikanti) i sociálním. Výrazně tedy snižuje kvalitu života, v některých případech může nedoslýchavost vyústit až v psychosociální izolaci pacienta. Může být také příznakem komplexnějšího a závažnějšího onemocnění (např. tumor mozku). Náhle vzniklá nedoslýchavost představuje v ORL stavy, které je třeba řešit urgentně. ^[1]^[2]

Poruchy sluchu mohou mít původ centrální, nebo periferní. Periferní nedoslýchavost je mnohem častější než centrální.

Centrální nedoslýchavost

Centrální nedoslýchavost vzniká v důsledku poškození na úrovni II.–IV. neuronu sluchové dráhy. Povaha poškození je rozmanitá, vždy závisí na lokalizaci a velikosti léze, nejčastěji se jedná o trauma nebo tumor. Proto často s nedoslýchavostí pozorujeme fokální neurologický deficit. Klinický obraz nás může někdy svádět na „falešnou“ stopu fatické poruchy nebo poruchu intelektu.

Periferní nedoslýchavost

Periferní nedoslýchavost může být převodní, nebo percepční.

Převodní nedoslýchavost

Příčinou může být překážka v zevním nebo středním uchu; může se jednat o mazovou zátku nebo zánět v zevním zvukovodu, perforaci bubínku, akutní či chronický zánět středního ucha, katar Eustachovy trubice, otosklerózu apod.

Percepční nedoslýchavost

Percepcní nedoslýchavost vzniká v důsledku poškození vnitřního ucha nebo sluchového nervu. Lze ji dále rozdělit na kochleární a retrokochleární. Ztráty sluchu jsou zpravidla nevyrovnané, nemocní špatně rozumějí i po zesílení intenzity řeči. Často trpí diplakuzí:

diplacusis dysharmonica – tón slyší v každém uchu o jiné výšce;
diplacusis echotica – v jednom uchu slyší zvuk opožděně.

Percepční kochleární nedoslýchavost

Jedná se o poškození hlemýždě (vláskové buňky); etiologicky se může jednat o presbyakuzi, socioakuzi, Ménièrovu chorobu, ischemické nebo toxické poškození vnitřního ucha. Převodní systém je v tomto případě v pořádku, diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit suprakochleární poškození.

Percepční retrokochleární nedoslýchavost

Nejčastější příčinou jsou nádory mostomozečkového koutu. V 70 % případů se jedná o vestibulární schwannom.^[2] Zbylých 30 % připadá na meningeom, dermoidní cystu, neurofibromatózu, toxické nebo parainfekční postižení.

Odkazy

Související články

Zdroj

BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://jirben2.chytrak.cz/materialy/orl_jb.doc>.

Reference

↑ VALVODA, Jaroslav. Nedoslýchavost. Med. Pro Praxi [online]. 2007, vol. 4, no. 12, s. 514-518, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/med/2007/12/07.pdf>. ISSN 1214-8687, eISSN 1803-5310.
↑ Skočit nahoru k: ^a ^b ROTTENBERG, Jan. Diagnostika a terapie nedoslýchavosti. Interní Med [online]. 2008, vol. 10, no. 10, s. 470-473, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/int/2008/10/08.pdf>. ISSN 1212-7299, eISSN 1803-5256.

Použitá literatura

KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.

VALVODA, Jaroslav. Nedoslýchavost. Med. Pro Praxi [online]. 2007, vol. 4, no. 12, s. 514-518, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/med/2007/12/07.pdf>. ISSN 1214-8687, eISSN 1803-5310.

[1] VALVODA, Jaroslav. Nedoslýchavost. Med. Pro Praxi [online]. 2007, vol. 4, no. 12, s. 514-518, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/med/2007/12/07.pdf>. ISSN 1214-8687, eISSN 1803-5310.

[Rottenberg-2] Skočit nahoru k: ^a ^b ROTTENBERG, Jan. Diagnostika a terapie nedoslýchavosti. Interní Med [online]. 2008, vol. 10, no. 10, s. 470-473, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/int/2008/10/08.pdf>. ISSN 1212-7299, eISSN 1803-5256.

[1]

[2]