Nákazy přenášené vzdušnou cestou: Porovnání verzí
Z WikiSkript
("rozpracováno") |
značka: editace z Vizuálního editoru |
||
(Není zobrazeno 25 mezilehlých verzí od 11 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{ | Nákazy, kde branou výstupu agens ze zdroje jsou obvykle horní cesty dýchací, ze kterých dochází k vylétávání infikovaných kapének při kýchání, kašlání nebo mluvení. | ||
*Původcem nákaz jsou viry, bakterie i paraziti. | |||
*Zdrojem onemocnění bývá člověk, zvíře, zevní prostředí (legionely, plísně). | |||
==Šíření nákaz== | |||
Při šíření infekce záleží na velikosti kapének: | |||
*kapénky větší než 100 μm klesají k zemi a vysychají – tvoří kontaminovaný prach, který může být vdechnut nebo se do organismu dostat kontaktní cestou, | |||
*kapénky menší než 100 μm zůstávají ve vzduchu, | |||
*zcela malé kapičky menší než 5 μm okamžitě vysychají, přetrvávají velmi dlouhou dobu ve vzduchu – při vdechnutí se dostávají až do alveolů a neuplatní se proti nim obranný mechanismus řasinkového epitelu. | |||
Nákazy bývají přenášeny: | |||
#'''Přímo''' – přenos kapénkovou cestou – přímý přenos vzduchem na vzdálenost 1–1,5 m. Tento způsob přepravy mají v oblibě akutní respirační infekce ([[chřipka]], parachřipka, koronavirus a.j.). | |||
#'''Nepřímo''' – kontaminované předměty, záleží na velikosti kapénky – malé letí dál (vzdušným prouděním daleko od zdroje nákazy), velké klesnou (infekční prach). | |||
==Klinické projevy== | |||
#''' Infekce horních a dolních cest dýchacích''' – (akutní respirační onemocnění, pertuse, [[diftérie]], plicní [[TBC]]) – rýma, kašel, bolest v krku. | |||
#'''Infekce mimo dýchací cesty''' – pomnožení v HCD, lymfatickou cestou do krve a orgánů – exantémová onemocnění ([[Plané neštovice|varicella]], [[spalničky]], [[zarděnky]], [[spála]]), [[příušnice]], [[meningitida]]. | |||
==Výskyt== | |||
Celosvětový, v mírném pásmu sezonní, chřipka – podzim, zima, jaro. | |||
==Nejčastější vzdušné nákazy== | |||
===Viry=== | |||
*[[Mononukleóza]] (EB virus), | |||
*[[varicela|plané neštovice]] (pásový opar), | |||
*[[příušnice]], [[zarděnky]], [[spalničky]], | |||
*akutní respirační onemocnění – [[chřipka]] (shiftové, driftové změny), parainfluenza, adenoviry, RS viry, rheoviry, rhinoviry, coxsackie, echoviry, Mycoplasma pneumoniae – hlavně u oslabených jedinců. | |||
===Bakterie=== | |||
*[[TBC]] (Mycobakterium tuberculosis), | |||
*[[Diftérie|difterie]] (Corynebakterium diphteriae), | |||
*pertusse, parapertusse (Bordatella pertussis,parapertussis), | |||
*[[Haemophilus influenzae|haemofilus B]] – [[Akutní epiglotitida|epiglottitis]], meningitis, | |||
*meningokoky ([[Meningokoková meningitida|Neisserie meningitis]]) – 20 % bacilonosičství, šíření v uzavřených kolektivech, | |||
*streptokoky (Streptococcus pneumoniae,[[Streptococcus pyogenes|Str. pyogenes]]) – [[Spálová angína|angína]], [[spála]], [[pneumonie]], | |||
*legionely – zdroj – vnější prostředí (voda, stavební prach, vyschlé bahno), přenos – aspirace prachu, aerosolu, u oslabených lidí nebo např. alkoholiků se projevuje jako [[Legionelóza|legionářská nemoc]] – 20 % smrtnost ([[pneumonie]]), nebezpečím bývají klimatizované místnosti. Lehčí formou je [[Pontiacká horečka]] – projevuje se chřipkovými příznaky, trvá 3–4 dny. Aféra u nás, která na tuto nákazu upozornila – IKEM v Krči, transplantační centrum, kde zemřelo 6 pacientů po operaci, nakazili se z instantních nápojů (voda z kohoutku) – dnes se tam používá už jen voda balená. | |||
==Epidemiologická opatření== | |||
Většinou nespecifická, hlavně snaha zabránit vzdušné nákaze, správná životospráva, vitaminy, pohyb. | |||
==Prevence== | |||
Hlavní prevencí je očkování, v současné době se očkuje proti těmto vzdušně přenášeným nemocem: | |||
*'''v rámci pravidelného očkování''' – difterie, pertusse, hemofilus B, spalničky, zarděnky, příušnice, | |||
*'''na vyžádání''' – chřipka, meningokok, pneumokok, TBC. | |||
==Odkazy== | |||
===Použitá literatura=== | |||
* {{Citace | |||
| typ = kniha | |||
| příjmení1 = Bencko | |||
| jméno1 = Vladimír | |||
| kolektiv = ano | |||
| titul = Epidemiologie | |||
| podnázev = výukové texty pro studenty 1. LF UK | |||
| vydání = 2 | |||
| místo = Praha | |||
| vydavatel = Karolinum | |||
| rok = 2002 | |||
| isbn = 80-246-0383-7 | |||
}} | |||
* {{Citace | |||
| typ = kniha | |||
| příjmení1 = Beneš | |||
| jméno1 = Jiří | |||
| titul = Infekční lékařství | |||
| vydání = 1 | |||
| místo = Praha | |||
| vydavatel = Galén | |||
| rok = 2009 | |||
| rozsah = 651 | |||
| isbn = 978-80-7262-644-1 | |||
}} | |||
*SCHEJBALOVÁ, M. ''Epidemiologie infekčních onemocnění''. Přednáška pro studenty 1. LF UK. Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK. | |||
[[Kategorie:Epidemiologie]] | |||
[[Kategorie:Infekční lékařství]] |
Aktuální verze z 8. 10. 2020, 10:30
Nákazy, kde branou výstupu agens ze zdroje jsou obvykle horní cesty dýchací, ze kterých dochází k vylétávání infikovaných kapének při kýchání, kašlání nebo mluvení.
- Původcem nákaz jsou viry, bakterie i paraziti.
- Zdrojem onemocnění bývá člověk, zvíře, zevní prostředí (legionely, plísně).
Šíření nákaz[upravit | editovat zdroj]
Při šíření infekce záleží na velikosti kapének:
- kapénky větší než 100 μm klesají k zemi a vysychají – tvoří kontaminovaný prach, který může být vdechnut nebo se do organismu dostat kontaktní cestou,
- kapénky menší než 100 μm zůstávají ve vzduchu,
- zcela malé kapičky menší než 5 μm okamžitě vysychají, přetrvávají velmi dlouhou dobu ve vzduchu – při vdechnutí se dostávají až do alveolů a neuplatní se proti nim obranný mechanismus řasinkového epitelu.
Nákazy bývají přenášeny:
- Přímo – přenos kapénkovou cestou – přímý přenos vzduchem na vzdálenost 1–1,5 m. Tento způsob přepravy mají v oblibě akutní respirační infekce (chřipka, parachřipka, koronavirus a.j.).
- Nepřímo – kontaminované předměty, záleží na velikosti kapénky – malé letí dál (vzdušným prouděním daleko od zdroje nákazy), velké klesnou (infekční prach).
Klinické projevy[upravit | editovat zdroj]
- Infekce horních a dolních cest dýchacích – (akutní respirační onemocnění, pertuse, diftérie, plicní TBC) – rýma, kašel, bolest v krku.
- Infekce mimo dýchací cesty – pomnožení v HCD, lymfatickou cestou do krve a orgánů – exantémová onemocnění (varicella, spalničky, zarděnky, spála), příušnice, meningitida.
Výskyt[upravit | editovat zdroj]
Celosvětový, v mírném pásmu sezonní, chřipka – podzim, zima, jaro.
Nejčastější vzdušné nákazy[upravit | editovat zdroj]
Viry[upravit | editovat zdroj]
- Mononukleóza (EB virus),
- plané neštovice (pásový opar),
- příušnice, zarděnky, spalničky,
- akutní respirační onemocnění – chřipka (shiftové, driftové změny), parainfluenza, adenoviry, RS viry, rheoviry, rhinoviry, coxsackie, echoviry, Mycoplasma pneumoniae – hlavně u oslabených jedinců.
Bakterie[upravit | editovat zdroj]
- TBC (Mycobakterium tuberculosis),
- difterie (Corynebakterium diphteriae),
- pertusse, parapertusse (Bordatella pertussis,parapertussis),
- haemofilus B – epiglottitis, meningitis,
- meningokoky (Neisserie meningitis) – 20 % bacilonosičství, šíření v uzavřených kolektivech,
- streptokoky (Streptococcus pneumoniae,Str. pyogenes) – angína, spála, pneumonie,
- legionely – zdroj – vnější prostředí (voda, stavební prach, vyschlé bahno), přenos – aspirace prachu, aerosolu, u oslabených lidí nebo např. alkoholiků se projevuje jako legionářská nemoc – 20 % smrtnost (pneumonie), nebezpečím bývají klimatizované místnosti. Lehčí formou je Pontiacká horečka – projevuje se chřipkovými příznaky, trvá 3–4 dny. Aféra u nás, která na tuto nákazu upozornila – IKEM v Krči, transplantační centrum, kde zemřelo 6 pacientů po operaci, nakazili se z instantních nápojů (voda z kohoutku) – dnes se tam používá už jen voda balená.
Epidemiologická opatření[upravit | editovat zdroj]
Většinou nespecifická, hlavně snaha zabránit vzdušné nákaze, správná životospráva, vitaminy, pohyb.
Prevence[upravit | editovat zdroj]
Hlavní prevencí je očkování, v současné době se očkuje proti těmto vzdušně přenášeným nemocem:
- v rámci pravidelného očkování – difterie, pertusse, hemofilus B, spalničky, zarděnky, příušnice,
- na vyžádání – chřipka, meningokok, pneumokok, TBC.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- BENCKO, Vladimír, et al. Epidemiologie : výukové texty pro studenty 1. LF UK. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0383-7.
- BENEŠ, Jiří. Infekční lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
- SCHEJBALOVÁ, M. Epidemiologie infekčních onemocnění. Přednáška pro studenty 1. LF UK. Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK.