Gilbertův syndrom: Porovnání verzí
Z WikiSkript
m (notoc) |
m (→Diagnostika: Opravy formátování) značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
__TOC__ | |||
Klinické projevy jsou definovány jako mírná izolovaná nekonjugovaná hyperbilirubinemie, většinou do 80 μmol/l, málokdy do 100 μmol/l, bez manifestní hemolýzy a bez známek jiné poruchy jaterních funkcí (kromě glukuronidace). Jaterní parenchym je bez makroskopických či mikroskopických změn.<ref name="prolekare"/> | '''Gilbertův-Meulengrachtův syndrom''' (''morbus Gilbert'', juvenilní [[žloutenka]], intermitentní hyperbilirubinémie) je benigní [[Autosomálně recesivní dědičnost|AR dědičná]] nekonjugovaná [[Juvenilní hyperbilirubinémie|hyperbilirubinémie]] s intermitentními projevy [[ikterus|ikteru]]. Je charakterizována chronickým nevelkým zvýšením nekonjugovaného [[bilirubin]]u v séru bez přítomnosti bilirubinu v [[moč]]i, bez hyperhemolýzy a bez dalších známek jaterního onemocnění. Obvykle se diagnostikuje u [[adolescent]]ů, ale projevuje se celý život. Je častější u mužů než u žen. | ||
Typickým projevem je '''zvýšení hladiny [[bilirubin]]u''' při hladovění, psychické zátěži, fyzické námaze, interkurentní infekci, operacích, úrazech, excesu alkoholu, u žen v premenstruu. Naopak ke snížení hladiny bilirubinu dochází při nadměrném energetickém přísunu a po enzymatických induktorech.<ref name="ppp">{{Citace| typ = článek| příjmení1 = Brodanová| jméno1 = Marie| článek = Nejčastější metabolicky podmíněná onemocnění jater u nemocného '''v adolescentním věku'''. Pediatrie pro praxi| časopis = Pediatrie pro praxi| url = http://www.pediatriepropraxi.cz/artkey/ped-200204-0006.php| rok = 2002| ročník = 3| číslo = 4| strany = 175-179| issn = 1803-5264}}</ref><ref name="Klener"/> | |||
Klinické projevy jsou definovány jako '''mírná izolovaná nekonjugovaná hyperbilirubinemie''', většinou do 80 μmol/l, málokdy do 100 μmol/l, bez manifestní hemolýzy a bez známek jiné poruchy jaterních funkcí (kromě glukuronidace). Jaterní parenchym je bez makroskopických či mikroskopických změn.<ref name="prolekare"/> | |||
'''Incidence''': 3 % populace<ref name="muntau">{{Citace |typ = kniha |příjmení1 = Muntau |jméno1 = Ania Carolina | '''Incidence''': 3 % populace<ref name="muntau">{{Citace |typ = kniha |příjmení1 = Muntau |jméno1 = Ania Carolina | ||
| Řádek 13: | Řádek 15: | ||
== Etiologie == | == Etiologie == | ||
Jedná se o geneticky podmíněný defekt glukuronizace bilirubinu, na podkladě snížené aktivity jaterní glukuronyltransferázy UGTA1 (porucha TATAA boxu promotorové oblasti genu pro uridindifosfoglukuronosyltransferázu<ref name="prolekare"> | Jedná se o geneticky podmíněný '''defekt glukuronizace bilirubinu''', na podkladě snížené aktivity jaterní glukuronyltransferázy UGTA1 (porucha TATAA boxu promotorové oblasti genu pro uridindifosfoglukuronosyltransferázu<ref name="prolekare">https://www.prolekare.cz/casopisy/casopis-lekaru-ceskych</ref>, snížená exprese, [[AR]], 10–12 % populace). | ||
== Klinický obraz == | == Klinický obraz == | ||
Většina postižených je zcela bez obtíží, část pacientů trpí nespecifickými příznaky – | Většina postižených je zcela bez obtíží, část pacientů trpí '''nespecifickými příznaky''' – trávicí obtíže, slabost, zvýšená unavitelnost, špatná schopnost soustředit se – obtíže nejsou v korelaci s výší hyperbilirubinémie.<ref name="ppp"/> | ||
== Diagnostika == | == Diagnostika == | ||
[[File:Bilirubin (CAS 635-65-4).svg|Bilirubin_(CAS_635-65-4)|thumb|250px|vpravo|Chemický vzorec bilirubinu]] | |||
Diagnóza vychází z pečlivé [[anamnéza|anamnézy]], fyzikálního vyšetření a ze skutečnosti, že jedinci jsou prakticky asymptomatičtí. V laboratoři prokážeme opakovaně kolísavou, izolovanou, nekonjugovanou hyperbilirubinémii. Hodnoty [[bilirubin]]u bývají mezi 30–50 μmol/l | |||
* Hyperbilirubinémie má být zjištěna opakovaně – nejméně 3×. | |||
* | * Po dobu sledování se mění jen hodnoty [[bilirubin]]u a '''žádný jiný laboratorní nález'''. | ||
* | * Asi u třetiny pacientů jsou období, kdy je bilirubin naprosto v normě. | ||
* | * Vzestup je často spojen s infekcemi, tučnou stravou, hladověním, požitím alkoholu, fyzickou námahou či premenstruační tenzí. | ||
* | |||
Během diagnostiky musíme vyloučit [[hemolýza|hemolýzu]], tj. musí být normální krevní obraz, včetně retikulocytů. Dále jsou [[jaterní testy]] v normě, negativní [[Hepatitida B|HBsAg]] a anti [[Hepatitida C|HCV]]. [[Biopsie]] nebývá přínosem. | |||
Test s hladověním a s {{HVLP|fenobarbitalem|vyhledej=fenobarbital}} se dnes již nepoužívá pro svou nespecificitu.<ref name="prolekare"/> | |||
* '''test hladověním''': | * '''test hladověním''': | ||
** po 2 dny snížíme energetický přísun na 400 kcal/den = 1680 J/den | ** po 2 dny snížíme energetický přísun na 400 kcal/den = 1680 J/den | ||
| Řádek 38: | Řádek 39: | ||
== Diferenciální diagnóza == | == Diferenciální diagnóza == | ||
=== Dif. dg mezi Gilbertovým syndromem a jiným postižením hepatocytů === | |||
* anamnéza – prodělaná [[infekční mononukleóza]], kontakt s hepatitidou | * anamnéza – prodělaná [[infekční mononukleóza]], kontakt s hepatitidou | ||
* sérologie, [[jaterní testy]] | * sérologie, [[jaterní testy]] | ||
* přítomnost hepatosplenomegálie | * přítomnost hepatosplenomegálie | ||
* stavy po infekci mají intermitentně zvýšený konjugovaný bilirubin | * '''stavy po infekci''' mají intermitentně zvýšený konjugovaný bilirubin | ||
* genetické vyšetření | * genetické vyšetření | ||
* nutno též odlišit [[Wilsonova choroba|Wilsonovu chorobu]] | * nutno též odlišit [[Wilsonova choroba|Wilsonovu chorobu]], která má též neurologické symptomy, měď v moči, při pomyšlení na tuto diagnózu děláme ihned jaterní biopsii – najdeme [[Steatóza|steatózu]], hodně mědi v jaterní sušině, molekulární diagnostika – postihuje asi 90 %) | ||
* | * defekt [[Antitrypsin|α<sub>1</sub>-antitrypsinu]], který se u dětí ale neprojeví typickým emfyzémem, spíš opakovanými respiračními infekty, zde je velmi výtěžná molekulární diagnostika)<ref name="Benes">{{Citace|typ = web|příjmení1 = Beneš|jméno1 = Jiří|název = Studijní materiály|rok = 2007|citováno = 2009|url = http://www.jirben.wz.cz/}}</ref> | ||
Algoritmus vyšetření | === Algoritmus vyšetření=== | ||
# [[krevní obraz]] + retikulocyty | |||
# sérová biochemie | |||
# jaterní funkce – odráží je hlavně úroveň proteosyntézy – Quick, INR, aPTT, citlivé jsou hlavně [[cholinesteráza]], která stoupá i při toxickém postižení jater, a prealbumin → jsou to ale také [[proteiny akutní fáze]] | |||
# imunologie – může být chronická žloutenka, [[Protilátka|Ig]], CIK, ANAb | |||
# [[ceruloplasmin]], [[Antitrypsin|α<sub>1</sub>-antitrypsin]], [[haptoglobin]] (marker hemolýzy) | |||
# serologie – VHA, VHB, VHC, [[EBV]], [[CMV]], [[HSV]], [[Toxoplazmóza|toxoplasma]] | |||
# stolice na parazity | |||
# sonografie jater, sleziny, žlučníku<ref name="Benes"/> | |||
=== Dif. dg izolované nekonjugované hyperbilirubinémie hepatálního typu=== | |||
* chronická hepatitida nízkého skóre – bez histologie obtížně odlišitelná, často vzestup aminotransferáz | * chronická hepatitida nízkého skóre – bez histologie obtížně odlišitelná, často vzestup aminotransferáz | ||
* [[Criglerův-Najjarův syndrom]] – AR dědičný | * [[Criglerův-Najjarův syndrom]] – AR dědičný | ||
** typ I – těžká hyperbilirubinémie s nebezpečím [[ | ** typ I – těžká hyperbilirubinémie s nebezpečím [[Jádrový ikterus|jádrového ikteru]] | ||
** typ II – mírná hyperbilirubinémie | ** typ II – mírná hyperbilirubinémie | ||
* posthepatická bilirubinémie<ref name="Benes"/> | * posthepatická bilirubinémie<ref name="Benes"/> | ||
Aktuální verze z 5. 12. 2024, 12:51
Gilbertův-Meulengrachtův syndrom (morbus Gilbert, juvenilní žloutenka, intermitentní hyperbilirubinémie) je benigní AR dědičná nekonjugovaná hyperbilirubinémie s intermitentními projevy ikteru. Je charakterizována chronickým nevelkým zvýšením nekonjugovaného bilirubinu v séru bez přítomnosti bilirubinu v moči, bez hyperhemolýzy a bez dalších známek jaterního onemocnění. Obvykle se diagnostikuje u adolescentů, ale projevuje se celý život. Je častější u mužů než u žen.
Typickým projevem je zvýšení hladiny bilirubinu při hladovění, psychické zátěži, fyzické námaze, interkurentní infekci, operacích, úrazech, excesu alkoholu, u žen v premenstruu. Naopak ke snížení hladiny bilirubinu dochází při nadměrném energetickém přísunu a po enzymatických induktorech.[1][2]
Klinické projevy jsou definovány jako mírná izolovaná nekonjugovaná hyperbilirubinemie, většinou do 80 μmol/l, málokdy do 100 μmol/l, bez manifestní hemolýzy a bez známek jiné poruchy jaterních funkcí (kromě glukuronidace). Jaterní parenchym je bez makroskopických či mikroskopických změn.[3]
Incidence: 3 % populace[4] (některé zdroje uvádí 5–10 %)[2]
Etiologie[upravit | editovat zdroj]
Jedná se o geneticky podmíněný defekt glukuronizace bilirubinu, na podkladě snížené aktivity jaterní glukuronyltransferázy UGTA1 (porucha TATAA boxu promotorové oblasti genu pro uridindifosfoglukuronosyltransferázu[3], snížená exprese, AR, 10–12 % populace).
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Většina postižených je zcela bez obtíží, část pacientů trpí nespecifickými příznaky – trávicí obtíže, slabost, zvýšená unavitelnost, špatná schopnost soustředit se – obtíže nejsou v korelaci s výší hyperbilirubinémie.[1]
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
.svg)
Diagnóza vychází z pečlivé anamnézy, fyzikálního vyšetření a ze skutečnosti, že jedinci jsou prakticky asymptomatičtí. V laboratoři prokážeme opakovaně kolísavou, izolovanou, nekonjugovanou hyperbilirubinémii. Hodnoty bilirubinu bývají mezi 30–50 μmol/l
- Hyperbilirubinémie má být zjištěna opakovaně – nejméně 3×.
- Po dobu sledování se mění jen hodnoty bilirubinu a žádný jiný laboratorní nález.
- Asi u třetiny pacientů jsou období, kdy je bilirubin naprosto v normě.
- Vzestup je často spojen s infekcemi, tučnou stravou, hladověním, požitím alkoholu, fyzickou námahou či premenstruační tenzí.
Během diagnostiky musíme vyloučit hemolýzu, tj. musí být normální krevní obraz, včetně retikulocytů. Dále jsou jaterní testy v normě, negativní HBsAg a anti HCV. Biopsie nebývá přínosem.
Test s hladověním a s fenobarbitalem
se dnes již nepoužívá pro svou nespecificitu.[3]
- test hladověním:
- po 2 dny snížíme energetický přísun na 400 kcal/den = 1680 J/den
- dojde ke zvýšení hladiny bilirubinu (obvykle na dvoj- až trojnásobek), a to pouze nekonjugované frakce
- test s fenobarbitalem:
- podání 200 mg fenobarbitalu/den
- dojde ke snížení hladiny bilirubinu v séru (princip enzymové indukce)[1]
Diferenciální diagnóza[upravit | editovat zdroj]
Dif. dg mezi Gilbertovým syndromem a jiným postižením hepatocytů[upravit | editovat zdroj]
- anamnéza – prodělaná infekční mononukleóza, kontakt s hepatitidou
- sérologie, jaterní testy
- přítomnost hepatosplenomegálie
- stavy po infekci mají intermitentně zvýšený konjugovaný bilirubin
- genetické vyšetření
- nutno též odlišit Wilsonovu chorobu, která má též neurologické symptomy, měď v moči, při pomyšlení na tuto diagnózu děláme ihned jaterní biopsii – najdeme steatózu, hodně mědi v jaterní sušině, molekulární diagnostika – postihuje asi 90 %)
- defekt α1-antitrypsinu, který se u dětí ale neprojeví typickým emfyzémem, spíš opakovanými respiračními infekty, zde je velmi výtěžná molekulární diagnostika)[5]
Algoritmus vyšetření[upravit | editovat zdroj]
- krevní obraz + retikulocyty
- sérová biochemie
- jaterní funkce – odráží je hlavně úroveň proteosyntézy – Quick, INR, aPTT, citlivé jsou hlavně cholinesteráza, která stoupá i při toxickém postižení jater, a prealbumin → jsou to ale také proteiny akutní fáze
- imunologie – může být chronická žloutenka, Ig, CIK, ANAb
- ceruloplasmin, α1-antitrypsin, haptoglobin (marker hemolýzy)
- serologie – VHA, VHB, VHC, EBV, CMV, HSV, toxoplasma
- stolice na parazity
- sonografie jater, sleziny, žlučníku[5]
Dif. dg izolované nekonjugované hyperbilirubinémie hepatálního typu[upravit | editovat zdroj]
- chronická hepatitida nízkého skóre – bez histologie obtížně odlišitelná, často vzestup aminotransferáz
- Criglerův-Najjarův syndrom – AR dědičný
- typ I – těžká hyperbilirubinémie s nebezpečím jádrového ikteru
- typ II – mírná hyperbilirubinémie
- posthepatická bilirubinémie[5]
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Léčba není nutná. Pacienta musíme upozornit, že jde o benigní stav s výbornou prognózou. Dále pak musí pacient dodržovat lehkou jaterní dietu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ Skočit nahoru k: a b c BRODANOVÁ, Marie. Nejčastější metabolicky podmíněná onemocnění jater u nemocného v adolescentním věku. Pediatrie pro praxi. Pediatrie pro praxi [online]. 2002, roč. 3, no. 4, s. 175-179, dostupné také z <http://www.pediatriepropraxi.cz/artkey/ped-200204-0006.php>. ISSN 1803-5264.
- ↑ Skočit nahoru k: a b KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. s. 635-636. ISBN 80-7262-430-X.
- ↑ Skočit nahoru k: a b c https://www.prolekare.cz/casopisy/casopis-lekaru-ceskych
- ↑ MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 386-388. ISBN 978-80-247-2525-3.
- ↑ Skočit nahoru k: a b c BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://www.jirben.wz.cz/>.
