Prostatický specifický antigen: Porovnání verzí
Feedback

Z WikiSkript

(doplnění, aktualizace, +PHI)
m (zkratky)
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
__noTOC__
'''Prostatický specifický antigen''' ('''PSA''', {{en|prostate-specific antigen}}) je [[proteáza|serinová proteáza]], kterou produkují epitelové buňky [[prostata|prostaty]].<ref name=Kopecký>{{Citace
'''Prostatický specifický antigen''' ('''PSA''', {{en|prostate-specific antigen}}) je [[proteáza|serinová proteáza]], kterou produkují epitelové buňky [[prostata|prostaty]].<ref name=Kopecký>{{Citace
| typ = článek
| typ = článek
Řádek 16: Řádek 17:
| issn = 1803-5299
| issn = 1803-5299
}}</ref>
}}</ref>
Způsobuje zkapalnění semene a umožňuje tak pohyb spermií.<ref>{{Citace
Způsobuje zkapalnění semene a umožňuje tak pohyb [[Spermie|spermií]].<ref>{{Citace
| typ = kniha
| typ = kniha
| isbn = 978-80-247-3729-4
| isbn = 978-80-247-3729-4
Řádek 31: Řádek 32:
Fyziologicky se PSA vyskytuje v krvi ve velmi malém množství. Většina je ho vázána na proteiny (inhibitory proteáz – α<sub>1</sub>-antichymotrypsin a α<sub>2</sub>-makroglobulin), malá část je volná.
Fyziologicky se PSA vyskytuje v krvi ve velmi malém množství. Většina je ho vázána na proteiny (inhibitory proteáz – α<sub>1</sub>-antichymotrypsin a α<sub>2</sub>-makroglobulin), malá část je volná.


Aby se prostatický specifický antigen dostal do krve, musí překonat bazální membránu prostaty, stroma prostaty, bazální membránu kapiláry a endotel. Prostup PSA se zvyšuje, pokud tuto bariéru naruší nějaký patologický proces – může jít o nádor, ale i o zánět, benigní hyperplázii prostaty či jiný faktor. Jde tedy o orgánově specifický, nikoli o nádorově specifický marker<ref name=Kopecký />.
Aby se prostatický specifický [[antigen]] dostal do krve, musí překonat bazální membránu prostaty, stroma prostaty, bazální membránu kapiláry a endotel. Prostup PSA se zvyšuje, pokud tuto bariéru naruší nějaký patologický proces – může jít o nádor, ale i o zánět, [[Benigní hyperplazie prostaty|benigní hyperplázii prostaty]] či jiný faktor. Jde tedy o orgánově specifický, nikoli o nádorově specifický marker<ref name=Kopecký />.


Prostatický specifický antigen se syntetizuje jako enzymaticky neaktivní prekurzor (proenzym), proPSA. Aktivace probíhá tak, že žlázový kalikrein 2 postupně odštěpí několik peptidových sekvencí. Postupně tak vzniká několik prekurzorů. Jeden z nich, '''(-2)proPSA''' neboli p2PSA se rovněž používá v diagnostice, zejména při stanovení tzv. ''[[index zdraví prostaty|indexu zdraví prostaty]]''<ref name=Kopecký />.
Prostatický specifický antigen se syntetizuje jako enzymaticky neaktivní prekurzor (proenzym), proPSA. Aktivace probíhá tak, že žlázový kalikrein 2 postupně odštěpí několik peptidových sekvencí. Postupně tak vzniká několik prekurzorů. Jeden z nich, '''(-2)proPSA''' neboli p2PSA se rovněž používá v diagnostice, zejména při stanovení tzv. ''[[index zdraví prostaty|indexu zdraví prostaty]]''<ref name=Kopecký />.
Řádek 37: Řádek 38:


== Klinický význam ==
== Klinický význam ==
Zvýšenou koncentraci PSA zjišťujeme při [[karcinom prostaty|ca prostaty]], vyšší PSA může být i u pacientů s [[BHP|benigní hyperplazií prostaty]], po palpaci či [[vyšetření per rectum]], katetrizaci močového měchýře, delší jízdě na kole, sexu.
Zvýšenou koncentraci PSA zjišťujeme při [[karcinom prostaty|karcinomu prostaty]], vyšší PSA může být i u pacientů s benigní hyperplazií prostaty, po palpaci či [[vyšetření per rectum]], katetrizaci močového měchýře, delší jízdě na kole, sexu.


'''Specifičnost''' zvýšení PSA k malignitě zvyšuje současné:
'''Specifičnost''' zvýšení PSA k malignitě zvyšuje současné:
* '''stanovení referenčních hodnot podle věku''' (cutt-off roste s věkem);
* '''stanovení referenčních hodnot podle věku''' (cutt-off roste s věkem);
* '''denzita PSA''' (vztažení kvantity PSA '''k objemu prostaty''' dle transrektální USG);
* '''denzita PSA''' (vztažení kvantity PSA '''k objemu prostaty''' dle transrektální USG);
* '''stanovení rychlosti růstu''' koncentrace PSA v séru (také vyšší u pacientů s ca prostaty);
* '''stanovení rychlosti růstu''' koncentrace PSA v séru (také vyšší u pacientů s karcinomem prostaty);
* u hraniční koncentrace '''4–10 ug/l''' stanovíme '''poměr volného a celkového PSA''' (free/total PSA ratio):
* u hraniční koncentrace '''4–10 ug/l''' stanovíme '''poměr volného a celkového PSA''' (free/total PSA ratio):
** u nemocných s ca prostaty podíl volné frakce '''ubývá''',
** u nemocných s karcinomem prostaty podíl volné frakce '''ubývá''',
** při poměru > 25 % je pravděpodobnost karcinomu < 10 %,
** při poměru > 25 % je pravděpodobnost karcinomu < 10 %,
** při poměru < 10 % je pravděpodobnost karcinomu > 80 %.
** při poměru < 10 % je pravděpodobnost karcinomu > 80 %.


Někdy je doporučen [[Screening onkologických onemocnění|screening ca prostaty]] pomocí stanovení PSA u všech mužů starších 50 let.
Někdy je doporučen [[Screening onkologických onemocnění|screening karcinomu prostaty]] pomocí stanovení PSA u všech mužů starších 50 let.


Nověji se pro stratifikaci rizika karcinomu prostaty používá parametr, který zahrnuje celkové PSA, volné PSA a prekurzor (-2)proPSA.
Nověji se pro stratifikaci rizika karcinomu prostaty používá parametr, který zahrnuje celkové PSA, volné PSA a prekurzor (-2)proPSA.

Aktuální verze z 5. 8. 2021, 09:29

Prostatický specifický antigen (PSA, prostate-specific antigen) je serinová proteáza, kterou produkují epitelové buňky prostaty.[1] Způsobuje zkapalnění semene a umožňuje tak pohyb spermií.[2] Fyziologicky se PSA vyskytuje v krvi ve velmi malém množství. Většina je ho vázána na proteiny (inhibitory proteáz – α1-antichymotrypsin a α2-makroglobulin), malá část je volná.

Aby se prostatický specifický antigen dostal do krve, musí překonat bazální membránu prostaty, stroma prostaty, bazální membránu kapiláry a endotel. Prostup PSA se zvyšuje, pokud tuto bariéru naruší nějaký patologický proces – může jít o nádor, ale i o zánět, benigní hyperplázii prostaty či jiný faktor. Jde tedy o orgánově specifický, nikoli o nádorově specifický marker[1].

Prostatický specifický antigen se syntetizuje jako enzymaticky neaktivní prekurzor (proenzym), proPSA. Aktivace probíhá tak, že žlázový kalikrein 2 postupně odštěpí několik peptidových sekvencí. Postupně tak vzniká několik prekurzorů. Jeden z nich, (-2)proPSA neboli p2PSA se rovněž používá v diagnostice, zejména při stanovení tzv. indexu zdraví prostaty[1].


Klinický význam[upravit | editovat zdroj]

Zvýšenou koncentraci PSA zjišťujeme při karcinomu prostaty, vyšší PSA může být i u pacientů s benigní hyperplazií prostaty, po palpaci či vyšetření per rectum, katetrizaci močového měchýře, delší jízdě na kole, sexu.

Specifičnost zvýšení PSA k malignitě zvyšuje současné:

  • stanovení referenčních hodnot podle věku (cutt-off roste s věkem);
  • denzita PSA (vztažení kvantity PSA k objemu prostaty dle transrektální USG);
  • stanovení rychlosti růstu koncentrace PSA v séru (také vyšší u pacientů s karcinomem prostaty);
  • u hraniční koncentrace 4–10 ug/l stanovíme poměr volného a celkového PSA (free/total PSA ratio):
    • u nemocných s karcinomem prostaty podíl volné frakce ubývá,
    • při poměru > 25 % je pravděpodobnost karcinomu < 10 %,
    • při poměru < 10 % je pravděpodobnost karcinomu > 80 %.

Někdy je doporučen screening karcinomu prostaty pomocí stanovení PSA u všech mužů starších 50 let.

Nověji se pro stratifikaci rizika karcinomu prostaty používá parametr, který zahrnuje celkové PSA, volné PSA a prekurzor (-2)proPSA.

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Index zdraví prostaty.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. Skočit nahoru k: a b c KOPECKÝ, Josef, Jana POVOVÁ a Vladimír JANOUT. Přínos (-2)proPSA a PHI pro diagnostiku karcinomu prostaty. Urologie pro praxi [online]. 2015, vol. 16, no. 3, s. 106-108, dostupné také z <https://www.urologiepropraxi.cz/pdfs/uro/2015/03/04.pdf>. ISSN 1803-5299. 
  2. LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2012. 576 s. s. 415. ISBN 978-80-247-3729-4.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • RACEK, Jaroslav, et al. Klinická biochemie. 2. vydání. Praha : Galén, 2006. 329 s. s. 252-253. ISBN 80-7262-324-9.