Hypothalamo-hypofysární systém

Magnetická rezonance mozku; šipka směřuje na hypothalamus

Hypothalamo-hypofyzární systém je nejdůležitější součástí neuroendokrinního systému (systému, který spojuje nervové a endokrinní signály) a řídí ostatní žlázy s vnitřní sekrecí.

Má 2 části:

1. hypothalamus;
2. hypofýzu.

Hypotalamus

Schéma hypothalamo-hypofyzárního systému

1 – chiasma opticum, 2 –, 3 – pars tuberalis, 4 – pars distalis, 5 –, 6 – pars nervosa, 7a – , 7b –, 8 –, 9 –, 10 – neurosekreční neurony, 11 – nucleus paraventricularis, 12 – nucleus supraopticus, 13 – pars intermedia

Hypothalamus je část diencepahala zodpovědná za spoustu vegetativních pochodů v organismu. Sám tvoří hormony, a to:

1. liberiny a statiny, které řídí uvolňování hormonů z adenohypofýzy;
2. antidiuretický hormon a oxytocin (tyto dva hormony jsou tvořeny v nucleus supraopticus a paraventricularis hypothalami).

Je s hypofýzou spojený, a to:

• Cévně – s adenohypofýzou je spojen portálním systémem. První kapilární rozvětvení je na úrovni hypotalamu, kde jsou do něj uvolňovány liberiny a statiny. Druhé rozvětvení je u samotné adenohypofýzy, kde se liberiny a statiny vstřebají a naopak do krve přejdou hormony produkované samotnou adenohypofýzou.
• Nervově – s neurohypofýzou. V axonech neuronů (které tvoří stopku hypofýzy) z hypotalamu je do zadního laloku hypofýzy dopravován antidiuretický hormon (ADH, vasopresin) a oxytocin. Dráze tvořené těmito axony říkáme tractus hypothalamo-hypofysialis.

Hypofýza

Hypofýza je oválné rozšíření na konci infundibulárního výběžku hypothalamu. Je uložena v sella turcica kosti klínové. Hypofýza je složena ze dvou anatomicky a funkčně odlišných částí – adenohypofýzy (která má epiteliální strukturu) a neurohypofýzy (která má neurální strukturu).

Adenohypofýza

Adenohypofýza je přední lalok hypofýzy. Produkce hormonů adenohypofýzou je regulována liberiny a statiny z hypothalamu. Je s ním cévně spojená.

Pars distalis

• hlavní část adenohypofýzy, zodpovědná za tvorbu většiny hormonů tvořena trámci buněk několika typů:
  • chromofobní buňky;
  • chromafinní buňky – ty rozdělujeme ještě na buňky acidofilní a bazofilní.

Pars intermedia

• málo vyvinutá;
• tvoří jí zejména bazofilní buňky.

Pars tuberalis

• obsahuje především chromofobní buňky.

Hormony

V acidofilních buňkach pars distalis jsou tvořeny:

• Růstový hormon = somatotropní hormon (STH) – podporuje proteosyntézu, a tím růst jedince, působí na proliferaci chondrocytů v růstových ploténkách;
• Luteotropní hormon (LTH)/Prolaktin (PRL) – stimuluje rozvoj mléčné žlázy a produkci mléka, inhibuje růst vajíčka a zvyšuje efekt estradiolu na skladování a spotřebu cholesterolu v granulóza luteinních buňkách;

V bazofilních buňkach pars distalis jsou tvořeny:

• Folikuly stimulující hormon (FSH) = folitropin – u žen stimuluje zrání ovariálního folikulu, u mužů podporuje spermatogenezi.
• Luteinizační hormon (LH) = lutropin – podporuje tvorbu pohlavních hormonů:
  • u žen – estrogenů a progesteronu;
  • u mužů – testosteronu.
• Thyreotropní hormon (TSH) = thyrotropin – stimuluje syntézu a uvolňování hormonů štítné žlázy.
• Adrenokortikotropní hormon (ACTH) – stimuluje růst kůry nadledvin a v ní produkci glukokortikoidů.

V bazofilních buňkach pars intermedia je tvořen:

• Melanocyty stimulující hormon (MSH) – stimuluje melanocyty k produkci melaninu a přenosu jeho granul do keratinocytů v kůži a ve vlasech.

Neurohypofýza

Neurohypofýza neboli zadní lalok hypofýzy je tvořen axony neurosekrečních neuronů a dále gliovými buňkami (tzv. pituicity). Je nervově spojený s hypotalamem a touto cestou se do něj také dostávají antidiuretický hormon a oxytocin, které jsou v hypofýze už pouze skladované a uvolňované do krve.

• Oxytocin – navozuje kontrakce dělohy při porodu a kontrakci mlékovodů při kojení.
• Antidiuretický hormon – zvyšuje zpětnou resorpci Na⁺ a vody v distálním tubulu a sběracím kanálku ledvin.

Odkazy

Související články

• Nemoci hypotalamo-hypofyzárního systému

Použitá literatura

• ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2002. 470 s. sv. 2. ISBN 80-247-0143-X.

• KONRÁDOVÁ, Václava, Jiří UHLÍK a Luděk VAJNER. Funkční histologie. 2. vydání. Jinočany : H & H, 2000. 291 s. ISBN 80-86022-80-3.