Pomocné protetické materiály
Z WikiSkript
Pomocné protetické materiály se dělí na:
- otiskovací hmoty;
- modelové hmoty;
- modelovací hmoty;
- formovací hmoty;
- izolační materiály;
- brusné a leštící prostředky
Otiskovací hmoty[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Otiskovací hmoty.
Elastické[upravit | editovat zdroj]
- Syntetické elastomery (polysulfidy, silikony, polyéthery).
- Hydrokoloidy (reverzibilní, ireverzibilní).
Neelastické[upravit | editovat zdroj]
- Otiskovací sádra.
- Kompozitní otiskovací hmoty.
- Zinkoxideugenolové hmoty.
- Otiskovací vosky.
Modelové hmoty[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Modelové a modelovací hmoty.
- Vytvoření pozitivu dle otisku (negativu), situační model (pozitiv) přesná reprodukce stavu v ústech, na kterém stomatolog konstruuje budoucí náhradu (protézu).
- Slouží k výrobě modelů – musejí přesně reprodukovat situaci v dutině ústní, být mechanicky odolné a objemově stabilní.
- Vlastnosti modelových materiálů: objemová stálost, dokonalá reprodukce, hladkost, pevnost a tvrdost modelu (odolnost vůči otěru), rychlá příprava, krátký čas tuhnutí, kontrastní barva.
- Typy modelovacích hmot
- sádrové hmoty;
- galvanoplastická měď a stříbro (anoda) – 0,5 mm;
- lehce tavitelné slitiny (Bi a Sn) – nástřik, skořepina uvnitř otisku 0,5 mm;
- formovací hmoty (viz dále) – licí modely nutné pro výrobu litých konstrukcí snímatelných protéz – (dublování), epoxidové hmoty (výzkum);
- amalgám.
Sádra[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Sádra.
- zahřátím CaSO4 . 2H2O (sádrovec) vzniká hemihydrát.
- Dělení dle ISO
- I. typ – otiskovací sádra (dnes se prakticky nepoužívá);
- II. typ – alabastrová sádra (Beta-hemihydrát) – pro studijní a dokumentační modely;
- III. typ – kamenná sádra, tvrdá, stone (Amerika), u nás pracovní modely;
- IV. typ – supertvrdá, zvlášť tvrdá sádra (Německo), stone s vysokou tvrdostí (Amerika), u nás denzit (α-hemihydrát s mineralizátory) pro dělené modely.
- Mísící poměr
- voda/sádra ml/g
- I. typ: 60/100 (0,60)
- II. typ: 45–50/100 (0,45–0,50)
- III. typ: 28–30/100 (0,28–0,30)
- IV. typ: 22–24/100 (0,22–0,24)[1]
Vždy dodržovat přesný postup daný výrobcem! Nejsou-li odměrky, nutno sádru vážit!
- Tuhnutí sádry
- Dehydratace = přeměna sádry opět v sádrovec! Za současného uvolnění energie (exotermická reakce) – urychlení tuhnutí → sádrovec (zbytky sádry v kelímku!), rychlejší a delší míchání, nižší poměr voda/sádra, vyšší teplota vody, anorganické soli a kyseliny.
- Zpomalení tuhnutí – koloidy /krev, slina na otisku!/, nižší teplota vody, vyšší poměr voda/sádra, borax (tetraboritan didraselný), organické soli.
- Objemové změny při tuhnutí – expanze (při tuhnutí je korigována přísadami).
- Je zvýšena – zbytky sádry na nástrojích, dlouhým a rychlým mícháním, přidáním NaCl, přidáním vody do tuhnoucí sády, ponořením tuhnoucího modelu do vody (hydroskopická expanze).
- Je snížena síranem draselným nebo větším množstvím vody. (Vše na úkor pevnosti! Pro kvalitu, tvrdost a pevnost sádry je rozhodující mísící poměr prášku s vodou, délka tuhnutí a vlhkost modelu.)
- Pevnost sádry:
- zvyšuje se – menším podílem vody, kvalitním vyschnutím;
- snižuje se – vlhkostí, otiskovacími hmotami (hydrokoloidy,silikony a polyéthery), s vysokou teplotou při sušení (90 °C).
- Kapilární a bublinková porozita může oslabit pevnost – lze výrazně snížit mícháním ve vakuovém mísiči a použitím hydrofilizačních roztoků (Fixakryl, Interwaxit)
- Materiály: typ II – Alamo S, typ III – Mramorit, Convertin, Dental Hydrocal, typ IV – Convertin Hart, Suprastone.
Další typy modelových hmot[upravit | editovat zdroj]
- Modely získané galvanoplastickám pokovením (Ag, Cu) nebo nástřikem nízkotavitelných slitin (Sn+Bi).
- Epoxidové a epiminové pryskyřice – pro lící keramiku.
- Formovací hmoty.
Modelovací hmoty[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Modelové a modelovací hmoty.
- Používáme je k vytvoření modelu budoucí náhrady nebo její části, která odpovídá požadovanému tvaru a velikosti.
- Podle modelu zhotovujeme formu, která je dále určena pro zpracování odléváním nebo lisováním.
Vosky[upravit | editovat zdroj]
- Licí: inlejové typ I (přímá modelace v dutině ústní), typ II (zpracování v laboratoři), dodávány jako vosky pro ponořovací a frézovací techniku, jako korunkové a cervikální (Cerin).
- modelovací (růžový) – (typ I, II a III) – pro modelaci těla snímatelných náhrad, skusových šablon, voskových registrátů;
- lepicí – (včelí vosk + kalafuna) U nás: Tenit – k fixaci a opravám prasklých náhrad;
- otiskovací – funkční úprava okrajů individuální otiskovací lžičky.
- Charakteristika
- Vosky musí být dokonale tvárné, beze zbytku spalitelné nebo dobře vyplavitelné.
- Velký koeficient roztažnosti.
- Značný sklon k deformaci v důsledku vnitřního pnutí.
- Základní složkou jsou parafiny (syntetické), polyglykoly, polyetyleny.
- Dříve – přírodní – živočišné (včelí), rostlinné (karnaubský), minerální (parafin, cerezin…), směsi uhlovodíků, esterů nasycených a nenasycených kyselin vyšších alkoholů, přísady – oleje a pryskyřice (kalafuna, kopál…).
- Vlastnosti
- Koeficient tepelné roztažnosti – největší ze všech dentálních materiálů! (Velké objemové změny!)
- Tok, plasticita, při určité teplotě – plastická, deformace při zatížení.
- Deformace – uvolnění vnitřního pnutí při tepelném zpracování po sejmutí situačního modelu.
Počkat na ochlazení, na modelu nenechávat podsekřiviny! Čím vyšší teplota byla, tím větší pnutí i deformace! Proto je nutno formu zhotovit co nejdříve nejlépe ihned!
Plasty[upravit | editovat zdroj]
- Používáme ve směsích s vosky nebo samostatně.
- Určeny pro vytvoření základního pláště kovové koruny, baze šablon, individuální lžíce…
- Většinou k vytvoření pracovního modelu.
Kombinace vosků a plastů[upravit | editovat zdroj]
Formovací hmoty[upravit | editovat zdroj]
- Ke zhotovení formy pro lisování (plasty) nebo odlévání (kovy, plasty, licí keramika).
- Vytvářejí formu podle voskového modelu – metoda „ztraceného vosku“ – do formy se následně formuje hlavní materiál, ze kterého je protéza.
- Materiály:
- pro lisovací formy: sádra (směs α a β-hemihyddrátu) – Expadenta, Novocast, Kerr Crisrobalite, Investent Gloria Special.
- Pro licí formy:
- sádrové (pro nízkotavitelné slitiny – slitiny zlata pod 1000 °C);
- fosfátové a etylsilikátové (pro vysokotavitelné – chrom-kobaltové slitiny) hmoty – fofátové: SILIKAN (nad 5000 °C), SILIKAN UNOVERSAL, BELAVEST, FUJIVEST. Ethylsilikátové hmoty se vyznačují vysoce přesnými odlitky s kvalitní kresbou – používají se při metodě skořepinového lití.
- Vlastnosti
- Mechanická odolnost − pevnost, žáruvzdornost, expanze – vyrovnává kontrakci kovu při chladnutí, přesnost – rozměrová v detailech, průlinčnost, inertnost k odlévacím materiálům.
- Složení
- plnivo: ostřivo – křemen, krystobalit;
- pojivo: směs sáder nebo fosforečnany, ethylsilikát;
- přísady: ovlivnění expanze, pevnosti a kvality povrchu;
- zpracování: smíchání prášku a tekutiny v předepsaném poměru nejlépe ve vakuových míchačkách.
- Sádra + voda, fosfáry + soli SiOsub>2 (zvýšení expanze tuhnutí).
Izolační materiály[upravit | editovat zdroj]
- Mají zabránit spojení nebo negativnímu ovlivnění dvou materiálů – např. dvě poloviny dvoudílné sádrové formy mezi sádrou a voskem (př. inlay korunka);
- izolace pryskyřičného zubu od sádry, izolace sádrového modelu od pryskyřice při zhotovení individuální otiskovací lžičky;
- alginátový vosk;
- silikonový vosk;
- saponáty;
- staniol, celofán;
- u nás: Isodent.
Brusné a leštící prostředky[upravit | editovat zdroj]
- Pemza (mletá láva).
- Plavená křída (sediment jemné křídy).
- Kysličník železitý (na Au) – pasta.
- Kysličník chromitý (ostatní slitiny) – pasta.
- Brousky, gumové, plstěné.
- Kořenové nástroje.
Další pomocné materiály[upravit | editovat zdroj]
- roztoky, gely, pasty, cementy – používáme je jako vazebné nebo izolační prostředky a k úpravě a leštění povrchů;
- nanášíme je ručně nebo rotačními nástroji (frézy tvrdokovové, brousky diamantové a korundové, gumové nástroje a kartáčky…);
- polymerační lampy a bosy pro vytvrzování.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Doporučená literatura[upravit | editovat zdroj]
- MAZÁNEK, Jiří a František URBAN, et al. Stomatologické repetitorium. 1. vydání. Praha : Grada Publishing a.s, 2003. 456 s. ISBN 80-7169-824-5.
- SVOBODA, Otto, et al. Stomatologická propedeutika : Učebnice pro lékařské fakulty. 1. vydání. Avicenum, 1984. 392 s.
- KRŇOULOVÁ, Jana a Hana HUBÁLKOVÁ. Fixní zubní náhrady. 1. vydání. Praha : Quintessenz, 2002. ISBN 80-902118-9-5.
- DOSTÁLOVÁ, Tatjana. Fixní a snímatelná protetika. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2004. 220 s. ISBN 80-247-0655-5.
- HELWIG, Elmar a Joachim KLIMEK. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 1999. ISBN 80-247-0311-4.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ ALENA CHLANOVÁ, . Modelové materiály [přednáška k předmětu Protetické materiály, obor Zubní lékařství, LF UK Plzeň Univerzita Karlova]. Plzeň. 2009.