Elastomery
Elastomery jsou pružné syntetické otiskovací materiály (vulkanizující polymery podobné kaučukům) tuhnoucí chemicky, a to buď polyadicí nebo polykondenzací.
Obecné vlastnosti elastomerů[upravit | editovat zdroj]
- vysoká úroveň pružné deformace;
- nejlepší schopnost reprodukce;
- objemová stabilita.
Užití k otiskům náročným na přesnost (fixní protetika).
Všechny elastomery jsou dvousložkové – báze + aktivační složka.
Polyétery[upravit | editovat zdroj]
Typ pasta/pasta.
- Pasta – báze: éterové polymery s koncovými etyleniminovými skupinami (60 %), plniva (SiO2 – křemelina – 40 %), změkčovadla.
- Pasta – katalyzátor: kyselina sulfonová (20 %), změkčovadlo (dioktylftalát – 65 %), plniva (SiO2).
Polyétery jsou slabě hydrofilní, tixotropní a objemově stabilní.
- Lžíce: individuální.
- Technika: jednodobá monofázová.
- Použití: pro otiskování fixních částí kombinovaných nesponových náhrad, pro otiskování hybridních protéz, v implantologii, při tvorbě inlejí, onlejí, estetických fazet, lepených můstků, pro otiskování bezzubých částí alveolárního výběžku.
- Kontraindikace: subgingivální schůdková preparace.
- Nevýhody:absorpce vody při kontaktu s vodným roztokem (problémem je i vysoká vzdušná vlhkost), horší biokompatibilita, možný vznik alergických reakcí.
Silikony[upravit | editovat zdroj]
Silikonové otiskovací hmoty dělíme podle typu tuhnutí na kondenzační C-silikony a adiční A-silikony. Jednotlivé silikony se ještě dělí podle viskozity na: heavy/putty, creme/light, pasta/medium.
- Lžíce: rigidní.
- Technika: jednodobá monofázová, jednodobá dvoufázová, dvoudobá dvoufázová.
- Použití: fixní i snímatelná protetika.
Kondenzační C-silikony[upravit | editovat zdroj]
- Báze: (solid/pasta/krém)
- Polymer: Hlavní složkou je olejovitý polydimetylsiloxan (α-ω-hydroxypolydimetylsiloxan) s volnými hydroxylovámi skupinami.
- Plniovo: 10–80 % (dle viskozity) TiO2, ZnO, silikáty a další.
- Aktivační složka: (tekutina/pasta)
- Katalyzační složka C-silikonů je tvořena tetrafunkčními alkoxysilany, které reagují s hydroxylovanými skupinami hlavní složky za přítomnosti katalyzačních látek (oktoát zinečnatý, dilaurát dibutylzinečnatý).
- Tuhnutí:
- Při kondenzaci dochází ke kontrakci, a to úměrně s množstvím plniva (0,35–1,0 % během 24 hodin). Méně aktivační složky prodlouží dobu tuhnutí, více aktivační složky na rychlost nemá vliv, ale dojde ke smrštění a snížení pružnosti.
- Tuhne 3–5 minut.
- Příprava:
- Použití: univerzální otiskovací hmota, hlavně ve fixní protetice jako hlavní otisk.
- Fixní protetika
- Solid – situační otisk: Dvojí míchání, dvojí otiskování.
- Pasta – situační otisk: Dvojí míchání.
- Krém – detailní otisk: Dvojí míchání, dvojí otiskování.
- Snímací protetika
- Pasta – myodynamický otisk v IL.
- Fixní protetika
- Nevýhody: možná toxicita, kontaktní alergická reakce, přechodný erytém ústní sliznice, herpes labialis, nutné zpracovat otisk do 12–24 hodin.
Adiční A-silikony[upravit | editovat zdroj]
Typ pasta/pasta.
- Pasta – báze: polydimetylsiloxan s volnými vinylovými skupinami.
- Pasta – katalyzátor: divinylpolysiloxan, organické platinové pojivo.
Výsledek po adiční polymeraci: vícefunkční organohydrogenpolysiloxan s etylovými můstky. Při tuhnutí dochází ke kontrakci o 0,05 %.
- Nevýhody: hydrofóbie, sírany a kovové sole způsobují inhibici tuhnutí, vysoká cena
Polysulfidy[upravit | editovat zdroj]
Základní hmotu tvoří makromolekulární polysulfidy s SH-skupinami (markaptanová skupina). Ostatní látky jsou: ZnO, CaSO4, TiO2. V katalyzační pastě se hlavně nachází oxid olovnatý, který má za účel katalyzovat reakci tuhnutí. Dalšími složkami katalyzační pasty jsou síra a oleje. Polymerují polykondenzační reakcí. Při ní se na povrch otisku dostává voda, která je vedlejším produktem polykondenzační reakce. Tato reakce probíhá dlouhou dobu a je nutné nechat otisk 5 minut v klidu po skončení otiskování (potom, co se zdá, že ztuhl).
- Lžíce: individuální.
- Technika: jednodobá monofázová, jednodobá dvoufázová.
- Nevýhody: možné toxické působení, při kontaktu v ráně může dojít k zánětu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HUBÁLKOVÁ, Hana a Jana KRŇOULOVÁ. Materiály a technologie v protetickém zubním lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, 2009. 301 s. ISBN 978-80-7262-581-9.