Druhý týden vývoje zárodku

8. den

Blastocysta je částečně začleněna do endometria dělohy (do které vniká díky proteolytickým enzymům buněk syncytiotrofoblastu) a aby se tam mohla vsoukat, musí se blastocysta částěčně kolabovat.

Trofoblast se diferencuje ve dvě vrstvy (v oblasti kolem vnitřní buněčné masy) – vnitřní vrstva = cytotrofoblast a vnější mnohojaderná vrstva bez viditelných hranic mezi buňkami = syncytiotrofoblast. Buňky cytotrofoblastu se dělí, nalézáme zde mitotické figury. Buňky cytotrofoblastu putují do syncytiotrofoblastu, kde fúzují a ztrácejí svoji individuální plazmatickou membránu. U buněk syncytiotrofoblastu nenalézáme mitotické figury.
Buňky embryoblastu (vnitřní buněčná masa) se také diferencují ve dvě vrstvy – vrstva kubických buněk přiléhajících k dutině blastocyty = hypoblast a vrstva vysokých cylindrických buněk = epiblast.

Dohromady tvoří hypoblast a epiblast plochou placičku. Uvnitř epiblastu se utváří dutinka, ta se zvětšuje a stává se z ní amniová dutina. Buňky epiblastu přiléhající k cytotrofoblastu se nazývají amnioblast. Amniovou dutinu ohraničuje amnioblast spolu s epiblastem. Stromální buňky v děložní sliznici se naplňují glykogenem a lipidy, nabývají polyedrického tvaru a přeměňují tak endometrium v deciduu (sebe pak v deciduální buňky). Deciduální buňky poblíž syntitiotrofoblastu degenerují, jsou pak pohlceny zárodkem (tzv. histiotrofie).

9. den[upravit | editovat zdroj]

Blastocysta je hlouběji v endometriu. Místo, kde blastocysta vnikla do endometria se uzavřelo fibrinovým koagulem = operkulum. Trofoblast se dále vyvíjí hlavně na embryonálním pólu, kde se v syncytiu vytvářejí dutinky. Nakonec se tyto dutinky spojí a vytvoří větší lakuny. Zároveň na abembryonálním pólu ploché buňky vytvářejí tenkou exocoelomovou = Heuserovu membránu, ta lemuje vnitřní povrch cytotrofoblastu. Heuserova membrána spolu s hypoblastem ohraničuje exocoelomovou dutinu = primitivní žloutkový váček.

11. až 12. den[upravit | editovat zdroj]

Od 11./12. dne je blastocysta úplně zabudovaná do stromatu endometria a povrchový epitel endometria je v místě vniku blastocysty zcela reepitelizován. Lakuny v syncytiu vytvářejí vzájemně komunikující síť, hlavně na embryonálním pólu, na abembryonálním (opačném) pólu je trofoblast tvořen převážně buňkami cytotrofoblastu. Buňky syncytiotrofoblastu penetrují hlouběji do stromatu endometria zde narušují endoteliální vrstvu krevních kapilár (překrvené a dilatované sinusoidy). Nakonec dojde ke spojení sinusoid s lakunami a mateřská krev vstoupí do lakunárního systému. Maternální krev začne protékat trofoblastickým systémem lakun, začne uteroplacentární cirkulace. Mezitím se mezi vnitřním povrchem cytotrofoblastu a zevním povrchem exocoelomové dutiny objeví nová populace buněk odvozených od buněk žloutkového váčku. Tyto buňky vytvoří jemnou vazivovou tkáň = extraembryonální mesoderm. V extraembryonálním mesodermu se poměrně rychle vytvoří velké dutinky, když tyto dutinky splynou, vytvoří se dutina = extraembryonální coelom = choriová dutina. Choriová dutina obklopuje primitivní žloutkový váček a amniovou dutinu a to s výjimkou místa, kde je zárodečný terčík spojený s trofoblastem zárodečným stvolem (connecting stalk).

Extraembryonální mesoderm pod cytotrofoblast a kolem amniového váčku je označován jako extraembryonální somatopleurální mesoderm.
Extraembryonální mesoderm kryjící žloutkový váček se označuje jako extraembryonální splanchnopleurický mesoderm.

Terčík setrvává relativně malý.

13. den[upravit | editovat zdroj]

Od 13. dne je povrchový defekt v endometriu obvykle zahojený. Někdy nastane krvácení v místě implantace (zvýšený průtoku krve v lakunárních prostorech). Toto krvácení může nastat kolem 28. dne menstruačního cyklu a může tedy být zaměněno za normální menstruační krvácení. Trofoblast má charakteristickou klkovitou strukturu. Buňky cytotrofoblastu lokálně proliferují a penetrují syncytiotrofoblast a formují tak buněčné sloupce obklopené syncytii = primární klky. Hypoblast produkuje další buňky, ty migrují podél vnitřní stěny Heuserovy membrány. Tyto buňky proliferují a nakonec utváří dutinu uvnitř exocoelomové dutiny sekundární žloutkový váček (definitivní žloutkový váček). Ten je mnohem menší než exocoelomová dutina (primitivní žloutkový váček). Během formování definitivního žloutkového váčku je velká část exocoelomové dutiny oddělena. Oddělená část představuje exocoelomovou cystu, která je často nalézána v extraembryonálním coelomu (choriové dutině). Zatímco extraembryonální coelom expanduje a formuje velkou dutinu (choriovou dutinu), extraembryonální mesoderm leží na vnitřní straně cytotrofoblastu jako choriová plotna. Jediné místo, kde extraembryonální mesoderm protíná choriovou dutinu, je zárodečný stvol. S rozvojem krevních cév se zárodečný stvol stává pupečníkovým provazcem (umbilical cord).^[1]