Vývoj pupečníku a placenty
Placenta[upravit | editovat zdroj]
Placenta (plodové lůžko) vzniká diferenciací z fetálního základu plodových obalů. Placenta se účastní výměny krevních plynů, dodává živiny od matky k plodu, slouží jako imunologická bariéra a produkuje hormony (například choriový gonadotropin). Plodové obaly amnion a chorion vznikají již časně, v průběhu diferenciace blastocysty. Oba obaly spolu souvisí pomocí zárodečného stvolu.
Vznik placenty[upravit | editovat zdroj]
Amnion je vnitřní plodový obal, který je tvořený ektodermem a extraembryonálním mezodermem.
Chorion je vnější plodový obal, který je tvořený extraembryonálním mezodermem, cytotrofoblastem a syncitiotrofoblastem.
Chorion vybíhá na povrchu v četné klky, které jsou složené z extraembryonálního mezodermu. Na povrchu jsou klky kryty pomocí syncitiotrofoblastu, který vzniká splýváním buněk cytotrofoblastu. Krev z nahlodaných spirálovitých arteriol se vylévá do prostoru a omývá choriové klky.
Nejdříve jsou klky po celém povrchu choria, postupně se embryo zvětšuje a vyklenuje děložní stěnu, která je uložená nad ním, směrem do děložní dutiny. Tak vzniká decidua capsularis, která je slaběji zásobená krví než decidua basalis, která vzniká pod zárodkem. V okolí decidua capsularis se choriové klky dále nerozrůstají a podléhají postupné redukci. V decidua basalis se naopak klky výrazně zvětšují a rozvětvují.
Chorion se postupně rozlišuje na dvě části - větší chorion laeve (bez choriových klků) a menší chorion frondosum, kde choriové klky rostou a rozčleňují se. Chorion frondosum spolu s decidua basalis vytváří lůžko neboli placentu.
Stavba placenty[upravit | editovat zdroj]
Placenta má na konci gravidity podobu okrouhlého terče, který je asi 20 cm široký - placenta discoidea. Váží přibližně 500 gramů a je přímo úměrná hmotnosti plodu.
Placenta se skládá z choriové ploténky, choriových klků a bazální ploténky. Mezi oběma ploténkami se rozkládá členitý placentární labyrint, kde cirkuluje mateřská krev. Z choriové membrány, která je součástí choriové ploténky, vyrůstají choriové klky, které dělíme na hlavní (zasahují až k bazální ploténce) a volné (vznáší se volně v intervilózním prostoru). Choriové klky fyziologicky prorůstají pouze skrz pars functionalis endometria.
Placenta má dvě plochy:
- pars fetalis placentae - fetální plocha, která je obrácená do amniové dutiny
- pars materna placentae - mateřská plocha, která je přivrácení k decidua basalis
Anomálie placenty[upravit | editovat zdroj]
Nejčastěji blastocysta niduje v corpus uteri a to v horním segmentu. Může se stát, že bude blastocysta nidovat v dolním děložním segmentu a placenta pak úplně přeroste děložní hrdlo. Následně vzniká placenta praevia neboli vcestné lůžko, což je velmi závažný stav, který komplikuje fyziologický porod skrz vaginální cestu. Placenta brání správnému otevření děložní branky a dochází k silnému krvácení.
Placenta duplex vzniká, pokud se chorion frondosum nevyvíjí jen v oblasti decidua basalis, ale perzistuje na více místech.
Placenta accreta vzniká, pokud choriové krky prorůstají až do pars basalis k myometriu. Placenta increta znamená prorůstání choriových klků mezi svalové snopce myometria. Nejčastějším řešením je hysterectomie. Placenta percreta je extrémní anomálie, kdy choriové klky prorůstají až do okolních struktur.
Pupečník[upravit | editovat zdroj]
Pupečník je 50 cm dlouhý provazec, který je tvořen rosolovitým vazivem a na povrchu je krytý jednovrstevným amniovým epitelem (ektoderm amnia). Hlavní funkcí pupečníku je propojení plodu s placentou. Úpon pupečníku se běžně nachází poblíž středu placenty - insertio centralis.
Pupečník obsahuje umbilikální cévy - dvě artérie a jednu vénu umbilicalis, které zajišťují výživu plodu až do porodu.
Vyvíjí se v průběhu formování zevního tvaru zárodku. Kožní pupek obsahuje ductus omphaloentericus a zárodečný stvol. Postupně se ductus omphaloentericus přibližuje k zárodečnému stvolu, do kterého zasahuje allantois. Do prostoru mezi nimi (extraembryonální coelom) dočasně vstupují střevní kličky - tzv. fyziologická pupeční hernie, která přetrvává cca do 10. týdne. Následně obě mezenchymové struktury srostou, amniová dutina se zvětšuje a amniová membrána se přikládá na povrch vzniklého útvaru. Následně allantois, ductus omphaloentericus a vasa omphaloenterica obliterují a mezenchym se přeměňuje v rosolovité vazivo, které je typické pro pupečník.
Mezi anomálie pupečníku patří:
- anomálie délky - příliš krátký, příliš dlouhý - amputace in utero
- anomálie úponu - insertio marginalis, insertio velamentosa
- anomálie počtu cév
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- SADLER, Thomas, W a M.D SINHA. Langmanova lékařská embryologie. 1. české vydání. Praha : Grada, 2011. ISBN 978-80-247-2640-3.
- VACEK, Zdeněk. Embryologie. 1. vydání vydání. 2006. ISBN 978-80-247-1267-3.
- MOORE, Keith L a T. V. N PERSAUD. Zrození člověka. 1. vydání. Praha : ISV, 2002. ISBN 80-85866-94-3.
