Uživatel:Ondra D/Pískoviště
PATOLOGICKÁ FYZIOLOGIE KRVE[upravit | editovat zdroj]
______________________________________________
NEČAS, Emanuel. Patologická fyziologie orgánových systémů. - vydání. Karolinum, 2003. 1139 s. ISBN 9788024606743.
Úvod[upravit | editovat zdroj]
Buněčná signalizace představuje soubor složitých kaskádových reakcí, které jsou zprostředkované vzájemně provázanou sítí kináz, fosfatáz, transkripčních faktorů, G proteinů a enzymů.
Zjednodušené schéma představuje navázání ligandu na receptor, aktivaci tohoto receptoru, transdukci signálu v buňce (popřípadě ještě jeho amplifikaci – nejčastěji kaskádou kináz) a aktivaci transkripčních faktorů, které regulují expresi určitých genů. Exprese určitého genu znamená syntézu proteinu se specifickou funkcí pro proliferaci, diferenciaci buňky, spuštění či zablokování apoptózy anebo buněčného cyklu. Jednotlivé proteiny v kaskádě rozpoznávají fosforylované domény předcházejícího člena kaskády pomocí vlastních -SH2 domén.
Signální dráhy v buňce mají význam pro kancerogenezi na molekulární úrovni. Poruchy v těchto kaskádách – obvykle overexprese nebo inhibice určitého mezičlánku kaskády – můžou v buňce vyvolat změny, které jí poskytnou proliferační výhodu a buňka tak může podléhat klonální selekci.
Signální dráhy pro růstové faktory[upravit | editovat zdroj]
- Využívají široké spektrum transducerů signálů
- Jako příklad můžeme uvést kaskádu přes MAPK protein a PI3K/Akt
- Navázání růstového faktoru na receptor vyvolá dimerizaci receptoru, čím se aktivuje tyrozinkinázová aktivita receptoru a dojde k jeho autofosforylaci
- Následuje kaskáda fosforylací a defosforylací jednotlivých členů signální dráhy
MAPK kaskáda (mitogen activated protein kinase)[upravit | editovat zdroj]
- Skládá se z aktivace receptoru a Ras proteinu a ze tří na sebe navazujících kináz, kterých existují více typů, v závislosti na primárním stimule: MAPKKK(mitogen activated protein kinase kinase kinase), MAPKK a MAPK
- Fosforylací receptoru se signál přenáší přes proteiny Grb2 a SOS na Ras protein. Ras protein je G protein, vykazující GTPázovou aktivitu. Po návázání GTP na RAS se aktivuje protein Raf.
- Raf protein aktivuje další kinázy v kaskádě, a to MEK a Erk
- Fosforylovaný Erk vstupuje do jádra a tam aktivuje transkripční faktory zodpovědné za růst a diferenciaci buňky
- Kromě výše uvedeného může stres a prozánětlivé cytokiny vyvolat po aktivaci Ras proteinu aktivaci Rac proteinu, který spouští kaskádu přes MEKK, MKK a SAPK/JNK, které v jádře aktivují geny zodpovědné za růst, diferenciaci a apoptózu. MKK může byť též aktivovaná cpřes ASK 1, který přímo reaguje na působení oxidativního stresu.
- schéma MAPK kaskády
- Patologicky může dojít :
- k overexpresi receptoru pro růstové faktory (rodina EGFR).
- k mutaci v k-ras, čímž vypadne GTPázová aktivita Ras proteinu a ten se stává permanentně stimulovaný.
- ke ztrátě lipidové vazby, která drží Ras na membráně, čímž protein ztratí svojí funkci (táto porucha však inhibuje signalizaci, využívá se terapeuticky).
- k overexpresi některé z kináz.
- Celá MAPK signální kaskáda je mnohem složitější, navíc jsou jednotlivé dráhy mezi sebou vzájemně propojené, takže je těžké je od sebe jednoznačně oddělit. Princip všech variant MAPK kaskády je stejný, jejich uplatnění závisí na typu stimulu.
PI3K/Akt dráha[upravit | editovat zdroj]
- PI3K je aktivovaná buď autofosforylací receptoru pro růstové faktory (z rodiny EGFR) nebo aktivací receptoru pro cytokiny.
- PI3K vytváříPIP3 z membránových proteinů, které aktivují PDK1 a ta následně fosforyluje Akt protein – kinázu, která má široké spektrum působnosti
- Například fosforyluje IKKalfa, čímž se spustí signální dráha NF kappaB
- Aktivuje glykolýzu a tlumí syntézu glykogenu
- Působí na MDM2 protein, který řídí činnost p53 proteinu tím, že ho inhibuje
- Aktivuje 14-3-3 protein, který fosforyluje protein Bad, čímž ho uvolní z vazby k Bcl-2 proteinu, který je tím aktivovaný.
- Aktivuje signální dráhu proteinu mTOR, která v konečném důsledku spouští buněčnou proteosyntézu a proliferaci.
- Inhibuje blokátory buněčného cyklu
- schéma PI3K/Akt dráhy
- Patologicky může nastat situace
- ke zvýšení aktivity receptoru (podobně jako u MAPK dráhy)
- k mutaci v genu pro PI3K, čímž dojde k nekontrolovatelné aktivitě této kinázy
- k overexpresi proteinu Akt – například tumory ovaria
- k mutaci, při které vypadne funkce fosfatázy PTEN, která inhibuje tvorbu PIP3, produktu PI3K
JAK/STAT dráha[upravit | editovat zdroj]
- Začíná receptorem pro cytokiny (také interleukiny), který zdimerizuje po navázání substrátu. Je to receptor s přidruženou tyrozinkinázovou aktivitou, kterou zprostředkovávají JAK kinázy. Dimerizací receptoru se aktivují, fosforylují se navzájem a kromě toho také fosforylací aktivují Grb2 a Ras, PI3K a STAT proteiny
- Fosforylované STAT proteiny dimerizují a vstupují do jádra, kde fungují jako transkripční faktory pro expresi c-Myc, cytokinů a dalších transkripčních faktorů
- Aktivovaná transkripce negativně inhibuje signální kaskádu prostřednictvím SOCS proteinu, který inhibuje činnost JAK kináz.
- schéma JAK/STAT dráhy
- Patologicky
- Nejčastěji dochází k upregulaci JAK kináz, což se vyskytuje u některých lymfoproliferatívních a myeloproliferatívních chorob.
- Může docházet také k downregulaci genu pro SOCS (např. hypermetylací DNA)
NF kappaB[upravit | editovat zdroj]
- Reaguje na působení TNF, růstových faktorů, cytokinů.
- TNF faktor po navázání na receptor spustí kaskádu, která působí na IKK
- IKK kináza fosforyluje komplex IkappaB a ten se rozpadá na dva komplexy:
- IkappaBalfa, NFkappaB1,p50,ReIA
- IkappaBbeta, NFkappaB2,p52,ReIA,p65
- Z každého komplexu se oddělí inhibitor IkappaB, který je degradován v proteazomu. Výše uvedené proteiny se spojují do komplexu p65,ReIA,p50,p52,NFkappaB, který vstupuje do jádra a působí tam jako transkripční faktor.
- NFkappaB zodpovídá za proliferaci buňky, uplatňuje se při zánětlivé odpovědi a regulací imunity. Účastní se též na přežívání a diferenciaci B lymfocytů. Poruchy této dráhy lze pozorovat u některých hematologických malignit.
- Dráha se aktivuje také po působení prozánětlivých cytokinů.
- schéma NFkappaB signalizace
Tuto dráhu je možné tlumit podáváním salicylátů, flavonoidů, glukokortikoidů.
TGF[upravit | editovat zdroj]
- TGF působí na svoje TGF receptory, které svojí aktivací aktivují Smad2 protein
- Fosforylace Smad2 aktivuje Smad4, který působí v jádře jako transkripční faktor a zodpovídá za aktivaci buněk, růst buněk, zvýšení pohyblivosti a migračního potenciálu buněk.
- TGF hraje roli při angiogenezi a tvorbě metastáz, kde potencuje migraci buněk při narušení konzistence ECM matrix a zvýšení cévní permeability.
- Jeho produkce je stimulovaná například při aktivaci HIF proteinu citlivého na hypoxii v nádorové buňce, čímž se spustí syntéza ECM proteáz, růstových faktorů a cytokinů, potřebných při angiogenezi.
- schéma signalizace TGFbeta
- uplatnění TGF v angiogenezi
Wnt/Beta katenin[upravit | editovat zdroj]
- je dráha zprostředkující signální transdukci přes Beta katenin (protein podílející se na mezibuněčném adhezním spojení), který je aktivovaný navázáním Wnt proteinu na svůj receptor.
- beta katenin následně působí v jádře jako transkripční faktor
- deregulace této dráhy vede v některých případech k rozvoji maligního onemocnění
Notch dráha[upravit | editovat zdroj]
- tato signální dráha zprostředkovává juxtakrinní (ligandy jsou membránové proteiny sousední buňky, která signál vysílá) komunikaci mezi sousedními buňkami ve velmi těsném vzájemném kontaktu.
- uplatňuje se při vývoji nervového, kardiovaskulárního a endokrinního systému.
- aktivace receptoru spouští kaskádu modifikací receptorového proteinu, který ve výsledné úpravě působí v jádře jako transkripční faktor.
- mutace v Notch receptorech se podílejí na rozvoji některých typů T leukémií.
- v kaskádě se uplatňuje též enzym gamma sekretáza, která je možným terapeutickým cílem tzv. cílené terapie
Regulace buněčného cyklu[upravit | editovat zdroj]
- Je regulovaný ve dvou hlavních kontrolních bodech, kde se hodnotí integrita DNA a její kvalita před replikací a následně regulační a opravné mechanizmy sledují, zda po replikaci DNA nedošlo k chybám a zda se DNA zreplikovala celá.
- Úlohu v regulaci mají hlavně dva proteiny, produkty tumor supresorových genů, jejichž poruchy můžou způsobovat nekontrolovanou hyperproliferaci buněk.
pRB[upravit | editovat zdroj]
- je za normálních okolností vázaný na transkripční faktor E2F a blokuje syntézu cyklinu E. V případě aktivace komplexu cyklin D/CDK4,6 dojde k fosforylaci pRb, čímž se uvolní z vazby na E2F a nastane syntéza cyklinu E (překoná se kontrolní bod G1/G0), která umožní syntézu cyklinu A a vstup do S fáze.
- syntéza cyklinu D je inhibována proteiny p15, p16 a p27 inhibuje Cdk2, která je potřebná pro vstup do S fáze cyklu. Tyto inhibiční proteiny jsou deaktivované při mitogenní stimulacii růstovými faktory (např. TGF) nebo proteiny regulujícími buněčný cyklus (např. produkty c-Myc)
p53[upravit | editovat zdroj]
- je protein, který zodpovídá za kontrolu integrity genomu („strážce genomu“)
- indukuje produkci proteinů, které inhibují progresi buněčného cyklu dokud není DNA zkontrolována nebo buňka není stimulována.
- jeho hladina je udržována na nízké úrovni díky mdm2 proteinu, který zabezpečuje ubikvitinylaci p53 (p53 po ubikvitinylaci putuje do proteasomu, kde je degradován).
- poškození DNA však aktivuje kinázu ATM/ATR, která fosforyluje p53 a fosforylovaný p53 nemůže interagovat s mdm2.
- ten následně indukuje proteiny GADD45 (opravy DNA), BRCA1 tumor supresor, p21 který zablokuje Cdk a zastaví tím buněčný cyklus a v neposlední řadě Bax protein, který spouští vnitřní cestu apoptózy. Zároveň dochází k inhibici Bcl2 proteinu.
Seznam zkratek[upravit | editovat zdroj]
- Akt – proteinkináza B
- ASK – kináza 1 regulující apoptózový signál
- ATM/ATR – ataxia teleangiectasia mutated protein kinase/ATM and Rad3 related protein kinase
- Bad – člen rodiny Bcl-2 proapoptózových proteínů
- Bax – proapoptózový faktor
- c-Myc – onkogen, transkripční faktor signálních drah pro mitózu
- Erk – extracelulárním signálem regulovaná proteinkináza
- Grb2 – adaptorový protein 2 pro receptor růstového faktoru
- HIF – faktor indukovaný hypoxií
- IKK – IkappaB kináza
- Ikappa – inhibitor NFkappaB
- JAK – Janusova aktivační tyrozinkinázová dráha pro cytokiny a růstové faktory
- MAPK – mitogeny aktivovaná proteinkináza
- MDM2 – mouse doubleminute 2
- MEK (MKK) – MAPK/ERK kináza
- MEKK – kináza aktivující Erk přes MEK
- mTOR – cicavčí rapamycín
- PDK1 – fosfatidyl dependentní kináza
- PI3K – fosfatidyl-inositol-3-kináza
- PIP3 – fosfatidyl-inositol-3,4,5,-trifosfát
- Rac – cytosolový Ras
- Raf – cytoplazmatická serin/threonin kináza aktivovaná Ras
- Ras – GDP/GTP vazebný protein
- SAPK – stresem aktivované proteinkinázy
- Smad – Smad a Mad related proteins
- SOCS – supresor cytokinové signalizace
- SOS – son of sevenles
- STAT – signal transducer and transcription activator
 | Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní | |||
| Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse. | ||||
Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte. | ||||
| Stránka byla naposledy aktualizována v pondělí 29. listopadu 2021 v 16:15. | ||||
Břišní stěna je tvořena kůží, podkožím, vrstvou svalů, jejich fasciemi a peritoneem. Podkoží obsahuje variabilní množství tukového vaziva v závislosti na věku, pohlaví a aktivitě daného jedince.
Jednotlivé vrstvy[upravit | editovat zdroj]
- Kůže a podkoží
- – nachází se zde Camperova vrstva, což je nesouvislá vazivová vrstva
- Fascia subcutanea abdominis
- – Scarpova fascie - odděluje podkožní a hlubokou tukovou vrstvou. Nachází se pod vrstvou podkožních žil.
- Hluboká tuková vrstva
- Fascia abdominis superficialis
- Musculus obliquus externus abdominis
- Musculus obliquus internus abdominis
- Musculus transversus abdominis
- Fascia transversalis
- Peritoneum parietale
Cévní zásobení břišní stěny[upravit | editovat zdroj]
Oblast stěny břišní vyživuje několik tepen a žil(nutné znát ke zkoušení na pitevnu i na zkoušku).
- Arteriální zásobení:
- a. epigastrica superficialis vyživuje povrchové vrstvy podkoží
- a. circumflexa ilium superficialis vyživuje povrchové vrstvy podkoží
- aa. intercostales posteriores vyživují hlubší vrstvy
- a. subcostalis vyživuje hlubší vrstvy
- aa. lumbales vyživují hlubší vrstvy
Musculus rectus abdominis je zásobován a. epigastrica superior et inferior. Svaly laterální skupiny jsou zásobovány mezižeberními a bederními tepny a dále větvemi z a. circumflexa ilium profunda.- Žilní odtok:
- Pod Camperovovu vrstvou je uložena vrstva povrchových žil, které se rozbíhají směrem od pupku a míří do axily a dále pak k tříslu.
- vv. thoracicae epigastricae
- v. epigastrica superficialis
Inervace břišní stěny[upravit | editovat zdroj]
Kůže břišní stěny je inervována z interkostálních nervů (přesněji posledních 5 párů nn. intercostales) a subkostálním nervem.
- n. intercostales
- n. subcostalis
- Svaly stěny břišní jsou inervovány pomocí posledních 7 párů nervi intercostales a dále pomocí n. iliohypogastricus a n. ilionguinalis.
- Kůže v regio inguinalis je inervována větvemi n. iliohypogastricus a n. ilioninguinalis.
Krajiny břicha a čáry[upravit | editovat zdroj]
Břicho si můžeme rozdělit do několika krajin pomocí tří příčných, dvou podélných čar.
Tyto vertikální a transverzální čáry nám břišní krajinu rozdělí do 9 krajin:
- regio epigastrica=epigastrium
Krajina ohraničená kraniálně xiphisternální čárou a laterálně medioklavikulárními čárami.
- regio hypochondriaca dextra
Krajina od pravé medioklavikulární čáry laterálně.
- regio hypochondriaca sinistra
Krajina od levé medioklavikulární čáry laterálně.
- regio umbilicalis=mesogastrium
Krajina ohraničená kraniálně subkostální čarou, laterálně medioklavikulárními čárami a kaudálně interspinální čárou.
- regio lateralis dextra
Krajina ohraničená mediálně medioklavikulární čárou, kraniálně subkostální a kaudálně interspinální čárou.
- regio lateralis sinistra
Krajina ohraničená mediálně medioklavikulární čárou, kraniálně subkostální a kaudálně interspinální čárou.
- regio pubica=hypogastrium
Krajina ohraničená kraniálně interspinální čárou a laterálně medioklavikulárními čárami.
- regio inguinalis dextra
Krajina ohraničená kraniálně interspinální čárou a nacházející se laterálně od regio pubica. Hlavním topografickým útvarem této krajiny je tříselný kanál.
- regio inguinalis sinistra
Krajina ohraničená kraniálně interspinální čárou a nacházející se laterálně od regio pubica. Hlavním topografickým útvarem této krajiny je tříselný kanál.
Čáry[upravit | editovat zdroj]
Čáry nám slouží k přesnější lokalizaci orgánů.
- linea xiphisternalis
- prochází xiphisternálním skloubením
- linea subcostalis
- prochází vrcholy žeberních oblouků, které navzájem spojuje
- linea interspinalis
- spojuje spina iliaca anterior superior obou stran
- linea medioclavicularis dextra
- svislá čára procházející středem pravé klíční kosti
- linea medioclavicularis sinistra
- svislá čára procházející středem levé klíční kosti
- linea transpylorica
- příčná čára spojujující konce 9. žeber
Tyto krajiny a čáry se používají při lokalizaci orgánů, při fyzikálním vyšetření břicha a při popisech nálezů.
Projekce orgánů[upravit | editovat zdroj]
K zobrazení břišních orgánů používámé čáry a body.
- Projekce žaludku:
K projekci žaludku použijeme „Labbéův trojúhelník“. Ohraničení trojúhelníku je 9. žebro vpravo, 8. vlevo a levý žeberní oblouk. Kaudální strana trojuhelníku je tvořena transpylorickou čárou. Na rentgenovém snímku se oblast kardie promítá nalevo od těla jedenáctého hrudního obratle (Th11). Pylorus se promítá napravo od těl prvního a druhého bederního obratle.
Podrobnější informace naleznete na stránce Žaludek.- Projekce žlučníku:
Fundus žlučníku se promítá do „Murphyho bodu“. Tento bod nám vznikne v místě křížení pravé medioklavikulární čáry s pravým obloukem žeberním.
- Projekce sleziny:
Slezina se nachází hluboko v levé brániční klenbě. Její podélná osa probíhá podél 10. levého žebra, které také můžeme jinak nazvat jako „slezinné žebro“
Podrobnější informace naleznete na stránce Slezina.- Projekce hlavy pankreatu a oblasti papilla duodeni major:
Hlava pankreatu a oblast papilla duodeni major se promítá do „Desjardinsova bodu“. Tento bod nám vznikne na spojnici vrcholu pravé axily s pupkem, asi 6-7 cm od pupku.
Podrobnější informace naleznete na stránce Slinivka břišní.- Projekce appendix vermiformis:
Appendix vermiformis (jeho odstup od slepého střeva) můžeme promítnout na povrch břišní stěny dvěma body: „McBurneyův bod“ a „Lanzův bod“. McBurneyův bod nám vznikne na spojnici spina iliaca anterior superior a pupku, asi 6cm od spina iliaca anterior superior. Lanzův bod nám vznikne na interspinální čáře, na hranici pravé a střední třetiny délky této interspinální čáry.
Podrobnější informace naleznete na stránce Appendix vermiformis.Vagina musculi recti abdominis[upravit | editovat zdroj]
Přední břišní stěna je tvořená přímým břišním svalem a jeho pochvou.
Stavba této svalové pochvy se liší nad a pod pupkem.
Vagina musculi recti abdominis NAD pupkem:[upravit | editovat zdroj]
Přední list pochvy je tvořen aponeurózou m. obliquus externus abdominis a aponeurózou m. obliquus internus abdominis.
Zadní list pochvy je tvořen aponeurózou m. obliquus internus abdominis a m. transversus abdominis.
zeleně - aponeuróza m. obliquus externus abdominis jde ventrálně od m. rectus abdominis. červeně - aponeuróza m. obliquus internus abdominis jde ventrálně i dorzálně od svalu. modře - aponeuróza m. transversus abdominis jde dorzálně od svalu. fialově - fascia transversalis |
Vagina musculi recti abdominis POD pupkem:[upravit | editovat zdroj]
Přední list pochvy je tvořen aponeurózou m. obliquus externus abdominis, aponeurózou m. obliquus internus abdominis a aponeurózou m. transversus abdominis.
.png)
zeleně - aponeuróza m. obliquus externus abdominis jde ventrálně od m. rectus abdominis. červeně - aponeuróza m. obliquus internus abdominis jde pouze ventrálně od m. rectus abdominis. modře - aponeuróza m. transversus abdominis jde ventrálně od m. rectus abdominis. fialově - fascia transversalis |
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Svaly břicha
- Kůže břicha (preparát)
- Peritoneum
- Musculus obliquus externus abdominis
- Musculus obliquus internus abdominis
- Musculus transversus abdominis
- Canalis inguinalis
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HUDÁK, Radovan a David KACHLÍK. Memorix anatomie. - vydání. Triton, 2017. ISBN 9788075534200.
- GRIM, Miloš a Rastislav DRUGA. Základy anatomie : 5. Anatomie krajin těla. 1. vydání. Praha : Galén, 2008. 119 s. ISBN 978-80-7262-179-8.
| Název | Symbol | Pokojová hmotnost [g] |
Náboj [C] | Relativní
elementární náboj |
|---|---|---|---|---|
| proton | p | 1,6726·10−24 | 1,602·10−19 | +1 |
| neutron | n | 1,6750·10−24 | 0 | 0 |
| elektron | e | 9,110·10−28 | −1,602·10−19 | −1 |
| Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní | |||
| Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse. | ||||
Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte. | ||||
| Stránka byla naposledy aktualizována v pondělí 29. listopadu 2021 v 16:15. | ||||
Chondrocyty jsou oválné buňky o velikosti 10-30 µm tvořící chrupavku. Diferencují se z mezenchymu, ze kterého vzniknou chondroblasty ( na periferii chrupavky) a ty se následně diferencují v chondrocyty. Chondrocyty se nacházejí v lakunách a často v nich tvoří izogenetické skupiny (hyalinní - až 8 buněk, elastická - 2 buňky). Izogenetické skupiny vznikají mitotickým dělením z jedné původní buňky v lakuně. Případně se řadí do lineárních řad (vazivová chrupavka).
Na povrchu mají různé výběžky, které zvětšují povrch buněk a ulehčují látkovou výměnu.
Jejich hlavní funkcí je produkce komponent mezibuněčné hmoty (kolagen a další látky), o čem svědčí poměrně veliké jádro, v cytoplazmě rozvinuté granulární endoplazmatické retikulum a Golgiho komplex. V cytoplazmě se nacházejí inkluze - lipidové kapénky, glykogen, sekreční vezikuly a elementy cytoskeletu.
| Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní | |||
| Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse. | ||||
Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte. | ||||
| Stránka byla naposledy aktualizována v pondělí 29. listopadu 2021 v 16:15. | ||||
Topografie břišní stěny[upravit | editovat zdroj]
Břišní stěna je tvořena kůží, podkožím, vrstvou svalů, jejich fasciemi a peritoneem. Podkoží obsahuje variabilní množství tukového vaziva v závislosti na věku, pohlaví, aktivitě daného jedince.
Jednotlivé vrstvy (ventro-dorzálně)[upravit | editovat zdroj]
- Kůže a podkoží - nachází se zde Camperova vrstva, což je nesouvislá vazivová vrstva
- Fascia subcutanea abdominis = Scarpova fascie - odděluje podkožní a hlubokou tukovou vrstvou. Nachází se pod vrstvou podkožích žil.
- Hluboká tuková vrstva
- Fascia abdominis superficialis
- Musculus obliquus externus abdominis
- Musculus obliquus internus abdominis
- Musculus transversus abdominis
- Fascia transversalis
- Peritoneum parietale
Cévní zásobení břišní stěny[upravit | editovat zdroj]
- Venózní zásobení:
- Pod Camperovovu vrstvou je uložena vrstva povrchových žil, které se rozbíhají směrem od pupku a míří do axily a dále pak k tříslu
- venae thoracicae epigastricae
- vena epigastrica superficialis
- Arteriální zásobení:
- Arteria epigastrica superficialis - vyživuje povrchové vrstvy podkoží.
- Arteria circumflexa ilium superficialis - vyživuje povrchové vrstvy podkoží.
- Arteriae intercostales posteriores - vyživuje hlubší vrstvy
- Arteria subcostalis - vyživuje hlubší vrstvy
- Arteriae lumbales - vyživuje hlubší vrstvy
- Musculus rectus abdominis je zásobován a. epigastrica superior et inferior. Svaly laterální skupiny jsou zásobovány mezižeberními a bederními tepny a dále větvemi z a. circumflexa ilium profunda
Inervace břišní stěny[upravit | editovat zdroj]
Kůže břišní stěny je inervována z interkostálních nervů (přesněji posledních 5 párů nn. intercostales) a subkostálním nervem.
- nervi intercostales
- nervus subcostalis
- Svaly stěny břišní jsou inervovány pomocí posledních 7 párů nervi intercostales a dále pomocí n. iliohypogastricus a n. ilionguinalis
- Kůže v regio inguinalis je inervována větvemi n. iliohypogastricus a n. ilioninguinalis
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Svaly břicha
- Kůže břicha (preparát)
- Peritoneum
- Musculus obliquus externus abdominis
- Musculus obliquus internus abdominis
- Musculus transversus abdominis
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
HUDÁK, Radovan a David KACHLÍK. Memorix anatomie. - vydání. Triton, 2017. ISBN 9788075534200.
GRIM, Miloš a Rastislav DRUGA. Základy anatomie : 5. Anatomie krajin těla. 1. vydání. Praha : Galén, 2008. 119 s. ISBN 978-80-7262-179-8.
Nervus Musculocutaneus[upravit | editovat zdroj]
Nervus musculocutaneus (C5-C7) se odděluje z fasciculus lateralis plexus brachialis v axile.
Topografie[upravit | editovat zdroj]
- Proráží musculus coracobrachialis (tak ho bezpečně poznáme při pitvě).
- Na paži se dostává mezi m. biceps brachii a m. brachialis.
- Na předloktí se přidává k vena cephalica antebrachii.
Inervace[upravit | editovat zdroj]
- Motorická inervace flexorů paže
- Senzitivní inervace na předloktí
- Jako nervus cutaneus antebrachii lateralis senzitivně inervuje kůži laterální poloviny předloktí.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- PETROVICKÝ, Pavel, et al. Anatomie s topografií a klinickými aplikacemi. 1. vydání. Martin : Osveta, 2002. 542 s. sv. 3. ISBN 80-8063-048-8.
