Transport O2 krví/SŠ (sestra)
Tento článek je určen pro studenty středních a vyšších odborných škol oboru všeobecné ošetřovatelství | ||||
Prosíme, neprovádějte věcné editace, nemáte-li potřebnou kvalifikaci. | ||||
Editujte s rozvahou. Věcné změny nejprve projednejte v diskusi. | ||||
Organismus získává kyslík z okolního prostředí difuzí přes alveolo-kapilární membránu. Ten je důležitý pro aerobní metabolismus a normální fungování organismu.
Kyslík je v krvi vázán na hemoglobin → oxyhemoglobin; v rozpuštěné formě je jeho množství minimální. → množství hemoglobinu (Hb) v erytrocytech udává transportní kapacitu krve pro kyslík.
- 1 g Hb = 1,39 ml kyslíku → 150 g Hb v 1 litru krve = 200 ml kyslíku → při minutovém srdečním objemu 5 l je tedy přenesen 1 l kyslíku za minutu.
- Koncentraci kyslíku vyjadřujeme parciálním tlakem (pO2).
- Nasycení Hb kyslíkem udává saturaci. Ta se vyjadřuje v procentech.
- Tělo dospělého člověka v klidu spotřebuje cca 250 ml kyslíku/min.
- Množství kyslíku v krvi = 1,39 x množství Hb v g/l x saturace v %.
Ovlivnění vazby kyslíku[upravit | editovat zdroj]
Vazba kyslíku na Hb je ovlivněna:
- teplotou (tkáně, prostředí),
- pH krve,
- pCO2,
- → vysoké pCO2 a klesající pH snižuje afinitu Hb ke kyslíku.
Při práci tkání je uvolňováno větší množství CO2, je tvořeno teplo a vlivem tvorby kyselých látek je snižováno pH – toto vše podporuje uvolňování kyslíku z Hb. Vazba kyslíku je tedy závislá na metabolických nárocích organismu, na jeho spotřebě.
Zvýšení dodávky kyslíku lze zajistit za normálních okolností zvýšením ventilace (zvýšení dech. frekvence a objemu) a zrychlením srdeční akce. Ovlivněním těchto parametrů organismus kompenzuje zvýšené vyžití kyslíku ve tkáních.
Zvýšení množství rozpuštěného kyslíku v krvi lze docílit hyperbarickou oxygenoterapií.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- MOUREK, Jindřich. Fyziologie : učebnice pro studenty zdravotnických oborů. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. 204 s. ISBN 80-247-1190-7.
- VOKURKA, Martin, et al. Patofyziologie pro nelékařské směry. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2008. 217 s. ISBN 978-80-246-1561-5.