Kyslíkové parametry
Z WikiSkript
Pro vyšetření kyslíkových parametrů se používá buď krev arteriální nebo smíšená žilní z a. pulmonalis (ta je většinou nedostupná, bere se tedy krev z horní duté žíly).
Parciální tlak kyslíku (pO2)[upravit | editovat zdroj]
- 9,9–14,4 kPa (cca 100 torr) – platí pro arteriální krev (dolní mez – staří lidé, horní – mladí);
- normální či vyšší hodnoty neznamenají, že je v krvi dost kyslíku (to záleží také na Hb);
- krev v a. pulmonalis – 4,5–7,1 kPa.
- venózní krev – cca 5,3 kPa (40 torr);
- Swan-Ganzův katetr – do plicnice – jen málo pacientů.
Saturace Hb kyslíkem (sO2)[upravit | editovat zdroj]
Lze získat několika způsoby:
- vypočíst z disociační křivky Hb, když víme pO2, na disociační křivku musíme znát pH, pCO2, teplotu a hodnotu 2,3-bisfosfoglycerátu;
- je to spolehlivé, není-li zvýšena nějaká patologická frakce Hb (metHb, …);
- pulzní oxymetrie – je zatížena stejnou možnou chybou, prosvětlujeme kapilární řečiště prstu, výhoda je kontinuální měření, zkresluje to pigmentace, tlustá kůže, hypotermie a další;
- oxymetrie – měříme oxymetrem, měří přímo oxyHb, většinou rovnou zabudovány do acidobazických analyzátorů;
- metoda využívá optických vláken – do žíly speciální katetr, hlavně u šokových stavů.
- sO2 art. – 0,94–0,99
- sO2 žil. – 0,65–0,80
- Hodnoty z HDŽ jsou vyšší než z a. pulmonalis (z horní části těla teče více kyslíku, …).
pH žaludeční sliznice[upravit | editovat zdroj]
- Rozvoji hypoxie celkové předchází rozvoj hypoxie v některých orgánech.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- SCHNEIDERKA, Petr, et al. Kapitoly z klinické biochemie. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0678-X.