Krevní transfuze

Indikace podání transfuzních přípravků a krevních derivátů

• Anémie (obvykle při hemoglobinu pod 80 g/l s manifestním anemickým syndromem),
• těžká trombocytopenie,
• některé imunodeficience,
• hemofilie a některé další koagulopatie.

Druhy transfuze

• Alogenní transfuze – využití krevních produktů jiných lidí.
• Autologní transfuze – pacientova vlastní uschovaná krev při plánovaných operacích (menší riziko infekce).

Krevní produkty používané při transfuzích

• transfuzní přípravky (připravovány na místní transfuzní stanici)
  • plná krev,
  • erymasa (červené krvinky),
  • plazma neboli čerstvě zmražená plazma,
  • krevní destičky – (tyto 3 frakce lze získat z plné krve centrifugací),
• krevní deriváty (dodávají farmaceutické firmy z masově zpracované plazmy)
  • albumin,
  • kryoprecipitát (připravuje se z krevní plazmy kryoprecipitací – t.j. „vymrznutím“ – některých proteinů; obsahuje f. VIII, fibrinogen, von Willebrandův faktor, f. XIII; možné použití např. při hemofilii, von Willebrandově chorobě, hypofibrinogenémii),
  • koncentráty srážecích faktorů,
  • koncentrát fibrinogenu,
  • imunoglobuliny.

Krevní skupiny

 Podrobnější informace naleznete na stránce Krevní skupiny.

Nejdůležitější a nejznámější krevní skupiny patří do systému AB0 (inkompatibilita způsobuje potransfuzní hemolýzu; protilátky systému AB0 jsou třídy IgM a jsou tedy dostatečně velké aby mohly způsobovat aglutinaci – shlukování erytrocytů). Dalším důležitým typem krevních skupin je Rh faktor (negativita matky z hlediska tzv. antigenu D – t.j. Rh faktoru – a pozitivita dítěte může způsobit hemolytickou nemoc novorozenců). Na povrchu červených krvinek se však vyskytuje více než třicet různých skupin variabilních antigenů, tzn. že můžeme hovořit o více než třiceti typech (systémech) krevních skupin. Příklady: MNS systém, kdy zvláště přítomnost anti-S protilátek u příjemce může způsobit potransfuzní hemolýzu. Systém antigenu Kell (inkompatibilita může způsobit autoimunní hemolytickou anémii a hemolytickou nemoc novorozenců). Přítomnost plazmatických protilátek proti těmto antigenům (jiným než systémů AB0 a Rh) je vzácná, avšak pokud se objeví, může způsobit vážné potransfuzní reakce. Tyto protilátky označujeme jako nepravidelné protilátky.

Kompatibilita krevních skupin systémů AB0 a Rh

		Dárce
		0-	0+	B-	B+	A-	A+	AB-	AB+
Příjemce	AB+
	AB-
	A+
	A-
	B+
	B-
	0+
	0-

Předtransfuzní vyšetření prováděná v laboratoři

1. Vyšetření krevních skupin AB0 a Rh systému jak u dárce, tak u pacienta / příjemce.
2. Screening séra příjemce na přítomnost nepravidelných protilátek. To se děje smícháváním séra pacienta se standardizovanými směsmi erytrocytů, které mají na svém povrchu veškeré známé nepravidelné antigeny (tzv. nepřímý Coombsův test). Aglutinace znamená přítomnost nepravidelných protilátek v séru příjemce a vynucuje si detailnější testování zaměřené na identifikaci nepravidelných protilátek v séru příjemce i dárcovských krvinek. Screening se provádí každý den, ve kterém je prováděna transfuze, protože nepravidelné protilátky se mohou objevit jako reakce na předchozí transfuzi.
3. Velká křížová zkouška. Červené krvinky dárce jsou testovány proti plazmě příjemce. Pokud se objeví aglutinace, znamená to přítomnost protilátek v séru proti antigenům na povrchu červených krvinek. Aglutinace znamená inkompatibilitu krevní konzervy a daného pacienta. Nepřítomnost aglutinační reakce je předpokladem pro podání transfuze.
4. Screening na infekční onemocnění. Řada infekčních onemocnění je přenositelná transfuzí. Proto se provádí screening potenciálních rizikových faktorů a laboratorní testování dárce na některá infekční onemocnění (HIV, hepatitis A, B a C, treponema pallidum, malárie, cytomegalovirus aj.).

Testování u lůžka pacienta

1. Vyšetření příjemce před transfuzí. Měří se teplota, krevní tlak, pulz. Dále se provádí orientační vyšetření moči.
2. Kontrola dokumentace u lůžka příjemce. Kontrolujeme, zda souhlasí údaje na žádance a krevní konzervě a zda nedošlo k záměně příjemce.
3. Kontrola krevních skupin dárce a příjemce u lůžka příjemce:

   Provádí se pomocí diagnostických souprav různých výrobců. Souprava obsahuje séra anti-A (obvykle obarvené modře) a anti-B (žluté), předtištěné karty a plastové tyčinky na promíchání vzorku krve s antisérem. Karta se označí identifikačními údaji příjemce a krevní konzervy. Do červených kroužků se nanesou kapky krve příjemce a vzorky z krevní konzervy (odebírá se ze „segmentu“ na hadičce konzervy). Do modrých a žlutých koleček se kápnou séra anti-A a anti-B (antiséra má být ve srovnání s množstvím krve nadbytek). Krev se promíchá a za 1 minutu se při opatrném naklánění karty odečítá aglutinace (viz tabulku).

   

   Karta pro kontrolu krevní skupiny u lůžka

4. Biologický pokus. Asi 20 ml (asi 300 kapek) krve se pustí do žíly proudem a potom se na 1 až 2 min zpomalí na minimum. Neprojeví-li se u nemocného nepříznivá reakce, zkouška se ještě 2× opakuje. Během celého pokusu (10 až 15 min) lékař i sestra příjemce pozorují. (Biologická zkouška se dle doporučení Společnosti pro transfuzní lékařství ČLS JEP již neprovádí).

Určení krevní skupiny pomocí aglutinace s antiséry

Shlukování nastalo:	Skupina dárce a příjemce
se sérem anti-A	A
se sérem anti-B	B
s anti-A i anti-B	AB
nenastalo nikde	0

• Sestra pak pokračuje ve sledování po celou dobu transfuze. Při zjištění subjektivních potíží nebo objektivního zhoršení stavu, ihned zastaví přívod jezdcem (jehlu nechá v žíle) a neprodleně uvědomí lékaře. Transfuzi sestra ukončuje ve chvíli, kdy ve vaku zbývá 10 ml krve. Příjemci změří tep, dech, TK, TT, popř. vyšetří moč (na bílkovinu a žlučová barviva). Hodnoty opět zapíše a přidá i časový údaj, kdy transfuze skončila. Konzervu se zbytkem krve uloží do chladničky na 24 hodin (opatření pro případ dodatečné kontroly krve při pozdní potransfuzní reakci).
• Výměna krevních konzerv – každá konzerva je podána novou sterilní převodovou soupravou, z původního převodu může zůstat v žíle původní jehla, u každé konzervy má být znovu provedena kontrola krevních skupin sangvitestem a biologická zkouška.

Vitální indikace vzniká, pokud hrozí nebezpečí z prodlení. Křížová zkouška se vyšetřuje orientačně smícháním krví na sklíčku. Laboratorní testy se dokončí a ověří tak správnost orientačního testu. Biologický pokus se neprovádí.

Možné potransfuzní komplikace

• Akutní hemolytická reakce – vzniká při inkompatibilitě v AB0 systému, zvláště když krev příjemce obsahuje protilátky proti erytrocytům dárce,
• opožděná hemolytická reakce,
• febrilní nehemolytická potransfuzní reakce,
• anafylaktická reakce,
• infekce – HBV, HCV, HIV, Treponema pallidum, CMV, parvovirus B19,
• přetížení organismu železem při opakovaných transfuzích,
• potransfuzní akutní poškození plic (Transfusion Related Acute Lung Injury, TRALI) způsobené leukocyty přítomnými v transfuzi,
• objemové přetížení,
• vznik srdeční arytmie – transfuze netemperované tekutiny cestou centrálního žilního katetru do blízkosti pravé síně,
• potransfuzní reakce štěpu proti hostiteli (Transfusion-associated graft vs. host disease, GvHD) – T-lymfocyty dárce reagují s HLA antigeny příjemce; při transfuzi krve imunokompromitovaným příjemcům nebo při transfuzi od pokrevního příbuzného.

Odkazy

Externí odkazy

• Dopravní nehoda Svědků Jehovových – interaktivní algoritmus + test

Související články

• Krevní skupiny
• Výměnná transfuze

Použitá literatura

• NEČAS, Emanuel, Karel ŠULC a Martin VOKURKA. Patologická fyziologie orgánových systémů. Část I. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 978-80-246-0615-6.