Rekonstrukce tepen
Z WikiSkript
Typy zákroků na tepnách
- sutura (prostá, se záplatou žilní nebo umělou – plastika)
- endarterektomie (otevřená, polouzavřená)
- přímá náhrada – u výdutí
- zkrácení – při zalamování příliš dlouhé cévy (kinking karotidy)
- implantace
- embolektomie, trombektomie – Fogartyho katétrem
- přemostění (bypass)
Typy cévních náhrad
- Biologické (tepna nebo žíla) – autologní, alogenní, xenogenní (bovinní);
- a. thoracica interna – tepna elastického typu, rezistentní k ateroskleróze;
- umělé – pletené (polyester);
- porózní stěna (musí se předsrážet);
- dobře dosažitelné, ale často se infikují (Staphylococcus epidermidis);
- tkané
- lité (PTFE) – mikroporosní stěna
- kombinované
Zásady operace
- Cévy preparujeme i sešíváme subadventiciálně a při zákroku zásadně používáme jemná atraumatická nevstřebatelná vlákna (např. Prolene®). Před rekonstrukcí podáme heparin (1–2 mg/kg) a před obnovením průtoku jej neutralizujeme protaminem (1,5 mg protaminu / 1 mg heparinu). Průtok se následně obnovuje pomalu z periferie, my obnovu kontrolujeme a případné krvácení stavíme.
Pooperační komplikace
- časné – krvácení, uzávěr, infekce, trombóza, peroperační periferní embolizace, postperfuzní syndrom (vyplavení metabolitů z předtím ischemizovaných tkání), kompartment syndrom (náhlé zvýšení tkáňového tlaku v kompartmentu)
- pozdní – uzávěr, pseudoaneurysma, pravé aneurysma
Používají se tři základní chirurgické metody rekonstrukce průchodu – dezobliterace, záplata nebo bypass.
Trombendarterektomie, dezobliterace (TEA)
- Odstraňuje se ztluštělá vnitřní vrstva tepny (intima a část medie, na kterou obvykle nasedá trombus).
- Cíl – rozšířit lumen, získat hladkou plochu, upravit přechod z dezobliterované části v neošetřenou plochu.
- Nevýhoda:
- velký trombogenní povrch;
- proto se užívá u krátkých obliterací s vysokým průtokem – a. carotis, aorta, a. iliaca comm.
- Hlavní metodou je otevřená TEA.
Záplata
- rozšíření lumen všitím záplaty z autologní žíly nebo z umělého materiálu
- můžeme kombinovat s TEA
Bypass
V kardiovaskulární chirurgii se pod pojmem bypass rozumí přemostění zúženého nebo uzavřeného úseku tepny za účelem zkvalitnění/obnovení perfúze tkáně, která se nachází za zúžením.
- Historie
- [1]
- 1953 – Murray provedl první experimentální aortokoronární bypass (bez použití mimotělního oběhu).
- 1953 – Gibbon použil mimotělní oběh.
- 1968 – Sones a Favarolo začali v mimotělním oběhu operovat aortokoronární bypassy za použití štěpů z v. saphena magna u pacientů s ICHS.
- Materiál bypassu
K vytvoření bypassu lze použít:
- žilní štěp (v. saphena magna, v. saphena parva, povrchové žíly HK);
- tepenný štěp (a. thoracica (mammaria) interna, a. radialis z nedominantní HK, a. gastroepiploica dextra, a. epigastrica inferior);
- cévní protézu (cévní protézy se využívají především v místech s větším průtokem krve – aorta, aa. iliacae, aa. femorales; před naložením cévních svorek je nutné pacienta plně heparinizovat, po operaci se heparinizace ruší);
- porézní protézy – je nutné předsrážet vlastní krví pacienta (silně porézní Dacron®, méně porézní Dacron®, Sauvageova doublevelourová protéza);
- neporézní protézy – není nutné předsrážet (Dacron® impregnovaný kolagenem, expandovaný polytetrafluorethylen, ePTFE);
- xenograft (bovinní a. mammaria).
Cévní protéza nebo xenograft s sebou nesou vyšší riziko komplikací. Používají se tedy pouze v případech, kdy nemáme k dispozici vlastní pacientův štěp (tj. například při opakovaných reoperacích).
- Způsob vedení bypassu
- „anatomicky“ – podél původní cévy (aortofemorální bypass, femoropopliteální);
- extraanatomicky – mimo průběh původní cévy (axilofemorální, femorofemorální).
- Užití žíly in situ vs. reverzní štěp.
- Užití žíly in situ (podvážeme větší větve; chlopně zrušíme speciálním deletorem; proximální část žíly napojíme na proximální část tepny, distální část žíly na distální část tepny; tato technika se využívá např. u femorokrurálního bypassu).
- Reverzní štěp (žílu extirpujeme, podvážeme všechny větve, proximální konec žíly napojíme na distální konec tepny a distální konec žíly na proximální konec tepny – aby žilní chlopně nebránily toku krve).
Odkazy
Externí odkazy
Související články
- Ischemická choroba srdeční
- Chronická ischemická choroba dolních končetin
- Uzávěry velkých žil
- Akutní tepenné uzávěry
Reference
- ↑ VANĚK, Ivan, et al. Kardiovaskulární chirurgie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2003. 236 s. ISBN 8024605236.
Použitá literatura
- ZEMAN, Miroslav, et al. Speciální chirurgie. 2. vydání. Praha : Galén, 2006. 575 s. ISBN 80-7262-260-9.
- VANĚK, Ivan, et al. Kardiovaskulární chirurgie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2003. 236 s. ISBN 8024605236.
Zdroj
- BENEŠ, Jiří. Otázky z chirurgie [online]. ©2007. [cit. 14.5.2010]. <http://jirben2.chytrak.cz/materialy/chira/cevni.doc>.