Receptorový potenciál, adaptace

Receptorový potenciál

Jedná se o děj pomalý, odstupňovaný podle intenzity a rychlosti (pokud je součástí i dynamická složka), který na rozdíl od akčního potenciálu nefunguje podle hesla "vše nebo nic". Elektrotonicky se šíří k místu vzniku akčních potenciálů.^[1]

Rozlišujeme dva typy receptorových potenciálů – tonický a fázický. Tonický receptorový potenciál probíhá kontinuálně, zatímco fázický se objeví pouze krátce a akční potenciál se objeví pouze při jeho vzniku a zániku.

Receptorový potenciál má tedy tonickou neboli statickou složku a fázickou neboli dynamickou složku. Po skončení působení podnětu může dojí k tzv. off-efektu (tj. receptorový potenciál se "vynuluje").

Receptory, které reagují jen pomalou fází receptorového potenciálu, jsou proporcionální regulátory.
Receptory, které reagují jen rychlou fází receptorového potenciálu, jsou diferenciální (derivační) regulátory.
Receptory, které reagují smíšenými fázemi receptorového potenciálu, jsou proporcionální diferenciální (derivační) regulátory.

Charakter receptorového potenciálu je ve většině případů depolarizační, tj. podmíněný vstupem Na⁺ iontů do buňky. U vláskových buněk je depolarizační charakter závislý naopak na vstupu K⁺ iontů a Ca²⁺ iontů do buňky.

Depolarizační a hyperpolarizační receptorový potenciál

Depolarizační receptorový potenciál vede ke vzniku akčního potenciálu po dosažení prahové hodnoty. Tento depolarizační receptorový potenciál má podobné vlastnosti jako excitační postsynaptický potenciál (EPSP) a může být současně i tzv. generátorovým (vzruchotvorným) potenciálem. To však platí pouze, pokud je tělo receptoru napojeno na primární senzorický neuron. Pokud tomu tak není, a receptor je napojen na sekundární senzorický neuron, generátorový potenciál vzniká s přidruženou vzruchovou aktivitou až postsynapticky.

Fotoreceptory sítnice obratlovců jeví hyperpolarizační receptorové potenciály.^[1]

Adaptace

[ ✎ upravit vložený článek ]

Adaptace receptorů je různá dle typu receptoru. Princip adaptace je však stejný. Při delším působení podnětu o stejné intenzitě se amplituda receptorového potenciálu snižuje (jak moc, to záleží právě na typu receptoru) stejně jako se snižuje i frekvence jednotlivých akčních potenciálů.

Tonicky reagující receptory

Tyto receptory se adaptují pomalu a jejich vzruchová aktivita nemusí vymizet zcela ani za delší čas.
Tento typ receptorů registruje hlavně intenzitu déle působících podnětů.
Tomuto typu adaptace říkáme neúplná adaptace.

Fázicky reagující receptory

Tyto receptory se adaptují rychle.
Tento typ receptorů registruje hlavně okamžitou změnu intenzity stimulace nebo její rychlost.
Tomuto typu adaptace říkáme úplná adaptace.

Centrální vs. receptorová adaptace

Centrální neurony senzorických drah jeví adaptaci (centrální adaptace), která trvá – podobně jako adaptace daného vjemu – déle než periferní adaptace receptorová.^[2]

Odkazy

Související články

Receptory

Reference

↑ ^a ^b TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.
↑ TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.

[Trojan-1] TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.

[2] TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.

[1]

[2]