Primární imunitní orgány

Mezi primární lymfatické orgány člověka řadíme thymus a kostní dřeň (medulla ossium). Probíhá v nich diferenciace a selekce imunitních buněk.

Thymus

Topografie thymu

 Podrobnější informace naleznete na stránce Brzlík.

Anatomie

Thymus je růžový, u dospělých v důsledku hromadění tuku žlutý orgán. V dětském věku je uložen v mediastinum superius a mediastinum anterior, v dospělosti prakticky pouze za manumbrium sterni (mediastinum superius). Topograficky se nachází za sternem a před žilami vstupujícími do srdce. Tvoří ho dva kraniokaudálně protažené laloky, lobus dexter a lobus sinister. V dětství je větší (12–15 g u novorozence, 40 g ve 3. roce života) a po pubertě podléhá involuci přeměnou na tukovou tkáň corpus thymicum (13 g v 50. roce života).

Arteriální zásobení přichází z větví a. thyroidea inferior a a. thoracica interna, venózní krev odtéká převážně do v. thoracica interna a v. thyroidea inferor. Thymus má sympatickou inervaci z nn. cardiaci a parasympatickou z nn. laryngei recurrentes (nn. vagi). Senzitivní inervaci zajišťují vlákna oddělující se z nn. phrenici.

Embryologie

Základ thymu vzniká párově v 5. týdnu vývoje z mediálních částí 3. páru faryngeálních váčků(z laterálních vznikají gll. parathyroideae inferiores).

Involuce

Do třetího roku života se thymus zvětšuje, poté dochází k postupné involuci, nejmasivnější je v pubertě. Morfologický podklad involuce tvoří relativní zvětšování rozsahu dřeně na úkor kůry, úbytek lymfocytů v kůře, vzestup počtu Hassalových tělísek a úbytek retikulárního vaziva za současného zmnožení tukového vaziva.

Histologie

Na povrchu má thymus vyvinuté vazivové pouzdro, ze kterého odstupují vazivová septa rozdělující tkáň thymu na nepravé lalůčky. Každý lalůček se skládá z periferně uložené světlejší kůry - cortex thymi a centrálněji uložené tmavší dřeně - medulla thymi.

Septum proráží artérie, které kopírují průběh sept. Na hranici kůry a dřeně odstupují arterioly; v kůře nacházíme pouze kapiláry. Vény sledují průběh artérií. Thymus nemá aferentní lymfatické cévy, eferentní nacházíme v malém množství.

Stroma tvoří buňky retikulárního epitelu; tvoří ho epitelové retikulární buňky hvězdicovitého tvaru s dlouhými tenkými výběžky, které se spojují prostřednictvím macula densa. Z imunocytů se zde vyskytují nejčastěji zralé, ale i dozrávající T lymfocyty a makrofágy.

Kůra

Na histologických řezech ji vidíme jako tmavší vrstvu, nacházíme v ní velké množství lymfocytů a méně retikulárních epitelových buněk než ve dřeni. Retikulární epitelové buňky zde mají dlouhé výběžky obklopující skupinky vyvíjejících se T lymfocytů, kapiláry a jednotlivé pseudolalůčky.

Lymfocyty vznikající v kostní dřeni se přesouvají právě do kůry thymu, kde se dělí, diferencují, selektují a postupně přesouvají do oblasti dřeně. Samotné dozrávání lymfocytů tedy probíhá v kůře. Velké množství odumřelých lymfocytů je fagocytováno přítomnými makrofágy.

Kapiláry v kůře jsou somatického typu a spolu s buňkami retikulárního epitelu tvoří limitující bariéru mezi krví a mikroprostředím thymu. Tato bariéra odděluje velké množství antigenů cirkulujících v krvi a umožňuje přechod pouze některým.

Dřeň

Je světlejší vrstva, vyskytuje se zde více buněk retikulárního epitelu a méně lymfocytů. Bariéra mezi krví a thymem zde není vyvinutá. Nacházíme zde specifické útvary - Hassallova tělíska, která jsou tvořena mnohými vrstvami oploštelých koncentricky uspořádaných keratinizovaných buněk. V průběhu života se zvyšuje počet i velikost Hassallových tělísek. Lymfocyty vyskytující se ve dřeni tvoří pouze 5 % ze všech lymfocytů thymu. Všechny lymfocyty ve dřeni jsou však již imunokompetentní! Imunokompetentní lymfocyty se do krevního oběhu dostávají skrze postkapilární venuly, které jsou na hranici kůry a dřeně. Následně osidlují thymodependentní oblasti v sekundárních lymfatických orgánech.

Produkce peptidů

V retikulárních epitelových buňkách byla prokázána produkce peptidů, které se svým účinkem podílejí na dozrávání T lymfocytů. K těmto peptidům patří: thymozin D, thymický humorální faktor, thymopoetin.

Funkce

Pre-T-lymfocyty se po vzniku v kostní dřeni krevní cestou přesouvají do thymu, kde dozrávají na tzv. naivní T-lymfocyty. Rozdíl mezi lymfocyty před a po jejich "pobytu" v thymu je především ve vytvořených povrchových kostimulačných molekulách. K této změně dochází pod vlivem výše popsaných peptidů, které se v thymu tvoří. Kromě toho dochází k tzv. negativní a pozitivní selekci. T-lymfocyty mají na svém povrchu antigenní receptory, které nazýváme TCR (T-cell recepor). Na základě jejich afinity k MHC molekulám dochází k selekci. Při negativní selekci jsou usmrceny T-lymfocyty s velmi vysokou afinitou k MHC glykoproteinům a při pozitivní selekci jsou vyselektovány ty, které disponují jistým stupněm afinity k MHC gp. T-lymfocyty, které nedokážou vůbec vázat MHC jsou tedy též usmrceny. Vzhledem k existenci bariéry mezi krví a prostředím thymu, je potřebná existence tzv. PAE (peripheral antigen expressing cells). Jedná se o buňky schopné prezentovat dozrávajícím T-lymfocytům antigeny vyskytující se v organismu mimo thymus. Tímto způsobem se dosahuje správné selekce, jenž bere v úvahu také periferní antigeny.

Výsledkem těchto procesů jsou naivní T-lymfocyty, což znamená, že se ještě nesetkaly s antigenem. Tyto lymfocyty opouští thymus a osidlují thymus dependentní oblasti v sekundárních lymfatických orgánech.

Kostní dřeň

Anatomie, histologie a funkce

Medulla osssium (kostní dřeň) vyplňuje cavitas medullaris (dřeňovou dutinu) v tělech dlouhých kostí a oblast mezi trámčinou kosti spongiózní. Rozlišujeme červenou – aktivní kostní dřeň (medulla ossium rubra); žlutou – neaktivní, prostoupenou tukovým vazivem (medulla ossium flava), která se může ztrátou tuku přeměnit na šedou (medulla ossium grisea). Šedá kostní dřeň je typická pro staré jedince. V případě zvýšené potřeby krvetvorby se nevylučuje opětovná přeměna žluté kostní dřeně na červenou.

Červená kostní dřeň je od 5. lunárního měsíce primárním orgánem krvetvorby, tuto funkci plní také v dospělosti. Nacházíme v ní pluripotentní buňky, které svou diferenciací dávají základ pro buňky myeloidní jako i lymfoidní řady. Zúčastňuje se tedy vývoje všech krevních korpuskulárních elementů.

Buňky kostní dřeně

Stroma kostní dřeně je tvořeno retikulárním vazivem, které vymezuje ostrůvky hematopoetické tkáně. Nacházíme zde početné sinusoidní kapiláry. Je potřeba podotknout, že vývoj krevních elementů probíhá zásadně extravaskulárně.

V dětství se červená kostní dřeň nachází v dutinách všech dlouhých kostí, tělech obratlů, žebrech, alla ossis ilii, článcích prstů a ve sternu. Během puberty dochází k náhradě funkční tkáně kostní dřeně tukovým vazivem, vzhledem k délce života krevních buněk je však jejich permanentní produkce nevyhnutelná. Proto se i v dospělosti zachovává funkční kostní dřeň v těchto oblastech: epifýzy dlouhých kostí, v pánvi, žebrech, sternu, tělech obratlů a v diploe lebečních kostí.

Imunologická funkce kostní dřeně (červené) se prolíná s její funkcí v krvetvorbě. Z myeloidního řady vznikají granulocyty a z lymfoidní nezralé B-lymfocyty a pre-T-lymfocyty. Zatímco pre-T-lymfocyty putují pro svůj konečný vývoj do thymu, vývoj B-lymfocytů se v plné míře uskutečňuje v kostní dřeni. Probíhá zde negativní selekce B-lymfocytů, při které jsou eliminovány nebo inaktivovány ty lymfocyty, které rozpoznávají MHC gp s příliš vysokou afinitou.

Odkazy

Související články

• Thymus
• Kostná dreň
• Krvetvorba
• HLA systém

Zdroj

• ČIHÁK, Radomír. Anatomie I. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 516 s. ISBN 978-80-7169-970-5.

• KONRÁDOVÁ, Václava, Jiří UHLÍK a Luděk VAJNER. Funkční histologie. 2. vydání. Jinočany : H & H, 2000. 291 s. ISBN 80-86022-80-3.

• HOŘEJŠÍ, Václav a Jiřina BARTŮŇKOVÁ. Základy imunologie. 3. vydání. Praha : Triton, 2005. 279 s. ISBN 80-7254-686-4.

• KAPELLER, Karol a Viera POSPÍŠILOVÁ. Embryológia človeka. 1. vydání. Martin : Osveta, 2001. 371 s. ISBN 80-8063-072-0.