Prefrontální syndrom
Značí postižení před gyrus praecentralis, dříve byl označován jako organický psychosyndrom.
Prefrontální systém[upravit | editovat zdroj]
Prefrontální systém je jedna z největších korových oblastí mozku. Tvoří (společně s centrální krajinou) jednu ze dvou částí frontálního laloku.
Funkce[upravit | editovat zdroj]
- integrace informací z různých zdrojů, plánování, rozhodování, nové myšlenky (viz dále)
- integrace smyslových vjemů (propojení se zrakovou, sluchovou, čichovou aj. kůrou)
- integrace učení a paměti (propojení s limbickým systémem)
- vedoucí role v regulaci limbického systému (projekce do hypotalamu)
- různé specificky lidské funkce: abstraktní myšlení, kreativita, sociální vztahy, odpovědnost aj.
- pozornost, percepce, pohyb, časová integrace, emoce
Spoje[upravit | editovat zdroj]
- spoje z celého mozku, hlavně s rostrálním thalamem (ncl. mediodorsalis thalami)
- propojení s ncl. mediodorsalis thalami:
- velkobuněčná část: do orbitálních a mediálních částí prefrontální kůry
- léze: euforie, hyperkineze, nevhodné sociální chování
- malobuněčná část: do dorzolaterálních částí prefrontální kůry
- léze: apaticko-abulický syndrom, hypokineze, kognitivní poruchy
- velkobuněčná část: do orbitálních a mediálních částí prefrontální kůry
Klinické příznaky[upravit | editovat zdroj]
Mezi klinické příznaky prefrontálního syndromu patří:
- tzv. apaticko-abulický syndrom: (někdy též označován jako amotivační syndrom),
- apatie (otupělost, odevzdanost),
- abulie (ztráta vůle k jakékoli činnosti).
- Výrazné zhoršení paměti ve složce vštípivosti,
- bradypsychismus,
- nemocný nemá náhled na své onemocnění (anosognosie),
- nepřiměřená euforie,
- moria (nejapné žerty a vulgarismy),
- gatismus (nedodržuje čistotu, působí až dojmem schválnosti),
- ganserismus (hovoří o sobě ve třetí osobě),
- dává aproximativní odpovědi,
- puerilismus (dětinské chování),
- emoční labilita - apatii střídají záchvaty zuřivosti.
Nejzávažnějším projevem postižení frontálního laloku je komatózní stav.
Vyšetření[upravit | editovat zdroj]
Při vyšetření objektivizujeme řadu reflexů odrážejících prefrontální deliberaci. Objevuje se pozitivita axiálních jevů (reflex nasolabiální, mentolabiální a sací). Oboustranná léze prefrontální oblasti vede k poruše stoje a chůze, tzv. frontální chůze. [1] Hennerova crescendová retropulze – při vychýlení těžiště vzad nemocný couvá zrychlujícími se kroky až padá (postižení dráhy fronto-ponto-cerebelární). Při postižení frontální baze hyposmie či anosmie z postižení čichové dráhy.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ AMBLER, Zdeněk. Základy neurologie. 6. vydání. Praha : Galén, 2006. 0 s. ISBN 80-7262-433-4.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- SEIDL, Zdeněk a Jiří OBENBERGER. Neurologie pro studium i praxi. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0623-7.
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2010-04-24]. <http://jirben.wz.cz>.