Poruchy vývoje řeči

Vývojové poruchy řeči představují skupinu řečových poruch, které vzniknou v průběhu vývoje plodu, v perinatálním nebo postnatálním období dítěte do 1. roku věku. Ovlivňují komunikační proces a celkový psychomotorický a sociální vývoj dítěte. Pokud nejsou správně a včas diagnostikovány, mohou přetrvávat, nebo se zhoršovat v dalším období až do dospělosti. Léčba bývá dlouhodobá, komplexní a multidisciplinární. Poruchy řeči vzniklé v pozdějším věku mohou být prvním projevem jiného onemocnění.

Řeč je artikulovaný (nejčastěji zvukový) projev člověka sloužící ke komunikaci. Kromě mluvené řeči existuje ještě řeč psaná a vnitř­ní.

Vývoj řeči

Ve vývoji řeči je rozhodující prvních šest let života. Vývoj každého dítěte je individuální, stadium řečového rozvoje je nutné vždy posuzovat v souvislosti s celkovým zdravotním stavem a psychomotorickým vývojem.

Podmínky pro fyziologický rozvoj řeči

• vhodně stimulující prostředí, správné řečové vzory
• dobrý sluch – i minimální sluchové ztráty do 40 dB mohou ovlivňovat řeč (sekretorická otitida nebo časté katary dýchacích cest)
• absence výraznější anatomické nebo funkční patologie v oblasti dýchacího, fonačního a artikulačního ústrojí (hlasivky, nos a nosohltan, patrohltanový uzávěr, chrup, čelisti, hybnost jazyka, stav podjazykové uzdičky…)
• absence neurologického či psychiatrického postižení (mentální retardace, poruchy autistického spektra, dětská mozková obrna, těžká zraková vada…).

Etapy vývoje řeči dítěte

• do 1 roku: předřečové stádium, fyziologická nemluvnost, kolem 12 měsíců první slova s významem
• kolem 2 let: jednoduché věty a otázky („co je to?“)
• kolem 3. roku: končí období prodloužené fyziologické nemluvnosti, objevuje se otázka „proč?“, začíná si osvojovat gramatickou strukturu slov a vět
• kolem 4. roku: stadium intelektualizace – roste slovní zásoba, výrazně se zkvalitňuje sluchové vnímání
• kolem 5. roku: zpřesnění výslovnosti většiny hlásek
• kolem 6.–7. roku: ukončení vývoje řeči – dítě zvládá souvislé vyprávění děje, používá souvětí

Klasifikace řečových poruch

1. Poruchy ve vývoji:
   • opožděný vývoj
   • odchylný vývoj (vývojová dysfázie, dysartrie, dyslálie)
2. Poruchy plynulosti:
   • koktavost
   • breptavost
3. Poruchy zvuku řeči:
   • huhňavost
4. Sekundární (projev nebo následek jiného onemocnění):
   • dysartrie
   • afázie (onemocnění převážně dospělého věku, u dětí vzácně)
5. Mutismus

Opožděný vývoj řeči

Jedná se o stav verbální komunikace, který nedosáhl úrovně odpovídající příslušnému věku. Hodnotí se úroveň expresivní řeči (vyjadřovací schopnosti), percepce řeči (rozumění), sociální komunikace a poznávací schopnosti. Hodnocení se provádí ve 3 letech. Opožděný vývoj řeči může být první známkou jiného závažného onemocnění.

Příčiny:

• sluchová vada → vyšetření sluchu a včasná kompenzace (sluchadla, kochleární implantát), logopedická péče, popř. znakový jazyk
• nedostatečně nebo nepřiměřeně stimulující okolí → edukace rodičů, zařazení do kolektivu
• morfologické nebo funkční vady mluvidel → rehabilitační nebo chirurgická léčba
• poruchy autistického spektra → komplexní péče, náhradní komunikace – např. výměnný obrázkový komunikační systém (VOKS)
• mentální retardace → komplexní péče, náhradní komunikace
• neurologické onemocnění (DMO…) – dominuje spíše dysartrie
• těžké zrakové vady
• opožděný vývoj řeči prostý – nenalezena přidružená patologie, častý familiární výskyt, většinou spontánní úprava

Vývojová dysfázie

Vývojová dysfázie je druhá nejčastější řečová vývojová porucha u dětí. Jedná se o specificky narušený vývoj řeči, projevující se ztíženou schopností nebo neschopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro rozvoj řeči jsou přiměřené.

• na začátku je vždy opožděný vývoj řeči
• různě závažná porucha vnímání řeči (receptivní složka) a motorická (expresívní) složka
• dítě hůře rozumí delším větám, má malou slovní zásobu, horší slovní paměť, bývá přítomna mnoho­četná dyslálie, porucha fonematického sluchu (mouka-louka, pes-les) a výskyt dysgramatismů v řečovém projevu, komolení slov, záměny a vynechávání hlásek a slabik → zhoršená srozumitelnost řečového projevu
• vyjadřuje se onomatopoy (slovy foneticky napodobujícími různé přirozené zvuky), verbální komunikaci nahrazuje nadměrnou neverbální, dorozumívá se ukazováním a gesty
• často také nerovnoměrný vývoj intelektu, poruchy zrakového vnímání (problémy v obkreslování tvarů), narušení paměťových a motorických funkcí (koordinace pohybů, grafomotorika), specifické poruchy učení ve školním věku
• organickým podkladem bývá lehké difuzní poškození CNS, zejména sluchové a řečové oblasti – organickém poškození mozku během prenatálního, perinatálního nebo postnatálního období do 1. roku věku dítěte
• někdy přítomny patologické ložiskové změny při nočním monitorování EEG
• vyžaduje komplexní péči (pediatr, foniatr, neurolog, logoped, psycholog, speciální pedagog, ev. fyzioterapeut), často je vhodný odklad školní docházky

Dyslálie (patlavost)

Dyslálie je nejčastější porucha řeči v předškolním věku (asi 40 % předškoláků). Jedná se o funkční poruchu, kdy je hláska tvořena na nesprávném artikulačním místě. Objevuje se neschopnost používat jednotlivé hlásky nebo skupinu hlásek v procesu komunikace podle řečových zvyklostí a norem příslušného jazyka – vynechávání, nahrazování nebo nepřesné vyslovování hlásek . Do 5 let může být dyslálie fyziologická (při vyloučení jiných patologií).

• nejčastější problémy: tvorba sykavek (sigmatismus) a hlásek L, R a Ř (lambdacismus, rotacismus a rotacismus bohemicus)
• příčiny: vady sluchu (akustická neboli audiogenní dyslálie), anatomické odchylky mluvidel (vady skusu, anomálie zubů, patra, rtů, jazyka – zkrá­cená podjazyková uzdička…), vady CNS, chybný mluvní vzor, nedostatečná slovní zásoba, porucha fonematického sluchu nebo i předchozí laická úprava výslovnosti
• léčba: logopedická (od cca 4. až 5. roku), ev. chirurgická

Koktavost (balbuties)

Koktavost je porucha plynulosti řeči, která se typicky projeví mezi 3. a 4. rokem, při nástupu do školy či v pubertě. Často vede k pocitům méněcennosti, logofobie až sociální izolace.

• příčiny: multifaktoriální, vliv dědičnosti, sociálního prostředí i organický podklad
• převažuje klonická složka (opakování slabik) nebo tonická složka (protahování slabik), často bývá narušené koverbální chování (mimovolní pohyby, grimasy, souhyby končetin, vegetativní změny), v řeči se vyskytují bloky (nepřirozené pauzy), postižený mívá potíže v hospodaření s dechem (nádechy uprostřed slova)
• řeč je nepřirozená a hůře srozumitelná
• terapie: obtížná a dlouhodobá, komplexní péče (foniatr, logoped, psycholog, event. psychiatr)

Breptavost (tumultus sermonis)

Breptavost je nadměrně zrychlené mluvní tempo řeči, kdy nezřetelná artikulace a polykání koncovek zhoršuje srozumitelnost řeči. Vyskytuje se obvykle samostatně nebo ve spojitosti s koktavostí. Většinou nevyžaduje léčbu.

Huhňavost

Huhňavost je patologicky změněná porucha zvuku řeči. Může být přechodná nebo trvalá, funkční nebo organická.

• snížená nosovost (hyponasalita) neboli zavřená huhňavost (rhinophonia clausa) – překážka v dutině nosní nebo nosohltanu (zduřelá sliznice nosní při rýmě, nazální polypy, adenoidní vegetace…)
• zvýšená nosní rezonance neboli otevřená huhňavost (rhinophonia aperta) – při narušeném patrohltanovém uzávěru (rozštěpy, zkrácení nebo obrny měkkého patra…)
• huhňavost smíšená (rhinophonia mixta) – při nedostatečném patrohltanovém uzá­věru a současné přítomnosti nosních polypů
• léčba: chirurgická s následnou rehabilitací a logopedickou péčí

Dysartrie

Dysartrie je porucha motorické realizace řeči na základě organického poškození centrální nervové soustavy při zachovaném porozumění.

• vývojová dysartrie – u neurologických chorob (DMO, svalové dystrofie…);
• získaná dysartrie – úrazy hlavy a mozku, nádory, infekce CNS, degenerativní onemocnění CNS atd.
• spastický typ (pyramidová dysartrie) – při poruše centrálního motorického neuronu a je součástí spastické formy DMO; řeč je tvořena křečovitě, pohyby mluvidel jsou hypertonické, patrná je zvýšená nosovost
• atetoidní, hyperkinetický, hypokinetický typ (extrapyramidová dysartrie) – porucha striata a dalších jader podkorových oblastí, provázející dyskinetické formy DMO; artikulace je nedokonalá pro atetoidní pohyby jazyka, mohou se objevovat mimovolní pohyby mluvidel, narušeny jsou prozodické faktory řeči
• ataktický typ (cerebelární dysartrie) – poškození mozečku a jeho drah; mluva je sakadovaná, zdůrazňující jednotlivé slabiky, zjevná je adiadochokinéza, ulpívání v jednotlivých artikulačních postaveních a zarážky v řečovém projevu
• bulbární typ – poškození motorických jader prodloužené míchy a hlavových nervů inervujících řečové orgány; vzniká náhle po úrazech a operačních výkonech; zhoršená srozumitelnost, porucha artikulace na bázi postižení hlavových nervů inervujících mluvidla
• smíšený typ

Afázie

Afázie je centrální porucha tvorby a/nebo porozumění již normálně vyvinuté řeči. Jedná se o získanou poruchu, která má většinou náhlý rozvoj na podkladě onemocnění nebo úrazu CNS. U dětí se vyskytuje vzácně.

Oněmění (mutismus)

Oněmění je ná­hlá ztráta schopnosti mluvit na funkčním podkladě (neurotickém nebo psychotickém), vzniká jako reakce na traumatizující zážitek.

• úplný mutismus (totální) nebo vázaný na určitou situaci nebo osobu – selektivní (elektivní)
• terapie: psychoterapie

Odkazy

Související články

• Poruchy řeči a dalších symbolických funkcí • Poruchy řeči • Afázie/PGS/diagnostika
• Nejčastější syndromy a onemocnění dětské neurologie/PGS