Plíce (histologický preparát)
Pod mikroskopem plíce připomínají síťovinu. Jednotlivá oka sítě jsou v tomto případě tvořena alveoly. Alveolus je základní funkční jednotkou plic.
Na dobrém řezu můžeme vidět konečné větvení bronchiolů: Bronchioli respiratorii → Ductus alveolares → Sacculi alveolares → Alveoli. Epitel se postupně snižuje – z původního víceřadého epitelu s řasinkami se stává postupně epitel jednovrstevný kubický (bronchiol) a epitel dlaždicový (alveoly).
Při pozorování pochopitelně narazíme na drobné cévy (max. s jedním až dvěma erytrocyty v lumen cévy).
Mezi buňky epitelu alveolu řadíme:
- Pneumocyty I. typu (malé – ploché – alveolární buňky; organely jsou shromážděny v okolí jádra),
- Pneumocyty II. typu (velké – kubické – alveolární buňky; mikroklky; produkují surfaktant),
- Makrofágy.
- Lymfocyty.
Alveolární septum: Mezi dvěma vrstvami pneumocytů I. typu se nacházejí kapiláry, makrofágy, elastická a kolagenní vlákna a fibroblasty.
Krev – vzduch (alveolo – kapilární) bariéra:
- Pneumocyty I. typu.
- Bazální membrána.
- Endotelové buňky kapilár.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- MUDR. EIS, Václav, Štěpán MUDR. JELÍNEK a Martin MUDR. ŠPAČEK. Histopatologický atlas [online]. ©2006. [cit. 15.04.2010]. <http://histologie.lf3.cuni.cz/histologie/atlas/index.htm>.
- JUNQUIERA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O. KELLEY. Základy histologie. 1. vydání. Jinočany : H & H 1997, 1997. 502 s. ISBN 80-85787-37-7.
- ČEŠKA, Richard a Vladimír TESAŘ, et al. Interna. 132. vydání. Praha : Triton, 2012. s. 521. ISBN 9788073876296.