Původci infekcí oka
Oční infekce se mohou projevovat jako lehké postižení spojivky nebo víčka až zrak ohrožující infekce rohovky, očního bulbu a očnice.
Většina infekčních agens se v infekcích oka uplatní až po traumatu v dané oblasti (stačí i nepatrné, např. riziko při používání kontaktních čoček), některé patogeny proniknou i do neporušené rohovky (pneumokoky, gonokoky, listerie, viry).
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- Při odběru stěrů ze spojivky na bakteriologické vyšetření je nezbytné zhotovit také nátěr na sklíčko pro mikroskopii.
- Podezření na konjunktivitidu – vytřít spojivkový vak tamponem zvlhčeným fyziologickým roztokem, zhotovit nátěr na sklíčko a tampon přenést do kultivačního média.
- Podezření na chlamydiovou infekci – seškrab spojivky nebo rohovky, nátěr pro mikroskopii.
Původci infekcí[upravit | editovat zdroj]
Zánět spojivky: adenoviry, enteroviry, herpes simplex virus, Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae, Staphylococcus aureus, Moraxella lacunata, Chlamydia trachomatis, Neisseria gonorrhoeae.
Zánět víčka: Staphylococcus aureus, Moraxella lacunata, virus herpes simplex.
Ječné zrno: Staphylococcus aureus.
Zánět rohovky:
- virové agens – herpes simplex virus, varicella zoster virus, adenoviry;
- bakteriální (ulcus corneae): Pseudomonas aeruginosa (častý výskyt v biofilmu na kontaktních čočkách), Staphylococcus aureus;
- mykotická poúrazová keratitida: oportunně patogenní plísně rodů Fusarium, Aspergillus, kvasinky;
- Parazitární keratitida: Acanthamoeba;
- chronické keratokonjunktivitidy: Chlamydia trachomatis, Staphylococcus aureus, netuberkulózní mykobakterie, nokardie, mykotické organismy.
Oční herpetická onemocnění:
- spojená s primární či rekurentní infekcí – mohou mít různou formu;
- záněty předního segmentu: víček (blefaritida), spojivek (konjunktivitida), rohovek (keratitida), skléry a episkléry (skleritida a episkleritida), duhovky (iritida), pokud postihují i řasnaté těleso – iridocyklitidy;
- záněty segmentu zadního: záněty sklivce (vitritidy), cévnatky (choroiditidy), cévnatky i sítnice (chorioretinitidy), záněty sítnice (retinitidy), cév (vaskulitidy) a nervů (neuritidy);
- záněty se mohou navzájem kombinovat či doprovázet.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Dle zjištěného infekčního agens podáváme antibiotika, antivirotika, antimykotika či antiparazitika.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie obecná. 2. vydání. Brno : Neptun, 2005. 0 s. ISBN 80-86850-00-5.
- JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 8024612704.