Přehled mechanismů řízení hybnosti

Z WikiSkript

Díky hybnosti neboli motilitě jsme schopni vykonávat pohybové funkce, které jsou nezbytné pro průběh života.

Řízení pohybu je komplexní mechanismus, který slouží člověku k tomu, aby byl schopen přežít. Mezi základní funkce motorického systému patří řízení vzpřímeného postoje těla, umožnění lokomoce, chůze, uchopování předmětů.

Pomocí motoriky jsme schopni verbální i nonverbální komunikace, díky mimickým projevům se dorozumíváme. Motorika má vliv na chování a má vliv na realizaci pracovní činnosti či na obstarání potravy. Motorika je tedy velmi úzce propojena s chováním.

Mozek

Motorickou aktivitu rozdělujeme na reflexní mimovolní a cílenou volní motoriku. Součástí realizace složitých pohybů je nezbytná koordinace různých svalových skupin – agonistů, antagonistů či synergistů.

Základním předpokladem veškeré hybnosti je reflexní svalový tonus a je nutná i zpětná kontrola probíhajícího pohybu. Na něm je vybudován systém postojových a vzpřimovacích reflexů (motorický systém polohy, opěrná motorika), při jeho řízení se uplatňuje retikulární formace, statokinetické čidlo a mozeček. Toto vše je základem pro složité soustavy úmyslných pohybů (motorický systém pohybu, cílená motorika), řízené mozkovou kůrou, BG a koncovým mozečkem.

Hybnost je u člověka zprostředkována svalovou soustavou. Kosterní svalstvo je ovládáno somatickou složkou nervové soustavy a následně se projevuje svalovou činností. Poruchy motoriky jsou způsobené celou řadou úrazů a chorob pohybového aparátu, ale zároveň i onemocnění ostatních částí lidského těla mohou mít negativní vliv na motoriku člověka.

Realizace pohybu je umožněna díky motorickému systému, který má 5 úrovní:

  1. úroveň: spinální mícha – nejnižší reflexní centrum, které je podřízeno vyšším úrovním CNS; základem jsou alfa-motoneurony, které se nachází v předních rozích míšních
  2. úroveň: mozkový kmen a mozeček – jsou navzájem propojeni
  3. úroveň: thalamus
  4. úroveň: bazální ganglia
  5. úroveň: cortex (mozková kůra)

Motorické dráhy jsou dráhy sestupné (descendentní) a některé jsou poměrně dlouhé, jako například pyramidová dráha.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3068-4
  • MYSLIVEČEK, Jaromír a A KOL.. Základy neurověd. 2. vydání. Praha : Triton, 2009. ISBN 978-80-7387-088-1.