Příčina nemoci
Příčina nemoci (řec. aitiā – příčina; logos – věda) jinak také etipatogeneze či etiologie.
Etiopatogeneze je popis vzniku nemoci zahrnující jak její příčinu aetiologii, tak další procesy, které její vznik a rozvoj provázejí. [1]
Faktor, který způsobí onemocnění, označujeme jako faktor etiologický – noxa či etiologické agens.
Rozlišujeme příčiny:
- vnitřní – endogenní,
- vnější – exogenní,
- nebo kombinované.
Exogenní příčiny[upravit | editovat zdroj]
Exogenní příčiny nemoci mohou být fyzikální, chemické nebo biologické.
Fyzikální příčiny[upravit | editovat zdroj]
Mezi fyzikální příčiny nemoci patří například vlivy mechanické, vliv teplotních změn, ionizujícího záření a elektrického proudu nebo také prudké změny atmosférického tlaku.
- Mechanické vlivy – způsobují úrazy nebo dekubity.
- Teplotní změny – způsobují popáleniny nebo naopak omrzliny. Celkovým působením abnormální teploty na organismus vzniká hypotermie nebo přehřátí.
- Ionizující záření – způsobuje například nemoc z ozáření.
- Změny atmosférického tlaku – způsobují kesonovou nemoc nebo výškovou nemoc.
Chemické vlivy[upravit | editovat zdroj]
- Chemické látky – jako jsou louhy, kyseliny nebo jedy (např. hadí).
- Toxický vliv léčiv na organismus – způsobuje například hepatotoxicitu, nefrotoxicitu, neurotoxicitu.
Biologické vlivy[upravit | editovat zdroj]
Do této skupiny patří veškeré viry, bakterie či parazité.
Endogenní příčiny[upravit | editovat zdroj]
Endogenní příčina nemoci může plynout z genetické informace jedince, kdy se uplatňují nejrůznější mutace – například cystická fibróza nebo hemofilie.
Mohou též představovat náchylnost k onemocnění – predispozici, jako je například věk, pohlaví nebo rodinná zátěž.
Jiné typy rozdělení[upravit | editovat zdroj]
Dále lze rozdělit příčiny nemoci na somatogenní, psychogenní a další.
- Somatogenní (somatická) onemocnění mají určitý organický podklad, jako je například zánět, tumor nebo vaskulární změny.
- Psychogenní (psychosomatická) onemocnění jsou taková, u kterých organický základ nenajdeme. Vzájemný vliv duševního a tělesného stavu je dobře znám a výrazné působení psychiky se ukázalo i u řady onemocnění. Nápadný je tento vztah například u průduškového astmatu, žaludečního vředu, ekzémů a zánětlivých chorob střev. Známé jsou např. astmatické záchvaty vyprovokované duševní zátěží. V léčbě se proto uplatňuje zejména psychoterapie.[2]
- Iatrogenní (řec. iatros – lékař) onemocnění, jsou onemocnění zaviněné lékařem.
Pokud je příčina neznámá, označujeme stav jako idiopatický (esenciální, kryptogenní).
- Monofaktoriální onemocnění vzniká na podkladě jednoho etiologického faktoru.
- Onemocnění multifaktoriální je takové, k jehož vzniku je třeba současného působení více hlavních etiologických faktorů. Například faktor rodinné zátěže a faktor exogenní – časné ischemické choroby srdeční v rodinné anamnéze a kouření.
- Kongenitální onemocnění vyvolávají faktory, které působí prenatálně, jako jsou nejrůznější teratogeny.
- Etiologické faktory působící postnatálně vyvolávají onemocnění získaná – akviziční (lat. acquīrere – získat).
Důležité tedy je, v kterém období etiologický faktor působil, nikoli kdy se nemoc začala projevovat klinicky.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ŠEDÝ, Jiří. Kompendium stomatologie. Praha: Stanislav Juhaňák - Triton, 2016. ISBN 9788073875435..