Nemoc z ozáření
| Nemoc z ozáření | |
| Acute radiation syndrome | |
 Radiační nekróza prstů ruky – v minulosti byla typická u radiologů | |
| Rizikové faktory | radiace |
|---|---|
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN | T66 |
| MeSH ID | D011832 |
| MedlinePlus | 000026 |
| Medscape | 1979331 |
Nemoc z ozáření, akutní radiační syndrom anebo také otrava radiací. Tyto termíny označují poškození tkání způsobené nadměrným vystavením jedince ionizujícímu záření. Termín je používán pro akutní i chronické problémy způsobené určitou dávkou radiace. Ke vzniku symptomů dochází poškozením buněčného cyklu. První potvrzené případy zdravotních potíží způsobené radiací byly u německého chemika Giesela, Marie Curie-Sklodowské a Henriho Becquerela.
Mechanizmus účinku[upravit | editovat zdroj]
Mechanizmus účinku ionizujícího záření je dvojí. Při průchodu částic tkání může dojít k úplné nebo částečné absorpci záření buňkami. Množství absorbované energie je charakterizované veličinou absorbovaná dávka (D). V praxi je užívaná jednotka gray (Gy). Účinek záření může být přímý, pokud ionizace proběhne přímo v molekule DNA. Nepřímý účinek je zprostředkován radikály vody, které následně poškozují vlákna DNA. Radikály vznikají disociací molekul působením ionizujícího záření. Tyto dva účinky se makroskopicky projeví morfologickými a funkčními změnami na tkáni. Nejvíce ohrožené jsou tkáně s rychle se dělícími buňkami (kostní dřeň, gonády, střevní epitel). Naopak rezistentní jsou pomalu nebo vůbec se nedělící tkáně (myokard, nervové buňky).
Klinické projevy[upravit | editovat zdroj]
Pokud absorbovaná dávka překročí prahové hodnoty pro danou tkáň nastanou akutní projevy poškození organizmu. Tyto účinky ionizujícího záření se nazývají deterministické (nestochastické). Patří mezi ně:
- akutní nemoc z ozáření – celotělové ozáření dávkou 1 Gy;
- hematologická forma – celotělové ozáření dávkou 2 –10 Gy;
- gastrointestinální forma – celotělové ozáření dávkou 10–50 Gy;
- kardiovaskulární forma;
- neuropsychická forma – celotělové ozáření dávkou více než 50 Gy;
- akutní lokalizované postižení;
- erytematózní dermatitida;
- deskvamativní dermatitida;
- nekrotická dermatitida;
- potlačení krvetvorby;
- katarakta.
Při nižších, podprahových, dávkách ionizujícího záření nedojde k akutním poškozením organizmu. Zvyšuje se ovšem pravděpodobnost výskytu zhoubných nádorů a genetických mutací u postiženého jedince. Tyto účinky nazýváme stochastické.
Prevence[upravit | editovat zdroj]
Zásady ochrany před nebezpečím jakéhokoliv druhu ionizujícího záření tkví v naprostém zamezení deterministických účinků a snahou o co největší omezení účinků stochastických. To znamená předejít akutním projevům způsobeným nadprahovou dávkou záření a předcházet i působení podprahových dávek, které se časem sčítají.
Ochrana[upravit | editovat zdroj]
- vzdáleností – se čtvercem vzdálenosti klesá přijatá energie záření;
- stíněním – olověné desky, materiály obsahující rozptýlené olovo, barytové omítky zdí;
- časem – zkrácení expozice v riziku ozáření;
- omezení (zamezení) příjmu a zvýšení eliminace radionuklidu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KUPKA, Karel, Jozef KUBINYI a Martin ŠÁMAL, et al. Nukleární medicína. 1. vydání. 2007. 185 s. ISBN 978-80-903584-9-2.
