Oxygenoterapie (polopatě)
Podáváním směsi vzduchu se zvýšenou inspirační frakcí kyslíku (FiO2) odstraňujeme arteriální hypoxemii. Při dušnosti je nejpříznivější polosed, či alespoň mírná elevace hrudníku. Tato poloha dovoluje lepší zapojení hlavních i pomocných dýchacích svalů.
Kyslík se nepoužívá u každé dušnosti. Má své nežádoucí účinky a rizika, musí se dávkovat a řídit dle saturace měřené oxymetrií. V závažných stavech musíme opakovat vyšetření krevních plynů (Astrup). Vysoká koncentrace (Fi02 nad 40%) se již považuje za nouzové řešení hypoxemie.
Není vhodné překračovat maximální saturaci, již 97-98% saturace na kyslíkové léčbě je zbytečné a škodlivé. Cílem oxygenoterapie není dosažení stoprocentní saturace hemoglobinu, hodnotu rozpuštěného kyslíku totiž nelze odhadnout. Vzniklá hyperoxie je stejně škodlivá jako hypoxie.
Naproti tomu 100% saturace u pacienta je při hyperventilaci vzduchu běžná a pacienta "překysličením" neohrožuje. Problémem psychogenní hyperventilace je snížená hladina CO2, způsobující bolesti hlavy, křeče a kolaps. Existuje však i hyperventilace vyvolaná plicní embolií, infarktem myokardu či lehkým průběhem astma bronchiale. Vysoká hladina nevydechovaného CO2 dráždí dýchací centrum i při dostatečné saturaci.
Obecně[upravit | editovat zdroj]
Při dušnosti a závažném traumatu nasaď polomasku s 8-12 l/min hned a pak se řiď dle saturace a stavu pacienta. Většinou dostačí saturace nad 92 %.
Zahajovací a cílové saturace Hb[upravit | editovat zdroj]
- Dávkování u akutní dušnosti (nevíme o chronickém onemocnění plic)
- zahajovací 90-92%
- cílová 95%
- U saturace nad 97% výrazně snížíme průtok, nebo pomůcku odstraníme
- Dávkování u dlouhodobé resp. insuficience (CHOPN …)
- zahajovací 85-88%
- cílová 90%
- U saturace nad 92% výrazně snížíme průtok, nebo pomůcku odstraníme
- Dávkování u AKS a CMPi
- zahajovací 90%
- cílová ???
- U saturace nad 93% výrazně snížíme průtok, nebo pomůcku odstraníme
- Dávkování u dětí a těhotných
- zahajovací 94%
- cílová 97% ?
- U saturace nad 98% výrazně snížíme průtok, nebo pomůcku odstraníme
- KPR (Guidelines ERC 2021) zahájit 93% a ukončit u 99%.
Pomůcky k podávání kyslíku[upravit | editovat zdroj]
- brýle - nejjednodušší a nejlépe snášená pomůcka, ideální pro pacienty s CHOPN i na domácí léčbu, minimální koncentrace kyslíku
- polomaska - nejčastěji používaná, koncentrace jsou i při vysokých průtocích stále malé. Běžným ventilem nelze podávat přes 14 litrů - vyletí ze spojky.
- maska s rezervoárem - efektivnější pokud těsní a má funkční ventily (sáček rezervoáru by měl zčásti splaskávat s nádechem pacienta)
- HFNO - metoda podání vysokých průtoků, při bezpečné koncentraci, tzv dynamický PEEP
- ventilace“těžkou maskou”(NIV,CPAP) - použití PEEPu u pacienta při vědomí, nepohodlná, ale velice účinná u plicního edému. Překlenovací metoda u mnoha pacientů s rizikem neodpojitelnosti po intubaci
Maska s nebulizátorem slouží k podávání léku v aerosolu a z hlediska podání kyslíku je běžnou polomaskou. Nebulizaci bronchodilatancií u CHOPN je lépe zajisti vzduchem.
Postup zahájení neinvazivní ventilace“těžkou maskou”(NIV,CPAP)[upravit | editovat zdroj]
Klíčem je spolupráce s pacientem!
- nemocnému vysvětlit, že první pocit je nepříjemný, ale zlepšení dušnosti je rychlé ("bude to dobrý"
- domluvit spolupráci ("můžete si jí na začátku držet na obličeji sám; při kašli si jí takhle můžete strhnout")
- domluvit komunikaci ("budete hůř mluvit, budeme si ukazovat palec nahoru/dolů")
- poloha (výhodný polosed, zajistit oporu nohou, aby nesjížděl)
- nastavit ventilátor, režim „NIV“ – kompenzace úniku vzduchu kolem masky. Vstupně „aby si pacient zvykl“ PEEP 2-4 cmH2O, Psupp 4-6 cmH2O, FiO2 50 % (titrace dle pacienta), flow trigger 3l/min
- vybrat velikost masky
- přiložení masky na obličej
- fixace masky při souhlasu pacienta, dotažení pásek
- titrace FiO2 a PEEP dle efektu každých 5-15 minut, hodnocení účinnosti za 1-2 hodiny
- pacient může volit krátkodobě "odpočinout si"
Nežádoucí účinky kyslíku[upravit | editovat zdroj]
- vysychání sliznic, zásadní je zvlhčení (vodními parami, aerosolem, ultrazvukem, tepelně).
- porucha prokrvení plic - prohloubení chronické hyperkapnie a následný útlum pacienta. Toto riziko u pacientů s chronickou hyperkapnií (CHOPN, fibróza, plicní hypertenze, ...) nastupuje při kyslíkové léčbě trvající spíše desítky minut. Krátkodobé podání vyšších průtoků při dušnosti může chronickým pacientům ulevit a dát čas, než zaberou bronchodilatancia a kortikoidy
- toxicita kyslíku, která závisí zejména na délce podání a koncentraci vdechovaného kyslíku, dále též na věku pacienta (rizikoví jsou zejména nedonošení novorozenci). Bezpečný interval je 21–40 % kyslíku ve směsi. Tato koncentrace nevyvolává progresivní změny plicního parenchymu.Naopak významná hyperoxie vede ke vzniku kyslíkových radikálů, které způsobují resorpční atelektázy a plicní edém. Toto hyperoxií indukované plicní postižení (hyperoxic acute lung injury, HALI) je pak často nerozlišitelné od základního onemocnění.
Prevencí HALI je omezení léčby kyslíkem, dechová rehabilitace či intermitentní střídání oxygenoterapie s neinvazivní ventilací. Kromě plicního postižení se především u nezralých novorozenců můžeme setkat i s poškozením sítnice nedonošených (vazoproliferativní onemocnění nezralé sítnice). Jde o nejčastější příčinu nevidomosti v dětském věku ve vyspělých zemích.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- Zásady správné oxygenoterapie u kriticky nemocných, Urgentní medicína 4/2021, str 21
- Oxygenoterapie u akutních stavů v praxi
- Principy NIV v akutní kardiologii, Anna Valeriánová III.int VFN Praha