Oko (biofyzika)/Princip vidění

Sítnice pravého oka

Oko je spojná optická soustava s měnitelnou ohniskovou vzdáleností. Vzniklý obraz je zmenšený, převrácený a skutečný.

• při vstupu paprsku do oka projde světlo rohovkou a očním mokem
• měnitelný otvor v duhovce řídí intenzitu dopadajícího světla
• po průchodu čočkou (největší index lomu ze všech částí oka) se světlo šíří sklivcem (nejmenší index lomu)
• obraz vytvořený čočkou vzniká na sítnici, ve které jsou dva druhy buněk:

1. tyčinky (vnímají intenzitu světla)
2. čípky (vnímají barvy)

Zde jsou zakončení zrakového nervu, které počitky vedou do mozku.

• pro orientaci očního lékaře na sítnici slouží dva hlavní body:

1. žlutá skvrna (macula lutea) – místo největší citlivosti oka
2. slepá skvrna (discus nervi optici; papilla nervi optici) – místo vstupu zrakového nervu do oka, tzn. místo, kde nejsou tyčinky ani čípky

• vznik ostrého obrazu umožňuje akomodační schopnost čočky, která je držena ciliárním svalem, jež mění podle potřeby zakřivení optických ploch (při velké vzdálenosti menší zakřivení a naopak):

• při pohledu do dalekého bodu (nekonečno) je akomodace oka minimální
• při pohledu do blízkého bodu (až 15 cm) je akomodace oka maximální

• Konvenční zraková vzdálenost = 25 cm.

Odkazy

Související články

• Biochemie procesu vidění
• Trichromatické vidění
• Oko (biofyzika)
• Oko (biofyzika)/Vady oka
• Okohybné svaly
• Oko (histologie)
• Odchlípení sítnice

Zdroj

• Holešov. Gymnázium Ladislava Jaroše [online]. [cit. 23.05.2009]. <http://www.gymhol.cz/projekt/fyzika/07_soustavy/07_soustavy.htm>.

Externí odkazy

• Kymplová Jaroslava: Biofyzika vidění. Multimediální podpora výuky klinických a zdravotnických oborů :: Portál 1. lékařské fakulty Karlovy Univerzity v Praze [online] 19.2.2008, poslední aktualizace 19.2.2008 [cit. 2011-12-22] Dostupný z WWW: <https://portal.lf1.cuni.cz/clanek-809-biofyzika-videni>. ISSN 1803-6619