Nákazy prenášané krvou
U onemocnění přenášených krví se infekční agens dostává do organismu přímo krví, krevními deriváty nebo kontaminovanými nástroji a přístroji při lékařských zákrocích. Taktéž může k přenosu docházet sekrety při pohlavním styku a mateřským mlékem. Zdrojem nákazy je nakažený člověk, příp. nosič. Etiologické agens:
- viry: viry hepatitidy B (+D) a C, cytomegalovir, virus EBV, HIV,
- bakterie: Treponema pallidum,
- parazité: Toxoplasma gondii, Plasmodium malariae,
Zdrojem nákazy je člověk nebo zvíře (nemocný nebo nosič). K nákazám přenášeným krví se řadí také transmisivní nákazy – nákazy přenášené prostřednictvím vektoru. Rozlišujeme tyto typy transmisivních nákaz:
- typ hepatitidy B,
- typ morový,
- typ malarický,
- typ skrvnitého tyfu.
Hepatitida B[upravit | editovat zdroj]
Též nazývaná sérová hepatitida je vyvolána DNA virem hepatitidy B z čeledi Hepadnaviridae, který má výrazný tropismus k jaterním buňkám. Tendence perzistovat v organismu navozuje vznik chronické hepatitidy, onemocnění z imunokomplexů, cirhózy jater a hepatocelulárního karcinomu (HCC). Vyskytuje se nejčastěji u 15–20 letých osob, má díky povinnému očkování ve zdravotnictví a pozitivní osvětě (i.v. drogy) klesající tendenci. U osob infikovaných HBV se může vyskytnout HDV – delta agens, RNA virus, který u těchto lidí způsobuje těžké hepatitidy s fulminantním průběhem. Při koinfekci HDV a HBV má hepatitida mírnější počáteční průběh a akutní infekce je častěji bez následků překonána. Poté vede obvykle k chronickému nosičství HDV a až v 80 % k rozvoji cirhózy.
- Prevence
Vyšetření dárců krve (HbsAg), hemodialyzovaných pacientů a očkování zdravotníků v předstihu, u matky HbsAg+ očkovat novorozence do 24 hod. po porodu. Dnes se očkují všechny děti (hexavakcínou).
Hepatitida C[upravit | editovat zdroj]
HCV je obalený RNA virus z čeledi flavivirů. Příznaky onemocnění jsou podobné jako u ostatních hepatitid, ale přechod do chronicity a vznik HCC je mnohem častější (až v 80 % případů). Inkubační doba je 7–8 týdnů. U většiny infikovaných onemocnění progreduje jako chronická aktivní hepatitida s postupným rozvojem cirhózy a HCC. Očkování neexistuje.
AIDS[upravit | editovat zdroj]
HIV 1, 2 jsou retroviry s tropismem k buňkám nesoucím na povrchu molekulu CD4, která je jejich specifickým receptorem. Největší koncentrace molekul CD4 se nachází v plazmatické membráně Th lymfocytů. Každá imunologická aktivace klidových lymfocytů obsahujících provirus vede k masivnímu množení virů, což vede k zániku Th buněk (úbytek Th z množství 1000 bb./μL až na 200 bb./μL a méně), úplnému selhání obranyschopnosti organismu a rozvoji AIDS. Rozvoj oportunních infekcí: Pneumocystis carinii, atypické mykobakterie, legionely, toxoplazmy, kryptokoky atd.
- Rizikové skupiny
- promiskuitní jedinci, narkomani, pacienti po transfuzi.
- Prevence
Vyšetření Ig u darců krve (anti-HIV 1,2).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Hepatitida B
- Hepatitida D
- Hepatitida C
- AIDS
- Botulismus
- Toxoplazmóza
- Kapavka
- Přenos původců nákaz
- Vnímavý organismus v procesu šíření nákazy
- Zdroj nákazy
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- BEDNÁŘ, Marek, Věra FRAŇKOVÁ a Jiří SCHINDLER. Lékařská mikrobiologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s.
- DOSTÁL, Václav. Infektologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2004. 338 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze; ISBN 80-246-0749-2.
- UNIVERZITA KARLOVA, 1. lékařská fakulta. Epidemiologie: výukové texty pro studenty 1. LF UK. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2002. 168 s. ISBN 80-246-0383-7.
