Multifaktoriální dědičnost

Multifaktoriálně podmíněný znak je znak podmíněný kombinací genetických i negenetických faktorů, kdy obě skupiny faktorů mají samy o sobě jen částečný účinek. Jde o extenzi teoretického modelu polygenní dědičnosti právě o vliv zevních faktorů na finální podobu znaku.

Změnu rozptylu fenotypu způsobenou genotypem rozlišujeme trojího typu: V_{A, D a E}. A znamená čistě aditivní účinek genů, D efekt dominantních a recesivních alel v jednom genu a E interakce nealelních genů – epistáze. Podíl genetické informace na celkové variace fenotypu se označuje jako heritabilita.

Genealogie multifaktoriálních chorob

Multifaktoriálně dědičné znaky nemají typický rodokmen, rizika postižení pro příbuzné jsou přímo závislá na:

• frekvenci choroby v dané populaci;
• koeficientu příbuznosti k postiženému;
• počtu postižených příbuzných;
• stupni závažnosti postižení;
• pohlaví, v příp. kdy jsou populační četnosti postižení mužů a žen různé;
• faktorech prostředí.

V rodině, kde se vybrané multifaktoriálně dědičné onemocnění dosud neobjevilo, je riziko výskytu rovné riziku populačnímu. V případě rodiny s dokumentovaným výskytem této choroby odhadneme riziko dalšího výskytu této choroby podle Edwardsova vzorce - odhad rizika postižení u příbuzných postiženého jedince:

riziko postižení r = √ relativní četnost choroby v populaci

• vzorec platí pro příbuzné prvého stupně (rodiče/děti; sourozenci)
• za předpokladu, že je postiženo více příbuzných prvého stupně osoby, pro kterou je počítána prognóza, násobí se výsledek jejich počtem

Mezi choroby s obecně multifaktoriální etiologií patří například:

• ischemická choroba srdeční;
• asthma bronchiale;
• vybrané případy vrozených vývojových vad.

Polygenně dědičné choroby u člověka lze zjednodušeně rozdělit podle frekvence výskytu v populaci na:

vzácné vady a choroby (populační četnost < 1%)

• vrozené vývojové vady (VVV) jako rozštěpy v obličeji (ret, patro)
• srdeční VVV
• rozštěpy nervové trubice
• nesprávný vývoj kyčelního kloubu
• zúžení jícnu

vady a choroby se střední četností (< 5%)

• značná část těžkých duševních onemocnění jako je schizofrenie (rozštěp osobnosti)
• bipolární psychóza (maniodepresivita)
• slabomyslnost (oligophrenie)

onemocnění s vysokou populační frekvencí

• vysoký krevní tlak (hypertenze)
• diabetes mellitus typu II
• obezita
• vředová choroba zažívacího traktu
• poruchy imunity – alergie (např. astma, atopie)

Obecná pravidla

• s vyšším počtem postižených blízkých příbuzných stoupá riziko postižení
• jsou-li postižení naopak vzdálení příbuzní, je vzestup rizika velmi malý
• jestliže vada (choroba) postihuje obě pohlaví v různé míře, pak postižení osoby vzácněji postiženého pohlaví zvyšuje riziko pro příbuzné
• podobně je-li stupeň postižení kvantifikovatelný, je zvýšené riziko v rodinách s těžším průběhem onemocnění
• příbuzenské sňatky zvyšují riziko pro děti v nich narozené

Výhody multifaktoriální dědičnosti

• na manifestaci se kromě faktorů genetických (polygenní dědičnost) podílejí i faktory vnějšího prostředí
• u polygenně děděných chorob mohou nepříznivé faktory prostředí zhoršit manifestaci znaku při nižších hodnotách dispozice
• naopak zlepšení vnějšího prostředí může vést k nižší pravděpodobnosti postižení
• s faktory prostředí na rozdíl od faktorů genetických můžeme manipulovat a tak postižení ovlivnit

Odkazy

Související články

• Typy dědičnosti
• Polygenní dědičnost
• Genotyp a prostředí
• Vrozené vývojové vady
• Nemendelovská dědičnost

Zdroj

• OTOVÁ, Berta, et al. Lékařská biologie a genetika I. díl. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2008. 123 s. ISBN 978-80-246-1594-3.

• ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11.02.2010]. <https://www.stefajir.cz/>.