Monohybridismus
Hybridizační pokus, kdy je sledována dědičnost jednoho znaku determinovaného jedním genem, je nazýván monohybridismus. Hybridizační pokusy patří mezi základní metody experimentální genetiky. Získané poznatky mohou být následně využity při sledování dědičnosti monogenně determinovaných znaků v lidské populaci. Předpokládejme, že gen kódující monogenně determinovaný znak je lokalizován na autozomu. Znak se vyskytuje ve dvou odlišných formách. Z toho vyplývá, že v populaci existují dvě formy tohoto genu (alely), a to alela dominantní (konvenční označení A) a alela recesivní (konvenční označení a). Hybridizační pokus vychází z parentální (rodičovské) generace (cross) značené P, kdy rodiče jsou odlišní homozygoti pro daný gen, tzn., že to jsou čisté linie. V našem případě je jeden z rodičů dominantní homozygot (AA), druhý recesivní homozygot (aa). Při křížení nezáleží na tom, jakého pohlaví jsou jedni a druzí homozygoti (neplatí to pro geny lokalizované na pohlavních chromozomech).
- Samice x samci: buď AA x aa; nebo aa x AA
Hranolkové schéma (viz obrázek) znázorňuje hybridizační pokus, kdy je sledován jeden gen na páru autozomů (monogenní dědičnost). Autozom, který nese dominantní alelu A je červený, autozom nesoucí recesivní alelu a je modrý. Jedinci parentální generace tvoří všechny gamety s haploidním počtem chromozomů s odpovídající genetickou výbavou (A nebo a). Jedinci první filiální generace (F1) vznikají splynutím gamet rodičů a tudíž budou všichni heterozygoti Aa. F1 generace je uniformní. Obě pohlaví tvoří dva typy gamet, každý z nich s 50% pravděpodobností. Vzájemným křížením samic a samců F1 generace (intercross) vzniká druhá filiální generace (F2). Kombinace genotypů v F2 generaci lze odvodit pomocí Punnettova kombinačního čtverce (viz hranolkové schéma). Genotypové štěpné poměry v F2 generaci jsou 1 (AA) : 2 (Aa) : 1 (aa). Fenotypové štěpné poměry jsou 3 : 1 za předpokladu úplné dominance A vůči a, kdy se pouze v případě recesivního homozygota (aa) nerealizuje vliv dominantní alely.
