Serózní meningitidy a meningoencefalitidy

Jde o zánět mozkové tkáně a přilehlých struktur – meningeálních obalů, pro nějž se souhrnně používá termín meningoencefalitida. Jeho etiologie je nejčastěji virová.

Klasifikace

• Akutní encephalitis
  • enteroviry
  • arboviry
  • herpetické viry
  • rabies
• Postinfekční encephalitis (na imunologickém podkladě)
  • parotitis
  • varicella
  • morbilli
  • rubeola
• Subakutní sklerozující encephalitis

Akutní serosní meningitidy mohou vyvolat i bakteriální původci, nejčastěji Borrelie (v našich podmínkách nejčastěji B. garinii a B. afzelii) a leptospiry.

Klinika

• Meningeální syndrom je méně vyjádřen, naopak častěji zachytíme konvulze či topické neurologické projevy.
• Při postižení kmenových struktur nastávají poruchy dýchání a bradykardie.
• Postihnutí hypothalamu a hypofýzy je spojené s hypotermií a SIDH/diabetes insipidus.
• Postiženy mohou být i hlavové nervy a mícha.

Diagnostika

Lumbální punkce

V rámci diagnostiky provedeme lumbální punkci. V odebraném likvoru provedeme vyšetření:

• biochemické, cytologické, mikrobiologické, serologické;
• PCR – tzv. multiplex PCR prokazujeme DNA HSV-1, HSV-2, DNA adenovirů a RT-PCR RNA enterovirů.

Charakteristika likvoru u virové encefalitidy/meningoencefalitidy:

• řádově 100–1000 buněk s převahou lymfocytů,
• proteinorachie zpravidla do 1 g/l ,
• glykorachie v normě.

Mezi pomocná vyšetření, která můžeme použít patří CT, EEG, EMG, MRI, evoked potencials – např. u herpetické meningoencefalitidy prokazujeme temporálně patologickou EEG aktivitu a rovněž temporálně i průkaz nekrosy na CT 3.–4. den průběhu.

Terapie

Při HHV-1 a HHV-2 volíme kauzální léčbu acyklovirem. Můžeme doplnit léčbu antiedematosní a antikonvulzivní.

Lymeská neuroborreliosa

Erythema migrans

=== Patogenese ===

Lymeská neuroborreliosa je klíštětem přenášené multisystémové infekční onemocnění, jehož vyvolavatelem je bičíkatá spirocheta Borrelia burgdorferi sensu lato. V našich podmínkách se nejčastěji uplatňují genotypy B.garinii a afzelii. Jejich rezervoárem jsou především malí savci, na člověka jsou přenášeny kousnutím infikovaným klíštětem. V místě vstupu dochází k pomnožení spirochet, které se u 50–80 % pacientů projeví jako erythema chronicum migrans. Pokud borrelie nejsou eradikovány, šíří se do organismu krevní i lymfatickou cestou a choroba přechází do II. stadia a mohou postihnout i nervový systém.

Klinika

• I. stadium (dny–týdny od infekce)
  • Únava, febrilie, lymphadenomegalie, artralgie – obecně nespecifické příznaky;
  • erythema chronicum migrans.
• II. stadium (týdny–měsíce od infekce)
  • Borreliová arthritis;
  • neuroborreliosis;
  • borreliová karditis – postižení převodního systému;
  • benigní borreliový lymfocytom;
  • ostatní symptomatologie: postižení očí, hepatitis, nephritis aj.
• III. stadium (měsíce–roky od infekce)
  • Chronické postižení nervového systému;
  • acrodermatitis atrophicans.

Klinický obraz neuroborreliosy

• Difuzní bolesti hlavy trvalého rázu;
• meningeální dráždění;
• Bellova obrna n. facialis, cca u 50 % pacientů je obrna bilaterální;
• Banwarth syndrom: radikulární bolesti, obrny jak hlavových, tak končetinových nervů (jde o nejzávažnější formu, u dětí je naštěstí vzácný).

Diagnostika

Pro diagnosu lymské neuroborreliosy je kromě klinického nálezu nejpřínosnější vyšetření likvoru, kde nacházíme známky aseptické meningitidy a v bližším určení nám pomůže sérologické vyšetření zaměřené na průkaz protilátek proti borreliím. Orientační sérologii provádíme metodou ELISA, avšak pro vysokou falešnou pozitivitu je nutné pozitivní nález konfirmovat Western blottingem, který stanovuje protilátky proti jednotlivým antigenům borrelií a vykazuje vyšší specificitu Je však třeba si uvědomit, že množství protilátek v likvoru závisí nejen na množství intrathekální produkce, ale také na propustnosti hematoencefalické bariéry (HEB) a na množství protilátek v séru – kvantifikace intrathekální produkce je možná na základě stanovení poměru protilátek a albuminu v likvoru i séru, označovaného jako tzv. protilátkový index. Pokud tento index nestanovíme, musíme hodnotit nález specifických Ig v likvoru obezřetně, neboť jejich přítomnost může být dána jen větším přestupem ze séra při zvýšené propustnosti HEB.

Terapie

• Pobyt na JIP závisí na intenzivitě klinické symptomatologie;
• ATB: cefalosporiny III. generace (ceftriaxon, cefotaxim) na 14–21 dní i.v.;
• antipyretika, analgetika;
• v úvodu ev. léčba edému mozku.

Odkazy

Související články

• Meningitida • Meningitida (pediatrie)
• Virová meningitida • Serózní meningitidy a meningoencefalitidy • Herpetická meningoencefalitida
• Hnisavá meningitida • Hnisavá meningitida (pediatrie) • Hemofilová meningitida • Tuberkulózní meningitida
• Infekční onemocnění mozku • Neuroinfekce, záněty CNS/PGS • Encefalitida

Zdroj

• HAVRÁNEK, Jiří: Serózní meningitidy a meningoencefalitidy.