Menierova choroba/PGS
Tento článek je určen pro postgraduální studium | ||||
Prosíme, neprovádějte věcné editace, nemáte-li potřebnou kvalifikaci. | ||||
Editujte s rozvahou. Věcné změny nejprve projednejte v diskusi. | ||||
Etiologie a klinický průběh[upravit | editovat zdroj]
Je způsobena zvýšením tlaku v endolymfatickém systému, který vede k opakovaným rupturám membrány oddělující peri- a endolymfatický prostor. Projevuje se opakovanými atakami závratí, pocitem plnosti v postiženém uchu, fluktuující poruchou sluchu a tinnitem, které typicky trvají několik minut až hodin. Choroba se častěji objevuje u žen, a to mezi 30–50. rokem. Ataky se objevují v nepravidelných intervalech týdne až několika let, porucha sluchu bývá v časných stádiích reverzibilní, později zůstává reziduum v podobě zhoršení sluchu v oblasti nízkých frekvencí prokazatelné audiometrií. Za 20 let trvání choroby může mít až 20 % pacientů bilaterální postižení sluchu i vestibulární funkce.
Jako Menièrův syndrom je pak označován soubor příznaků stejných jako u Menièrovy choroby, ale se známou etiologií, ovlivňující permeabilitu cév. Nejčastěji se jedná o degenerativní onemocnění krční páteře, endokrinologická onemocnění, alergické reakce, infekce.
Klinický průběh[upravit | editovat zdroj]
Typická je triáda: tinnitus, rotační vertigo, nedoslýchavost. Příznaky jsou typicky jednostranné. Mohou se objevit doprovodné symptomy jako nauzea, vomitus, poruchy rovnováhy. Ataky trvají minuty, hodiny, ojediněle i dny. Odeznívají pomalu. Opakované záchvaty mohou vést až ke ztrátě sluchu.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Diagnózu stanovíme na základě:
- anamnézy minimálně dvou typických atak (dg. nelze bezpečně stanovit po první atace),
- průkazem posunu sluchového prahu o 10 dB ve 2 různých frekvencích minimálně při jednom vyšetření,
- vyloučením jiné příčiny.
Dif. dg.[upravit | editovat zdroj]
- Vestibulární schwannom
- Sclerosis multiplex
- oběhové poruchy CNS
- KVS onemocnění
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Terapie spočívá v režimových opatřeních – redukce soli v dietě, omezení kouření a kofeinu, dále v farmakoterapii diuretiky či betahistinem. V pozdních stádiích se zvažuje lokální aplikace gentamicinu endolymfaticky. Vhodná je vestibulární rehabilitace.
Zdroje[upravit | editovat zdroj]
PLZÁK, Jan, et al. ORL pro všeobecné praktické lékaře. - vydání. Praha : nakladatelství Dr. Josef Raabe s.r.o, 2011. 146 s. ISBN 978-80-86307-90-9.
Článek neobsahuje vše, co by měl. | ||||
Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. | ||||
O vhodných změnách se lze poradit v diskusi. | ||||