Leidenská mutace
Leidenská mutace je autosomálně dominantně dědičná bodová mutace v genu pro hemokoagulační faktor V (OMIM 612309), při níž dochází k poruše koagulačního systému − krevní srážlivost je zvýšená, tzv. trombofilní stav. Projevuje se trombofilními komplikacemi, nejčastěji trombózami žil dolních končetin s rizikem následné plicní embolie.
Mutace vzniká záměnou (substitucí) nukleotidu guaninu za adenin (pozice 1691, exon 10) v genu pro faktor V, čímž dochází k substituci aminokyseliny argininu za glutamin v peptidickém řetězci. Důsledkem je rezistence faktoru V k aktivovanému proteinu C (tzv. APC rezistence, APC-R), který je potřebný pro degradaci faktoru V. Tím dochází k ovlivnění hemokoagulace, protože protein C ztrácí funkci přirozeného inhibitoru koagulační kaskády.
Leidenská mutace je nejčastější genetická porucha koagulačního systému s prevalencí 5 % v evropské populaci. Naopak v afrických či asijských populacích se jedná o velmi vzácný polymorfismus. Uvažuje se o tom, že leidenská mutace s sebou nese určitou selekční výhodu, např. snížení rizika masivnějšího krvácení po porodu. Heterozygoti mají riziko žilní trombózy 5−10 krát vyšší. U homozygotů je pravděpodobnost trombofilních komplikací vyšší 80−100 krát. Mnohonásobně vyšší riziko pro dívky s leidenskou mutací vzniká při užívání hormonální antikoncepce (estrogenní), která má sama o sobě vliv na srážlivost krve. Při této kombinaci se pravděpodobnost komplikací násobí, a proto se užívání hormonální antikoncepce těmto dívkám nedoporučuje. Mimo vzniku trombóz se i ve spojení s těhotenstvím totiž mohou objevit další komplikace vedoucí k potratům či předčasným porodům. V současné době lze leidenskou mutaci rychle a spolehlivě odhalit pomocí metod genetické analýzy.
