Larynx, trachea a bronchy - stavba a funkce
Hrtan (larynx)[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Larynx (histologický preparát).Larynx je prvním oddílem dolních dýchacích cest a je vystlán sliznicí dýchacích cest. Skelet je tvořen řadou chrupavek. Velké chrupavky jsou hyalinní, které v dospělosti osifikují. Malé chrupavky jsou elastické.
Dutina hrtanu se vyklenuje ve 2 řasy:
- horní řasu: plica vocalis;
- dolní řasu: plica vestibularis.
Mezi nimi probíhá záhyb – ventriculus laryngis.
Celou sliznici laryngu, kromě plica vocalis, pokrývá víceřadý cylindrický epitel s řasinkami a pohárkovými buňkami. Laminu proprii mucosae na plica vestibularis tvoří řídké kolagenní vazivo, které obsahuje kolagenní vlákna a fibroblasty a obsahuje též malé seromucinózní žlázky, které zasahují často až ke chrupavkám do submucosy.
Plicu vocalis pokrývá vrstevnatý dlaždicový epitel nerohovějící. Pod epitelem na plica vocalis žlázky chybí, je tu velmi řídké vazivo, do kterého vybíhají elastická vlákna z ligamentum vocale (elastický vaz). Laterálně probíhají snopce příčně pruhovaného svalu musculus vocalis.
V záhybu laryngu (ventriculus laryngis) jsou v lamina propria mucosae hojné seromucinózní žlázky a nachází se tu nahromadění elementů lymfatické linie, organizovaných někdy v lymfatické folikuly ( tzv. tonsilla laryngea).
Průdušnice (trachea)[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Trachea (histologie).
Trachea a průdušky jsou pokračováním dolních cest dýchacích. Trachea je trubice vyztužená hyalinními chrupavkami prstencového tvaru (15-20). Chrupavky jsou vzadu otevřené, spojené vazivovou membránou (pars membranacea tracheae), spojenou vazy a cirkulárně uspořádanými snopci hladkého svalu (tunica fibro-musculo-cartilaginea).
Tracheu rozdělujeme na pars cervicalis, ktrerá sa nachází v prědní části viscerálního prostoru. Dále obsahuje dorsálne - oesophagus, ventrálne - isthmus glandulae thyroidae, infrahyoidní svaly, vv. thyroideae inferiores (ústí do plexus thyroideus impar - ústí do v. brachicephalica), laterálne - lobi glandulae thyroideae, n. laryngeus recurrens. Pars thoracica v horním mediastinu, taky obsahuje dorsálne - oesophagus, ventrálne - arcus aortae, z která se větví na plexus briachiocephalicus (dx.), a. carotis communis sin., a. subclavia sin., thymus. Laterálne - v. cava inferior (dx.), v. azygos, n. laryngeus recurrens, n. vagus dx. i sin.. Trachey se dotýka taky pulmo dx. oddělená mediastinální pleurou. Hranicí pars cervicalis a pars thoracica určuje horní okraj manubrium sterni, apertura thoracis superior.
Syntopie začátku trachey se promíta ve výši obratlu C6, jako pokračováni laryngu (u dětí C5 a novorozenců C4) a končí jako bifurcatio tracheae ve výši obratlů Th4-5.
Tepenné zásobení: rr. tracheales (a. thyroidea inferior), rr. bronchales (aorta abdominalis)
Žilní zásobení: vv. tracheales
Mízní zásobení: nodi lymphoidei paratracheales, nodi lymphoidei tracheobronchales
Inervace: PS - n. laryngeus recurrens (n. vagus)
S - ggl. stellatum
Stěna trachey je tvořena 3 vrstvami. Tunica mucosa - pokrývá jí víceřadý cylindrický epitel, s výjimkou bifurkace, která obsahuje většinou epitel vrstevnatý dlaždicový nerohovějící. Na povrchu sliznice jsou drobné seromucinózní žlázky glandulae tracheales, které zasahují až do submukózy. V lamina propria mucosae se nacházejí ostrůvčeky lymfatické tkáně. Na rozdíl od trávicí trubice, kde svalovina (lamina muscularis mucosae) vytváří hranici, odděluje lamina propria mucosae od tunica submucosa vrstva podélných elastických vláken (conus elasticus). Submukóza navazuje buď přímo na perichondrium hyalinní chrupavky nebo na tunica muscularis. Tunica fibro-musculo-cartilaginea je tvořena 15-20 cartilagines tracheales, které jsou spojeny pomocí ligg. anularia. Trachea s cartilago cricroidea je spojena pomocí lig. cricotracheale. Zadní stranu trachey vytváří pars membranacea a snopce hladké svaloviny orientovány podélně i transverzálně tvoří m. trachealis. Tunica adventitia pokračuje do inersticiálního vaziva do mediastinu. Spojuje tracheu s okolním prostředím a taky umožňuje její pohyby pri dýchaní. Obsahuje řídke kolagenní vazivo.
Průdušky (bronchi)[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Bronchy (histologie). Podrobnější informace naleznete na stránce Bronchioly (histologie).
Bronchi se větví a chrupavky se postupně zmenšují až v nich zůstávají jen malé fragmenty v místech rozdvojení. Hlavní opěrná složka stěny tvoří cirkulárně nebo spirálovitě uspořádané snopce hladkého svalu, doplněné elastickými a retikulárními vlákny. Postupně se snižuje i epitel z víceřadého cylindrického epitelu s řasinkami v jednovrstevný cylindrický v terminálním bronchiolu, který nemá kinocilie, v respiračních bronchiolech pak na kubický až dlaždicový epitel. Nejsou zde ani pohárkové buňky, ani žlázky, ale objevují se zde Clarovy buňky. Apikální část buněk Clarových buněk je vyklenutá a obsahuje sekreční granula a hladké endoplazmatické retikulum, které je zde mohutně vyvinuté. Golgiho komplex, granulární endoplazmatické retikulum, které je naopak nepříliš vyvinuté, a mitochondrie jsou v basální části a u jádra. Tyto buňky produkují povrchově aktivní látky (lipoproteiny a protein CC16), které zabraňují luminální adhesi během exspirace. V místech bifurkace bronchů se vyskytují buňky neuroendokrinního systému DNES nebo chemoreceptory.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Literatura[upravit | editovat zdroj]
- MARTÍNEK, J. a Z. VACEK. Histologický atlas. 1. vydání. Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2393-8.
- KONRÁDOVÁ, V., J. UHLÍK a L. VAJNER. Funkční histologie. 2. vydání. H&H, 2000. ISBN 80-86022-80-3.
- JUNQUEIRA, L.C.U. a A.L. MESCHER. Junquiera´s Basic Histology. 12. vydání. McGraw-Hill Medical, 2010. ISBN 9780071630207.
