Laboratorní vyšetření v dermatovenerologii

Z WikiSkript

V dermatologii se hojně využívá laboratorních vyšetření. Nejčastěji se jedná o mikroskopické, kultivační a sérologické vyšetření.

Mikroskopické vyšetření[upravit | editovat zdroj]

  • Má často informační charakter, ale jeho výhodou je rychlý průkaz infekčního agens. Materiál se odebírá z inf. materiálu nebo z kultivace zachyceného mikroba. Používá se optický a elektronový mikroskop.
  • Preparáty mohou být nativní nebo barvené. Barvení se nejčastěji používá dle Gramma nebo Giemsyho barvení.

Kultivace[upravit | editovat zdroj]

Kultivují se hlavně bakterie, za dostatku biologických živin, správného pH, vlhkosti, teplotě a dle nároků na O2.

  • Kultivační půdy jsou buď tuhé, tekuté nebo polotuhé.
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Kultivační půdy.

Serologické vyšetřovací metody[upravit | editovat zdroj]

Fungují na principu reakce antigen-protilátka.

  • Přímý průkaz: Průkaz antigenu pomocí známé protilátky.
  • Nepřímý průkaz: Průkaz protilátek v organismu.
  • Imunofluorescence: Jedna ze složek je označena florescenčním barvivem, výsledek se odečítá na florescenčním mikroskopu.
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Imunofluorescenční vyšetření v dermatologii.
  • ELISA: Jedna ze složek označena enzymem, ke zviditelnění výsledku se přidává substrát, vzniká barevný produktu. Užívá se pro dg. protilátek anti-HIV.
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce ELISA.

Imunoblot[upravit | editovat zdroj]

Užívá se na průkaz anti-HIV.

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Southernův blotting.

PCR[upravit | editovat zdroj]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Polymerázová řetězová reakce.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ŠTORK, Jiří, et al. Dermatovenerologie. 1. vydání. Praha : Galén, Karolinum, 2008. 502 s. ISBN 978-80-7262-371-6.