Nízkomolekulární hepariny

Nízkomolekulární neboli frakcionované hepariny (LMWH) působí v časné fázi srážení krve především vazbou s antitrombinem na faktor Xa, na rozdíl od vysokomolekulárního heparinu, který ireverzibilně blokuje také aktivitu trombinu.

Mezi hlavní zástupce patří:

1. Enoxaparin (Clexane, Inhixa);
2. Nadroparin (Fraxiparine);
3. Bemiparin (Zibor);
4. Dalteparin (Fragmin);
5. Sulodexid.

• Podání: subkutánně, nejčastěji do břicha, ale je možné podat výjimečně i intravenózně u pacientů na hemodialýze nebo s nestabilní anginou pectoris.

• Indikace:

1. Léčba a profylaxe akutní hluboké žilní trombózy a pliční embolie (TEN).
2. Bridging – přemostění nutného vysazení warfarinu před plánovaným operačním výkonem.

• Srovnání s vysokomolekulárním heparinem:

Oproti vysokomolekulárnímu heparinu jsou bezpečnější, mají delší dobu působení a vyzkazují podstatně méně nežádoucích účinků (heparinem indukovaná trombocytopenie, krvácení).

Galerie

• 

  nadroparin 0,3 ml předplněná stříkačka

• 

  nadroparin 0,4 ml předplněná stříkačka

• 

  nadroparin 0,6 ml předplněná stříkačka

• 

  nadroparin 0,8 ml předplněná stříkačka

• 

  nadroparin 1 ml předplněná stříkačka

Odkazy

Související články

• Hemokoagulace
• Hemokoagulace versus antikoagulace
• Antikoagulancia
  • Warfarin
  • Heparin

Použitá literatura

• LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 0 s. ISBN 978-80-7262-373-0.