Kvantové jevy
Narozdíl od klasického (makroskopického) světa, jsou mnohé fyzikální veličny v mikrosvěte kvantovány. To znamená, že mohou nabývat pouze určitých (diskrétních) hodnot.
Kvantovány veličiny jsou často násobkem Planckovy konstanty, jejíž hodnota je:
Častěji se užívá redukovaná Planckova konstanta (Diracova konstanta):
Obě spolu souvisí převodním vztahem
Obě konstanty vystupují v důležitých vztazích, které kvantitativně spojuje dualní charakter hmoty. Plancova konstanta představuje nejmenší možnou dávku energie vyzařovanou tělesem.
Kvantování[upravit | editovat zdroj]
Typickou veličinou která je v mikroskopickém světě kvantována je orbitální moment hybnosti. Zejména průmět momentu hybnosti do vybrané prostorové souřadnice (dle konvence sojuřadnice z) je násobkem redukovaný Planckovy konstanty.
kde je tzv. magnetické kvantové číslo. Analogický vztah platí pro spinový momenty hybnosti.
Další kvantovanou veličinou je například energie základního stavu atomu vodíku. Platí pro ni úměra:
kde je tzv. hlavní kvantové číslo, které je přirozeným číslem {1,2,3,...}.
Dualismus[upravit | editovat zdroj]
Elementární částice a z nich utvořené systémy mají zároveň korpuskulární i vlnové vlastnosti. Pohyb každé částice je tedy spjat s šířením hmotnostních vln s tzv. de Broglieho vlnovou délkou:
kde je hybnost částice. Korpuskulárně-vlnový charakter částic má ten důsledek, že není možné přesně určit současně polohu částice a její hybnost, platí totiž Heisenbergova relace neurčitosti:
Místo přesného určování polohy částice zkoumáme pouze pravděpodobnost, s jakou se částice vyskyujte v určité oblasti prostoru (v případě elektronu v atomu mluvíme o orbitalu). Tato pravděpodobnost je dána tzv. vlnovou funkcí . Vlnovou funkci možno získat řešením Schrödingerovy rovnice.
Korpuskulárně-vlnový dualismus se týká i světla. Energie fotonu (kvanta světla) je svázána s vlnovou délkou světelné vlny vztahem:
Článek neobsahuje vše, co by měl. | ||||
Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. | ||||
O vhodných změnách se lze poradit v diskusi. | ||||
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- KUBATOVA, Senta. Biofot [online]. [cit. 2011-01-31]. <https://uloz.to/!CM6zAi6z/biofot-doc>.
- BENEŠ, Jiří, Daniel JIRÁK a František VÍTEK, et al. Základy lékařské fyziky. 4. vydání. 2015. 17, 19 s. ISBN 9788024626451.