Kardiopulmonální resuscitace (pediatrie)

Z WikiSkript

Kardiopulmonální resuscitace je soubor opatření, která mají za cíl obnovit základní vitální funkce – dýchání, srdeční činnost nebo obojí.

  • A = airway → zabezpečení průchodnosti dýchacích cest
  • B = breathing → zajištění umělé ventilace
  • C = circulation → zajištění cirkulace
  • D = drugs → farmaka a volumexpanze


Indikace KPR[upravit | editovat zdroj]

Indikace KPR jsou identické s příznaky kardiopulmonálního selhání:

  • nehmatný pulz a chybění srdečních ozev,
  • neměřitelný tlak krve, chybění QRS komplexů na EKG,
  • apnoe nebo nepravidelné/insuficientní dýchání s cyanózou.

Tyto příznaky se sdružují s různě vyjádřenou poruchou vědomí, křečemi, mydriázou apod.

Rozdělení dětského věku pro potřeby KPR[upravit | editovat zdroj]

  • Newly born = novorozenec resuscitovaný na porodním sále;
  • newborn = novorozenec mimo porodní sál;
  • infants = 28.den–1 rok;
  • children = 1–8 let;
  • adult = děti > 8 let, tj.pro děti nad 8 let platí užití stejných postupů a pomůcek jako u dospělých.

Pediatrická první pomoc[upravit | editovat zdroj]

U dětí jde v drtivé většině o obstrukci dýchacích cest, často z banálních příčin jako je zapadlý jazyk nebo regurgitace žaludečního obsahu, tedy o příčiny snadno odstranitelné laickou první pomocí:

  • pro děti < 8 let platí pravidlo "phone fast" = začít resuscitovat a vyrozumět záchrannou službu co nejdříve, ale tak, aby nebyla narušena plynulost KPR (např. volat až po příchodu 2. zachránce);
  • pro děti > 8 let platí pravidlo "phone first" = nejdříve volat záchrannou službu a pak zahájit KPR s výjimkou dětí utonulých a situace, kdy NR provádí jediný zachránce.

Stav vědomí[upravit | editovat zdroj]

Zachránce musí rychle zhodnotit přítomnost a rozsah poranění a zjistit, zda je dítě při vědomí.

Úroveň vědomí se hodnotí mechanickými stimuly:

  • zatřesení dítětem,
  • poplácání po těle,
  • hlasité otázky k vyvolání odpovědi.

Naopak s dítětem nesmíme příliš hýbat, pokud je podezření na poranění páteře – pokud je jakékoli podezření na poranění krční páteře, je třeba ji kompletně imobilizovat a zabránit pohybům krku; pokud je nutné s dítětem pohnout, hlava a tělo se musí držet a s dítětem hýbat jako s celkem.

Pokud je dítě v bezvědomí, bez jasné známky traumatu a spontánně dýchá, zajistíme průchodnost dýchacích cest a pokud má stabilní oběh (= dobře hmatný pulz, růžové sliznice), uložíme ho do stabilizované polohy a přivoláme RZP. V krátkých a pravidelných intervalech kontrolujeme dýchání a cirkulaci.

Airway[upravit | editovat zdroj]

Pokud je dítě v bezvědomí, musí se ihned zabezpečit dýchací cesty. Provedeme to obvykle mírným záklonem hlavy (pozor na nevhodnou hyperextenzi) a zdvižením brady. CAVE!!! Je-li podezření na poranění krku, záklon hlavy se neprovádí a dýchací cesty se zabezpečí předsunutím mandibuly, zatímco C–páteř je imobilizována.

Záklon hlavy a zdvižení mandibuly:[upravit | editovat zdroj]

  • položíme jednu ruku na čelo dítěte a zakloníme hlavu jemně do neutrální polohy, krk je v mírné extenzi;
  • prsty druhé ruky položíme pod kostní část mandibuly na bradě a zdvihneme čelist směrem dopředu a nahoru;
  • současně udržujeme otevřená ústa stlačením špičky brady palcemi – musíme si počínat opatrně, abychom neuzavřeli ústa nebo nestlačili měkkou tkáň pod mandibulou;
  • pokud vidíme cizí těleso nebo zvratky, je nutné je odstranit.

Breathing[upravit | editovat zdroj]

Po uvolnění DC musíme zjistit, zda dítě dýchá:

  • sledujeme, zda se pohybuje hrudník nebo břicho, zda je přítomen výdech;
  • pokud jsou dýchací pohyby, ale nejsou známky proudění vzduchu, jde o obstrukci DC → znovu překontrolujeme jejich průchodnost, tj.polohu hlavy a předsunutí čelisti a naslepo polokruhovým pohybem ukazováku odstraníme cizí materiál z úst (v hypopharyngu nemanipulujeme naslepo);
  • pokud dítě spontánně dýchá, je třeba dýchací cesty udržet průchodné.

Uložení do polohy na bok, stabilizovaná poloha je zrušena několik let:[upravit | editovat zdroj]

  • pohyb hlavou, pažemi a tělem provádíme současně;
  • otočíme dítě na pravý bok a nohu, která není v kontaktu s podložkou, skrčíme v koleně a koleno posuneme dopředu ke stabilizaci;
  • pokud dítě spontánně nedýchá, začneme s umělým dýcháním a současně udržujeme průchodnost DC;
  • pokud je postiženým kojenec, zachránce umístí svoje ústa tak, aby překrývala ústa i nos dítěte a vytvořila těsný kontakt;
  • u větších dětí dýcháme z úst do úst a současně uzavíráme nos dítěte palcem a ukazovákem ruky, která přidržuje hlavu v poloze.

CAVE!!! Provedeme 2 pomalé vdechy s přestávkou na nadechnutí. Pokud se hrudník nezvedá, ventilace je neefektivní!

Circulation[upravit | editovat zdroj]

Do 10 s je nutné se rozhodnout, zda je indikována nepřímá srdeční masáž ve formě kompresí hrudníku:

  • zhodnocením známek života – jakékoli pohyby, kašlání nebo normální dýchání (ne lapavé dýchání či nepravidelné dýchání);
  • zkontrolováním pulzace velkých tepen – pulz se vyšetřuje na a. carotis (u starších dětí), na a. brachialis na vnitřní straně paže (u kojenců) nebo a. femoralis (u všech dětí).

Pokud dítě nejeví známky života a nemá jednoznačně hmatný pulz vyšší než 60/min., je nutné zahájit komprese hrudníku a kombinovat je s umělým dýcháním (ERC Guidelines, 2010):

  • novorozenci po porodu - poměr kompresí a dechů 3:1 (přibližně 30 dechů a 90 kompresí hrudníku za minutu)[1];
  • děti - poměr kompresí a dechů 15:2 (přibližná rychlost kompresí: 100-120 za minutu)[2].


Pacient musí být umístěn na tvrdé podložce a komprese provádíme v dolní polovině sterna. Sternum komprimujeme do hloubky 1/3 předozadního průměru hrudníku.


CAVE!!! Pozor na kompresi processus xiphoideus → hrozí trauma jater, žaludku nebo sleziny! CAVE!!! Zevní srdeční masáž nesmí být příliš často přerušována – teprve při 10. patřičné kompresi sterna doteče krev do mozku a časté přerušování stlačování hrudní kosti způsobuje mozkovou hypoperfuzi. CAVE!!! Při efektivní masáži hmatáme pulzace, zlepší se barva sliznic a ustoupí mydriaza (příznak hypoxie CNS).[3]

Techniky na zabezpečení ventilace a perfuze[upravit | editovat zdroj]

Kyslík[upravit | editovat zdroj]

Podáváme v nejvyšší možné koncentraci a je třeba ho podávat všem pacientům s projevy respirační insuficience nebo šoku.

Oropharyngeální vzduchovod[upravit | editovat zdroj]

Oropharyngeální vzduchovod je ohnutá, plochá trubice tvarovaná anatomicky, aby se dala umístit nad jazyk a ohýbala se do pharyngu. Její použití je indikováno jen u pacientů v bezvědomí, neboť dráždí ke kašli/zvracení a u pacientů, kde jednoduché způsoby na otevření a udržení průchodnosti DC selhávají.

Nasopharyngeální vzduchovod[upravit | editovat zdroj]

Nasopharyngeální vzduchovod je měkká okrouhlá gumová trubice, částečně ohnutá tak, aby se vešla do nosních dírek a zasahovala do pharyngu. Na tento cíl se může použít i zkrácená endotracheální kanyla. Dítě při vědomí ho obvykle toleruje.

Ventilace vakem a maskou[upravit | editovat zdroj]

Umožňují ventilovat a oxygenovat pacienta během spontánní, asistované nebo kontrolované ventilace. Maska musí mít vhodnou velikost tak, aby sahala od kořenu nosu po zářez na bradě, zakrývala nos a ústa, ale vynechávala oči. Maska se drží na tváři jednou rukou, která současně udržuje hlavu ve správné poloze, druhá ruka stlačuje vak. U kojenců a batolat se brada podepírá třetím nebo čtvrtým prstem, nutno se však vyhnout tlaku na submentální oblast, neboť tím můžeme způsobit obstrukci DC.

U starších dětí udržujeme mandibulu ve správné poloze třetím, čtvrtým a pátým prstem a současně udržujeme hlavu v mírném záklonu. Během ventilace můžeme jemně měnit polohu hlavy a krku, abychom dosáhli optimální polohy a ventilace.

Endotracheální intubace[upravit | editovat zdroj]

Ventilace přes endotracheální kanylu je nejefektivnější a nejspolehlivější způsob UPV. Endotracheálně lze podat i řadu léků v rámci KPR.

Krikothyreotomie/Koniopunkce[upravit | editovat zdroj]

I když je jen žřídka nevyhnutelná, může být indikována na zabezpečení DC u dětí s kompletní obstrukcí horních DC způsobenou cizím tělesem, infekcí či traumatem.

Praktická doporučení při život ohrožujících stavech[upravit | editovat zdroj]

  • Určení průměru tracheální rourky: 6 + věk (v letech) / 4.
  • Určení hmotnosti dítěte v kg: 8 + 2 x věk (v letech).
  • Stanovení normálního sTK: 70 + 2 x věk (v letech).

Drugs[upravit | editovat zdroj]

Intravenózní přístup je klíčový faktor při KPR. Snažíme se zajistit co největší a nejdostupnější periferní žílu, které kanylace nevyžaduje přerušení KPR. Pokud 3 pokusy nejsou úspěšné nebo uplyne > 90 sekund, je třeba zajistit vstup do krevního řečiště alternativně → u novorozenců preferujeme kanylaci v.umbilicalis, u dětí < 6 let preferujeme intraoseální vstup, u dětí > 6 let potom zavedení CVK. Léky můžeme podávat i endotracheálně: adrenalin, lidokain, izoprenalin, naloxon, při e.t. podávání se dávky léků zvyšují 10x a ředí se 1–2ml 1/1 nebo 1/2 FR.


Volumexpanze[upravit | editovat zdroj]

Obvykle podáváme bolus 20 ml/kg i.v. během 10–30 min a dávku opakujeme dle potřeby. Expanze intravaskulárního objemu je klíčová složka resuscitace. Preferujeme jednoznačně krystaloidy, z nich potom nejlépe 1/1 FR nebo 1/1 Ringer soll. Po podání 60 ml/kg a přetrvávající hypotenzi je třeba revidovat etiologickou diagnózu hypotenze.

Adrenalin[upravit | editovat zdroj]

Dávkování:[upravit | editovat zdroj]

  • amp., 1ml/1mg, koncentrace 1:1000;
  • iniciální dávka: 0,1ml/kg i.v. nebo i.o. v koncentraci 1:10.000, kde 0,1 mg = 1 ml;
  • endotracheální dávka je 0,1 ml/kg v koncentraci 1:1000, kde 0,1 mg = 0,1 ml;
  • všechny následující dávky jsou 1ml/kg v koncentraci 1:10.000.

Adrenalin podáváme á 3–5 minut pravidelně až do ukončení KPR. Jde o endogenní katecholamin s alfa i beta efektem a při KPR je rozhodující jeho alfa efekt → vazokonstrikce všude vyjma koronárního a mozkového řečiště. Jeho inotropní efekt je při KPR vedlejší → intrakardiální podávání adrenalinu nemá již své opodstatnění.

Indikace:[upravit | editovat zdroj]

  • kardiální zástava,
  • symptomatická bradykardie nelepšící se při ventilaci a oxygenaci,
  • normovolemická hypotenze,
  • ventrikulární fibrilace před defibrilací.

Bikarbonát sodný[upravit | editovat zdroj]

  • 1 mmol/kg i.v. pomalu, lépe do infuze během 20–30 minut
  • 4,2% → 1 ml=0,5 mmol
  • 8,4% → 1 ml=1 mmol

Indikace:[upravit | editovat zdroj]

  • prokázaná těžká acidóza s pH < 7,1;
  • stavy, kde lze těžkou acidózu předpokládat (např.zástava srdce > 10–15 minut);
  • hyperkalémie;
  • otrava tricyklickými antidepresivy;
  • MAC při DPM.

CAVE!!! Vždy je třeba mít zabezpečenou ventilaci, aby se organismus mohl zbavit nadbytečného CO2. CAVE!!! Bikarbonát se nesmí míchat s adrenalinem (→ inaktivace) a nesmí se podávat e.t..

Omezené indikace bikarbonátu jsou dány 2 patofyziologickými mechanismy:[upravit | editovat zdroj]

  1. U dětí je nejčastější příčinou zástavy cirkulace ventilační selhání a protože bikarbonát účinkuje prostřednictvím uvolnění a vyloučení CO2, je jeho podání u dětí s hypoventilací více než rizikové.
  2. CO2 rychle přechází do buněk → zhoršení intracelulární acidózy; naopak horší průnik HCO3 do buněk způsobuje extracelulární alkalózu s poklesem ionizovaného kalcia (→ pokles kontraktility) a s posunem disociační křivky Hb doleva → zhoršené odevzdávání kyslíku tkáním.

Atropin[upravit | editovat zdroj]

  • podáváme 0,02 mg/kg pro dosi, min. 0,1 mg a max. 0,5 mg pro dosi u dětí a 1 mg u adolescentů
  • dávku můžeme opakovat á 5 minut do maximální celkové dávky 1 mg u dětí a 2 mg u adolescentů

Indikace:[upravit | editovat zdroj]

  • léčba/prevence vagálně podmíněné bradykardie,
  • bradykardie při AV blokádě.

CAVE!!! Dávka musí být dostatečná, aby nezpůsobila paradoxní bradykardii.

Naloxon[upravit | editovat zdroj]

  • podáváme 0,01–0,03 mg/kg opakovaně i.v. nebo nárazově 0,1 mg/kg (méně než 2 mg pro dosi) → v tomto případě předtím intubovat a UPV/zajistit normokapnii

Indikace:[upravit | editovat zdroj]

  • otrava opiáty.

Kalcium[upravit | editovat zdroj]

  • podáváme 10% CaCl2 0,2 ml/kg pro dosi i.v. během 10–20 minut

Indikace:[upravit | editovat zdroj]

CAVE!!! Během aplikace monitorujeme EKG.

Glukóza[upravit | editovat zdroj]

  • podáváme 2–5 ml/kg 20% glc i.v.

Indikace:[upravit | editovat zdroj]

CAVE!!! Vyhýbáme se podávání glukózy "naslepo", neboť hyperglykémie zhoršuje ischemickou lézi CNS.

Adenozin[upravit | editovat zdroj]

  • podáváme 0,1 mg/kg pro dosi co nejrychleji s následným bolusem FR

Indikace:[upravit | editovat zdroj]

  • paroxysmální supraventrikulární tachykardie.

CAVE!!! Během aplikace monitorujeme EKG.

Amiodaron[upravit | editovat zdroj]

  • podáváme 5 mg/kg i.v. během 30 minut, možno opakovat za 15–20 minut

Indikace:[upravit | editovat zdroj]

  • ventrikulární fibrilace.

Pozn.: Jako alternativu lze podat 1% mesocain/lidokain 1 mg/kg i.v. jako bolus a následně 20–60 μg/kg/min v kontinuální infuzi.

Poruchy rytmu z pohledu KPR[upravit | editovat zdroj]

Po vyšetření centrálního pulzu dělíme arytmie na:

  • tachyarytmie,
  • bradyarytmie/asystolie,
  • elektromechanickou disociaci dle EKG křivky.

Tachyarytmie[upravit | editovat zdroj]

Supraventrikulární tachykardie (SVT)[upravit | editovat zdroj]

Lékem volby je synchronizovaná kardioverze, zejm.u stavů s kardiální dekompenzací. Synchronizace podání elektrického výboje s EKG je nutná, abychom se vyhnuli QRS komplexu a možnosti indukce ventrikulární fibrilace. Pokud není přítomna kardiální dekompenzace, podáváme adenosin 0,1 mg/kg i.v. jako rychlý bolus s následným bolusem 5–10 ml FR → pokud nedojde k přerušení SVT, dávku zdvojnásobíme.

Ventrikulární tachykardie (VT)[upravit | editovat zdroj]

VT bez hmatatelných pulzů se léčí jako ventrikulární fibrilace. Při hmatatelných pulzech se současným šokem je terapií volby kardioverze. Pozn.: Lidokain zvyšuje práh pro ventrikulární fibrilaci → máme-li i.v. přístup, podáme před kardioverzí lidocain/mesocain 1 mg/kg a začneme kontinuální infuzí 50 ug/kg/min., nezdržujeme však kardioverzi čekáním na lidokain. Nověji je doporučován jako alternativa k elektrické kardioverzi amiodaron 5 mg/kg i.v. během 30 minut.

Ventrikulární fibrilace (VF)[upravit | editovat zdroj]

Je vzácnou dysrytmií u dětí při zástavě cirkulace.

Etiologie:[upravit | editovat zdroj]
  • VVV srdce;
  • iontová dysbalance kalia, kalcia a magnesia;
  • otravy TCA, digitalisem.

Je třeba zabezpečit oxygenaci, ventilaci a komprese hrudníku. Terapií volby je defibrilace. Defibrilace je nesynchronizovaný elektrický výboj, který depolarizuje myokard a umožní obnovení spontánní, organizované kontrakce. Defibrilace na rozdíl od kardioverze nevyžaduje přítomnost QRS komplexů. Počáteční dávka je 2 J/kg, pokud VF pokračuje, nutno podat 4 J/kg a také všechny následující výboje jsou již 4 J/kg, čas mezi výboji je krátký, slouží jen na zjištění typu rytmu. Pokud po 3 výbojích VF pokračuje, podáme před dalšími výboji adrenalin a lidokain/amiodaron a do 30–60 sec následuje opět defibrilace. Provádíme přiložením jedné elektrody do oblasti hrotu, druhé pod pravou klíční kost.

Bradyarytmie/Asystolie[upravit | editovat zdroj]

Asystolie je nejčastější EKG obraz při zastavení cirkulace u dětí, často jí předchází právě bradykardie. Během KPR není důležitá přesná diagnostika typu rytmu, důležité je rozpoznat, že rytmus je příliš pomalý vzhledem k věku. SF < 60/min u kojenců i při normálním TK je spojená se snížením systémové perfuze a je třeba ji léčit. Podáme 100% O2, začneme komprese hrudníku a dle potřeby přidáme farmaka (adrenalin, atropin).

Pozn.: Bradykardie je často vyvolána hypoxií při respiračním distressu, proto podání 100% O2 je kauzální terapií.

Elektromechanická disociace (EMD = pulsless electrical activity = PEA)[upravit | editovat zdroj]

Jde o 'přítomnost elektrické aktivity na EKG, ale s chyběním pulzu.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. Resuscitation Council (UK). Newborn Life Support : Resuscitation guidelines 2010 [online]. Resuscitation Council (UK), ©2010. [cit. 2013-03-12]. <https://www.resus.org.uk/resuscitation-guidelines/>.
  2. https://cprguidelines.eu/2010/
  3. HAVRÁNEK, Jiří: Kardiopulmonální resuscitace.

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • HAVRÁNEK, Jiří: Kardiopulmonální resuscitace.