Imunitní systém a nádorová onemocnění

V protinádorové imunitě se může uplatnit imunita transplantačního typu zprostředkovaná T-lymfocyty, i jimi produkovanými cytokiny (pozitivní vliv IL-2, interferonů a TNFα a β). Dále se při protinádorové reakci podílejí NK buňky a LAK buňky (lymfokiny aktivovaní zabíječi). NK buňky mají na nádorové buňky toxický vliv bez předchozí sensitivizace. Mohou být prvním přirozeným obranným systémem v časných stadiích růstu nádoru. Nádorovou tkáň infiltruje funkčně modifikovaná populace T-ly, takzvané tumor infiltrující lymfocyty (TIL).Ty jsou schopny, po izolování, in vitro namnožení a po vpravení do organismu infuzí, specificky likvidovat nádorové buňky cytotoxickým efektem.

Rozdíly fenotypu normálních a nádorových buněk v expresi nejen membránových antigenů nazýváme změny antigenní výbavy nádorových buněk.

Změny antigenní výbavy nádorových buněk

Kvalitativní změny

Neoantigeny

Vznik neoantigenů je podmíněn mutací jiných, fyziologických antigenů. Ty jsou rozpoznány jako cizí a je proti nim, a buňkám, které je nesou, zahájena imunitní reakce. Nové antigeny mohou být specifické pro jednotlivé typy nádorů. Jsou pak nazývány jako tumor specifické transplantační antigeny (TSTA). Neoantigeny transplantačního typu mají schopnost vyvolat imunologickou odezvu vedoucí k likvidaci transformovaných buněk v počátku maligního procesu. Uniknutí transformovaných buněk mechanismům imunitní kontroly může být způsobeno selekcí v populaci nádorových buněk nebo imunosupresí jedince. Imunologická aktivita závisí na věku a stavu jedince. Imunosupresi mohou také vyvolat chemické kancerogeny, faktory fyzikální a chemické. Exprese TSTA závisí na etiologii transformace buňky, je variabilní. Exprese TSTA u nádorů vyvolaných jak chemickými kancerogeny tak zářením závisí na době latence (od setkání s kancerogenem do vzniku nádorového bujení). Nádory virové etiologie vyvolané týmž virem nesou shodné TSTA. Takové TSTA mohou vést k imunizaci organizmu. Imunitní systém je pak schopen transformované buňky likvidovat. Při odhojení hrají hlavní roli cytotoxické T-lymfocyty.

Příklad regulace nádorového růstu imunitním systémem je Burkittův lymfom – nádorově transformované B-lymfocyty jsou odstraňovány imunologickými mechanismy za rozhodující účasti T-ly. Ty na jejich povrchu rozpoznávají virem indukovaný TSTA prezentovaný molekulami HLA I. třídy. V nepřítomnosti T-buněk nebo při potlačení jejich aktivity dojde k rychlému rozvoji nádorového bujení.

Imunitní reakce namířená proti TSTA má význam při spontánní likvidaci nádorových buněk na počátku maligního procesu.

• Prevence: vakcinace v endemických oblastech,
• terapie: imunizace proti neoantigenům.

Kvantitativní změny

Exprese antigenů, které se normálně vyskytují na zdravých buňkách, může být u nádorových zvýšená nebo snížená až nulová. Může se také jednat o antigeny, které se u zdravých, plně diferencovaných buněk nevyskytují. Jedná se často o antigeny normálně přítomné v embryogenezi. Kvantitativně změněná exprese antigenů u nádorových buněk může být důležitým diagnostickým markerem. Tyto antigenní markery jsou buď vázány na buněčném povrchu (antigeny MHC I. a II. třídy) nebo jsou z nádorových buněk secernovány do krevního oběhu. Pro zpřesnění diagnostiky a kontrolu vhodnosti léčby nádorových onemocnění je využíváno stanovení hladiny karcinoembryonálního antigenu (CEA) a alfa-fetoproteinu (AFP) v séru.

• Zvýšené hodnoty CEA jsou charakteristické pro nádory GIT. Není však jen specifickým markerem nádorového bujení. Zvýšená hladina byla zaznamenána i u jiných nenádorových chorobných procesů GIT. V normálních buňkách je jeho exprese orgánově a časově omezená. U fétů jej nalézáme ve tkáni střeva, pankreatu a jater. U dospělých se nachází v nízkém množství ve sliznici střeva, v plicích a laktující mléčné žláze.
• Alfa-fetoprotein je přítomný ve fetálních játrech, ve fetálním séru a nízké množství je nalézáno i v séru zdravých dospělých jedinců. U dospělých je zvýšená hladina v séru často v asociaci s hepatomy nebo testikulárním teratomem.
• MHC antigeny jsou také využívány při sledování průběhu určitých nádorových onemocnění a účinnosti léčby. Snížená exprese antigenů I. třídy je v korelaci s agresivitou a invazitou tumoru žaludku, ovaria, střeva, ledviny, prsu a pankreatu. Exprese antigenů I. třídy v nádorové tkáni se stanovuje pomocí β-2-mikroglobulinu. Stanovení exprese antigenů II. třídy MHC má význam pro prognózu specielně u leukemií, kdy jejich chybění v membráně leukemických buněk znamená horší prognózu.

Dalšími antigenními determinantami využívanými pro diagnostiku, prognózu a volbu léčebných postupů jsou diferenciační antigeny (membránové CD znaky). Jejich pomocí lze zpřesnit diagnostiku morfologicky nerozlišitelných nádorových onemocnění, zejména hematologických malignit a lymfomů, a následně volit léčebné postupy.

Odkazy

Reference

• ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11. 2. 2010]. <https://www.stefajir.cz/>.

Použitá literatura

• ŠTERZL, Ivan, et al. Základy imunologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 978-80-246-0972-0.