Polysacharidy
Polysacharidy jsou vysokomolekulární látky, které jsou tvořeny velkým množstvím monosacharidových jednotek. Polysacharidy tvořené stejnými jednotkami monosacharidů jsou homopolysacharidy. Pokud jsou tvořeny různými jednotkami monosacharidů, jedná se o heteropolysacharidy. Monosacharidové jednotky jsou mezi sebou vázány glykosidovými vazbami. Vznikající řetězce mohou být rozvětvené či nerozvětvené.
Polysacharidy bývají většinou nerozpustné ve studené vodě. V teplé vodě mají některé z nich schopnost vytvářet koloidní roztoky, případně gely.
Homopolysacharidy[upravit | editovat zdroj]
Nejvíce zastoupené homopolysacharidy jsou tvořeny pouze monosacharidovými jednotkami glukózy. Souhrnně je nazýváme glukany. Mezi ně řadíme škrob, glykogen a celulózu. Tyto látky patří mezi nejrozšířenější organické sloučeniny v přírodě.
Škrob[upravit | editovat zdroj]
Je zásobní polysacharid rostlin. V rostlinách je uložen ve formě škrobových zrn, kde tvoří energetickou zásobu. V případě potřeby je z něj odštěpována glukóza. U člověka je hydrolyzován α-amylázami (slinnými a pankreatickými) na disacharid maltózu.
Škrob je směsí dvou polymerů – amylózy (20 %) a amylopektinu (80 %).
Amylóza[upravit | editovat zdroj]
Amylóza má lineární řetězec tvořený jednotkami glukózy, které jsou vzájemně propojeny O-glykosidovými vazbami α-(1→4). Díky α konfiguraci vytváří šroubovici. Stabilizaci molekuly umožňují vodíkové vazby. Amylóza je rozpustná ve vodě.
Amylopektin[upravit | editovat zdroj]
Základní řetězec amylopektinu má stejnou strukturu jako amylóza. Na rozdíl od amylózy obsahuje i rozvětvený řetězec. Přibližně po 20–30 jednotkách je základní řetězec větven vazbou α-(1→6).
Glykogen[upravit | editovat zdroj]
Je zásobním polysacharidem živočišných buněk. V lidském organismu se skladuje především v játrech (z 1/3) a ve svalech. Člověk může skladovat až 450 g[1] glykogenu. Svalový glykogen slouží jako energetická rezerva (např. při anaerobním metabolismu). Jaterní glykogen slouží k udržování fyziologické koncentrace glukózy v krvi.
Má obdobnou stavbu jako amylopektin, větvení je ovšem hustší a to přibližně po 12 glukózových jednotkách.
Celulóza[upravit | editovat zdroj]
Stejně jako ostatní homopolysacharidy je složena z jednotek glukózy spojených O-glykosidovou vazbou, ale β-(1→4). Změna konfigurace způsobí změnu vlastností a stukturního uspořádání. Tvoří lineární řetězce zpevněné vodíkovými vazbami.
Pro člověka je nestravitelná, protože v organismu chybí hydroláza, která by byla schopná štěpit β-(1→4) glykosidové vazby. Celulóza je tak v lidském organismu velmi významnou nestravitelnou částí potravy (vláknina), která má příznivý účinek na trávení.
Heteropolysacharidy[upravit | editovat zdroj]
Polysacharidy tvořené různými monosacharidy, případně jejich deriváty. Nejvíce zastoupené heteropolysacharidy jsou glykosaminoglykany (též mukopolysacharidy).
Glykosaminoglykany (GAG) mají nerozvětvené řetězce a jsou tvořeny několika tisíci monosacharidových jednotek. Strukturně jsou tvořeny glykosaminy (glukosamin, galaktosamin) a kyselinou uronovou (kyselina D-glukuronová, kyselina L-iduronová) v konfiguraci α nebo β. Navzájem jsou jednotky spojeny glykosidovými vazbami (1→4) a (1→3). Hydroxyskupiny bývají esterifikovány například H2SO4 za vzniku sulfátů. Tato esterifikace podmiňuje kyselé vlastnosti GAG.
Glykosaminoglykany se mohou kovalentně vázat na bílkoviny za vzniku proteoglykanů.
Mezi glykosaminoglykany patří:
- Kyselina hyaluronová;
- chondroitin sulfát;
- keratansulfát;
- heparansulfát;
- heparin.
Kyselina hyaluronová[upravit | editovat zdroj]
Jednoduchý neesterifikovaný glykosaminoglykan. Obsahuje velké množství polárních skupin, které jsou schopny vázat velké množství vody. Je to velmi důležitá sloučenina v lidském organismu. Kyselina hyaluronová je obsažena například v extracelulární matrix, synoviální tekutině kloubů nebo ve sklivci.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroje[upravit | editovat zdroj]
- MATOUŠ, Bohuslav, et al. Základy lékařské chemie a biochemie. 1. vydání. Praha : Galén, 2010. 540 s. ISBN 978-80-7262-702-8.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ BOHUSLAV, Matouš. Základy lékařské chemie a biochemie. 1. vydání. Praha : Galén, 2010. 540 s. ISBN 978-80-7262-702-8.