Škrob

Škrob je polysacharid tvořený velkým počtem D-glukózových jednotek (homoglykan). Škrob není chemické individuum, ale směs polymerních řetězců s různou molekulovou hmotností.

Biomedicínský význam

Je zásobní polysacharid rostlin (výjimka jsou rostliny čeledi hvězdnicovitých, kde roli škrobu zastává inulin). V rostlinách je uložen ve formě škrobových zrn. Nutričně je nejvýznamnějším polysacharidem. U člověka je hydrolizován α-amylázami (slinnými a pankreatickými) na disacharid maltózu.

Chemické vlastnosti

Amylóza

Sumární vzorec: (C₆H₁₀O₅)_n. Skládá se ze dvou typů polymerů:

Amylóza

• Obvykle tvoří cca 20 % škrobového zrna.

Amylopektin

• Skládá se z nerozvětveného glukózového řetězce pospojovaného O-glykosidickou vazbou α-(1→4).
• Polyřetězec vytváří šroubovici stabilizovanou intramolekulárními vodíkovými můstky.
• Dutina šroubovice odpovídá velikostí molekule jódu (I₂), který s amylózou dává modré zabarvení, této vlastnosti se využívá při důkazu škrobu Lugolovým roztokem (roztok I₂ v KI).

Amylopektin

• Cca 80 % škrobového zrna.
• Základní řetězec shodný s amylózou, na rozdíl od ní se ovšem každých 20-30 glukózových jednotek větví vazbou α-(1→6).

Fyzikální vlastnosti

Ve studené vodě tvoří koloidní roztoky (rozpustná je pouze amylózová část; amylopektin se nerozpouští, ale bobtná). V porovnání s identickým počtem volných molekul glukóz je osmoticky neaktivní.

Zdroje

Obiloviny, brambory a další části rostlin běžně vyskytující se v potravě.

Odkazy

Související články

• Glukóza
• Polysacharidy

Použitá literatura

• MATOUŠ, Bohuslav, et al. Základy lékařské chemie a biochemie. 2010. vydání. Praha : Galen, 2010. 0 s. ISBN 978-80-7262-702-8.

• BENEŠOVÁ, Marika a Hana SATRAPOVÁ. Odmaturuj! z chemie. 1. vydání. Brno : Didaktis, c2002. ISBN 80-862-8556-1.