Genetická zátěž populace

v populaci se vyskytují alely, které své nositele mohou poškozovat
účinek těchto škodlivých alel se projevuje ve snížení relativní reprodukční schopnosti jejich nositelů a z populačního hlediska představuje genetickou zátěž populace
genetická zátěž = rozdíl průměrné relativní plodnosti od relativní maximální plodnosti:

$L={\frac {w_{max}-w_{prum}}{w_{max}}}$

může být v populaci udržována rovnováhou mezi mutacemi a selekcí = tzv. mutační zátěž
je-li zátěž udržována preferencí homozygotů = tzv. segregační zátěž
zátěž populace je lineární funkcí koeficientu inbredu:

$L=a+b\cdot F$

← a = velikost zátěže neinbrední populace (F = 0)

← b = velikost zátěže inbrední populace

v genomu jednotlivce je vyjadřována pomocí letálních ekvivalentů = počet alel, které v homozygotní konstituci svého nositele usmrcují
- počet letálních ekvivalentů je metodicky stanovován na základě porovnání o úmrtnosti dětí pocházejících z příbuzenských sňatků s údaji o úmrtnosti dětí pocházejících z nepříbuzenských sňatků
- ze studií: pro člověka platí: 4 letální ekvivalenty na genom jedince
poškozující ekvivalenty = nejrůznější genetická onemocnění, která poškozují své nositele, ale neprojevují se výraznými změnami plodnosti
- odhadem připadá asi 3 − 8 poškozujících ekvivalentů na genom jedince

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11. 2. 2010]. <https://www.stefajir.cz/>.

PANCZAK, Aleš, et al. Lékařská biologie a genetika (III. díl). 1. vydání. Praha : Karolinum, 2013. 146 s. ISBN 9788024624150.