Funkce vývodných cest močových
Vývodné cesty močové začínají ledvinnými kalichy a pánvičkou ledvinnou, následně je moč pomocí močovodu přesunuta do močového měchýře, kde je moč skladována a reflexně odstraňována skrz močovou trubici ven z těla. Po opuštění tubulárního systému má moč svou definitivní podobu a složení moči se zde již nemění. Vývodné cesty rozdělujeme na horní a dolní. Mezi horní cesty močové patří kalichy, pánvička a močovod. K dolním cestám močovým řadíme močový měchýř a močovou trubici.
Funkce horních močových cest[upravit | editovat zdroj]
Stěna ledvinných kalichů je tvořena systémem hladké svaloviny. Tato svalovina se rytmicky kontrahuje a relaxuje - nazýváme to systola a diastola kalichů. Během diastoly vzniká podtlak, pomocí kterého je moč nasávána z papil do kalichů. Naopak během systoly tlak roste a tím je moč vypuzena do ledvinné pánvičky.
Ledvinná pánvička představuje první rezervoár vývodných cest močových. Kapacita jedné pánvičky je přibližně 5 ml. Narozdíl od ostatních částí močových cest nemá pánvička vlastní svalovinu ve stěně, ale je roztažitelná. Její funkcí je shromažďování moči a dále usměrňování jejího odtoku do močovodu.
Močovod (ureter) je párový trubicovitý orgán, který je 25 - 30 cm dlouhý. Močovody jsou vybaveny pacemakerovými neurony, které vytváří rytmickou činnost hladké svaloviny ve stěně ureteru. Pacemakerová aktivita spouští kontrakci, která peristalticky postupuje po hladké svalovině od pánvičky až k močovému měchýři. Transport moči není pasivní a je jednosměrný. Probíhají tedy peristaltické pohyby močovodu, tyto pohyby jsou tvořeny dvěmi kontrakcemi, které následují těsně za sebou (mezi nimi je jedna relaxace). Tento pohyb dopravuje v jedné vlně tzv. močové vřeténko, které obsahuje přibližně 2 ml moči. Frekvence kontrakcí se může měnit, závisí na příjmu tekutin. Tyto dvě kontrakce fungují jako uzávěry, díky kterým je zabráněno zpětnému toku moči a zamezují šíření infekce. Posun celého komplexu má rychlost přibližně 1 až 6 cm/s a pohyb zaniká ve stěně močového měchýře.
Funkce dolních močových cest[upravit | editovat zdroj]
Močový měchýř funguje jako druhý rezervoár. Jeho stěna je pokryta přechodným epitelem a je velmi poddajná, snadno se roztahuje při naplnění díky přítomnosti záhybů. Svalovina močového měchýře je hladkého typu a dělí se na tři úseky. Zevní vrstva je podélná, střední vrstva je cirkulární a vnitřní vrstva je opět podélná. Všechny tyto vrstvy společně tvoří musculus detrusor, který má vypuzovací funkci.
Močový měchýř je tedy velmi roztažitelný, ale tlak v něm neroste úměrně rostoucímu naplnění. Vzestup tlaku při postupném naplňování měchýře je velmi malý. Od 100 až 150 ml začínáme pociťovat naplňování močového měchýře. Okolo 200 až 300 ml zareagují mechanoreceptory ve stěně měchýře na vyšší tlak a vyšlou signál pomocí pelvických nervůdo sakrální míchy, kde je mikční centrum. Tento proces spustí mikční reflex. Eferentní dráhu představují nervová vlákna sakrálního parasympatiku, která inervují musculus detrusor, ten se následně kontrahuje a vnitřní svěrač se relaxuje. Při kontrakci se otevře vnitřní svěrač na počátku močové trubice. Mechanoreceptory v její stěně zaregistrují roztažení stěny a začnou vysílat do sakrální míchy signály, které posilují stimulaci měchýře k další kontrakci. Tento proces slouží k naprostému vyprázdnění močového měchýře. Je to založeno na principu pozitivní zpětné vazby. Zevní svěrač je tvořen z příčně pruhované svaloviny, při mikci je nutná jeho relaxace. Močovou trubicí je moč odváděna z organismus ven.
U dospělého člověka signály pro vyprázdnění při náplni cca 300 ml po chvíli odezní, ale při naplnění okolo 700 ml již nejsme schopni močový měchýř uhlídat a je nutné vyloučit moč. Pokud nedojde k vyprázdnění, tak se postupně kontrakce zrychlují až dosáhnou kritického bodu, kdy moč není možné vůlí zadržet a hrozí pomočení. Dítě by mělo být schopné okolo druhého až třetího roku života udržet moč, ale je to velice individuální.
Neschopnost udržet moč se nazývá inkontinence.
Při úplném zastavení vylučování moči mluvíme o anurii. Zvýšení objemu moči se označuje jako polyurie (více než 2,5 l moči denně), opakem je oligurie.
Moč[upravit | editovat zdroj]
Definitivní moč je čirá, nažloutlá a má lehce aromatický zápach, který se na vzduchu mění na zápach po čpavku. Fyziologické pH moči je v rozmezí 5,0 - 6,5. Denní diuréza je v rozmezí 500 až 1500 ml.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- TROJAN, Stanislav a Miloš LANGMEIER. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2003. sv. 1. ISBN 80-247-0512-5
- SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 3. vydání. Praha : Grada, 2004. ISBN 978-80-247-0630-6.