Epitel
(přesměrováno z Epitely)
Epitel (též epitelová tkáň) představuje jeden ze čtyř základních typů tkání v lidském organismu. Je tvořena především buňkami, s malým množstvím mezibuněčné hmoty. Epitelové buňky mají významné mezibuněčné spoje a jsou polarizované. Až na výjimky jsou bezcévné, vyživované difuzí, a leží na bazální membráně. Epitelové tkáně plní nejrůznější funkce, a proto jsou velice různorodé morfologie – pokrývají povrchy, resorbují či secernují látky z jednoho kompartmentu do druhého, mají imunitní funkce. Epitel tedy není jen „vrstvička buněk na povrchu“, tvoří např. podstatnou část hmoty jater či sleziny.
Charakteristika[upravit | editovat zdroj]
- apikobazální polarizace – buňka má dva póly lišící se svým biochemickým složením a funkcí
- apikální pól – apikální část membrány
- bazální pól – bazolaterální část membrány
- mezibuněčné spoje – spolu s kohezivními silami (zprostředkovanými mimo jiné integrálními proteiny buněčných membrán a kalciovými ionty) se podílejí na adhezi epitelových buněk, vytvářejí bariéru pro průnik látek paracelulární cestou a též umožňují mezibuněčnou komunikaci
- zonula occludens (tight junction, těsný spoj) – nejapikálněji; vytvářejí bariéru, počet těchto spojení determinuje míru prostupnosti epitelu; tvořeny proteiny occludinem a klaudinem; vytváří hranici mezi apikálním a bazolaterálním povrchem buňky
- zonula adhaerens (adherens junction, přiléhající spoj) – podílí se především na adhezi buněk; strukturně se jedná o aktinová mikrofilamenta vycházející z plotének tvořených myosinem, tropomyosinem, alfa-aktininem a vinkulinem
- nexus (gap junction, mezerový spoj) – zprostředkovávají mezibuněčnou komunikaci umožněním výměny látek (např. AMP, kalciové ionty); strukturně se jedná o proteiny uskupené do hexamerů (konexon)
- dezmosom (macula adhaerens) – dezmosomy jsou rozprostřeny podél laterálních membrán buněk; podílejí se na adhezi buněk; diskoidní struktura s plakem (úponová ploténka) na vnitřní straně membrány, kam se upínají intermediární filamenta
- bazální membrána – bazální povrch epitelových buněk nasedá na bazální membránu, pomocí níž je epitel ukotven k subepitelovému vazivu; vytváří rozhraní mezi vazivem a epitelem
Povrchová specializace[upravit | editovat zdroj]
- struktury typicky se vyskytující na bazálním, nebo apikálním povrchu, souvisejí s funkcí daného epitelu
- apikální povrch:
- kartáčový lem (též žíhaný) – tvořen hustě uspořádanými mikroklky; typicky v resorpčních epitelech, kde zvětšuje povrch, tedy jeho funkcí absorpce
- stereocilie – dlouhé mikroklky (dosahující až 10 µm); na epitelu vývodných pohlavních cest muže, na vláskových buňkách vnitřního ucha
- kinocilie (řasinky) – vyskytují se u tzv. řasinkových epitelů (typicky v dýchacích cestách, ve vejcovodu), kde hustě pokrývají apikální povrch epitelových buněk; metachronním kmitáním umožňují pohyb tekutin či hlenu
- mikrořasy – na vrstevnatém dláždicovém epitelu
- bazolaterální povrch:
- bazální labyrint: invaginace cytoplazmatické membrány obsahující mitochondrie; pro aktivní transport iontů; např. v proximálním a distálním tubulu ledvin
- prstovité výběžky
- apikální povrch:
Rozdělení epitelů[upravit | editovat zdroj]
- Podle prostorového uspořádání:
- plošné:
- jednovrstevné (všechny buňky nasedají na bazální membránu):
- dláždicový (plochý) – šířka buňky je větší než její výška; polygonální tvar buňky
- kubický – šířka, výška i hloubka buňky jsou přibližně stejné velikosti
- cylindrický – výška buňky znatelně převyšuje její šířku
- víceřadý cylindrický – všechny buňky nasedají na bazální membránu, ale ne všechny dosahují až k volnému povrchu epitelu, jeví se jako vrstevnatý, a proto je někdy nazýván pseudovrstevnatý epitel; skládá se z buněk vykonávajících danou funkci a z nižších buněk bazálních, které dorůstají a slouží k obnově epitelu
- mnohovrstevné:
- dláždicový
- kubický
- cylindrický
- jednovrstevné (všechny buňky nasedají na bazální membránu):
- trámčité
- retikulární
- plošné:
- Podle funkce:
Zjednodušeně (např. v onkologii) lze za hlavní dvě skupiny epitelů považovat krycí a žlázové epitely.
Krycí (povrchový) epitel je specializovaná tkáň, sloužící ke krytí povrchů a vystýlání dutin lidského těla. Chrání vnější a vnitřní povrch těla a orgánů, je velmi odolný vůči mechanickým, tepelným a chemickým vlivům. Benigním a maligním nádorům krycího epitelu říkáme papilomy a karcinomy.
Žlázový epitel tvoří funkční základ žláz. Skládá se z buněk schopných přijímat látky, zpracovávat je a vytvořený produkt vylučovat. Benigním a maligním nádorům žlázového epitelu říkáme adenomy a adenokarcinomy.
Krycí epitel[upravit | editovat zdroj]
Klasifikujeme podle:
- počtu buněčných vrstev
- tvaru buňky – u vrstevnatých epitelů je zásadní nejsvrchnější vrstva
Jednovrstevný[upravit | editovat zdroj]
Tvar buňky | Výskyt | Funkce |
---|---|---|
plochý (dlaždicový) | pleura, perikard, peritoneum, ledviny, endotel | aktivní transport pinocytózou |
kubický | folikuly štítné žlázy, povrch vaječníků, žlázové vývody, distální kanálky nefronu | krycí fce, sekrece |
cylindrický (prismatický) | trávicí trakt od cardie po columnae anales, vejcovod, děloha | ochrana, resorbce, sekrece |
víceřadý cylindrický s řasinkami | nosní dutiny, průdušnice, bronchy | sekrece, transport zachycených částeček z dýchacích cest |
Vrstevnatý epitel[upravit | editovat zdroj]
- má 2 nebo více vrstev
Tvar buňky | Výskyt | Funkce |
---|---|---|
plochý (dlaždicový) rohovějící | epidermis | ochrana |
plochý (dlaždicový) nerohovějící | dutina ústní, jícen, hrtan, pochva, glans penis, anální kanál | ochrana, zamezení ztrátám vody |
kubický | potní žlázy, vyvíjející se folikuly | ochrana, sekrece |
cylindrický | spojivkový vak | ochrana |
přechodní (urotel) | močový měchýř | ochrana, roztažitelnost |
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Vyzkoušejte si kvíz Histologie/Epitely!
Vyzkoušejte si kvíz Histologie/Epitely (2023/24)!
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- JUNQUEIRA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O. KELLEY. Základy histologie. 7. vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. a LANGE medical book; ISBN 80-85787-37-7.
- LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. vydání. Praha : Grada Pulishing, a. s., 2012. 576 s. ISBN 978-80-247-3729-4.
- ROSS, Michael H a Wojciech PAWLINA. Histology: a text and atlas. 6th ed. Philadelpia: Wolters Kluwer, c2011, xviii, 974 s.