Dědičnost krevně skupinových systémů

Z WikiSkript

Krevní skupiny jsou určovány pomocí specifických antigenů na membráně erytrocytů. Přítomnost těchto antigenů je podmíněna geneticky [1], přičemž v současnosti je známo již okolo 30 krevně skupinových systémů. Největší význam má znalost krevně skupinových systémů pro krevní transfúze. Využití krevních skupin pro potvrzení paternity je dnes již obsoletní a je zcela nahrazeno DNA fingerprintingem.

Historie[upravit | editovat zdroj]

Jako první objevil krevní skupiny (přesněji krevní skupiny AB0 systému) vídeňský lékař Karl Landsteiner již v roce 1900 (identifikoval však pouze 3 skupiny). Za svůj objev obdržel v roce 1930 Nobelovu cenu za medicínu a fyziologii.[2] Spolu s Alexandrem Wienerem se podílel i na objevu Rh systému v roce 1937. Nezávisle na Landsteinerovi objevil o sedm let později krevní skupiny (a to hned všechny čtyři) i český psychiatr Jan Janský.

AB0 systém.[upravit | editovat zdroj]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce AB0 systém.

Nejvýznamnější z antigenů jsou právě aglutinogen A a aglutinogen B. Název aglutinogen poukazuje na schopnost těchto antigenů uplatňovat se v procesu shlukování – aglutinace krve. Podle toho, které z těchto aglutinogenů jsou přítomny, se určuje krevní skupina:

Struktura antigenů u jednotlivých krevních skupin systému AB0

Charakteristická přítomnost protilátek – IgM a IgG – trvale přítomny v séru.

Antigeny ABO = glykolipidy = krátké oligosacharidy vyčnívající z povrchu erytrocytů - napojeny na lipidovou molekulu v plazmatické membráně. Molekuly A a B se liší  pouze v posledním cukerném zbytku:

  • A = N-acetyl-galaktosamin
  • B = galaktosa
  • poslední cukerné antigeny zodpovídají za to, že molekuly jsou rozpoznávány jako různé antigeny


  • Skupina A – Tvoří se pouze aglutinogen A.
  • Skupina B – Tvoří se pouze aglutinogen B.
  • Skupina AB – Tvoří se oba aglutinogeny.
  • Skupina 0 – Netvoří se ani jeden aglutinogen.

Přesněji řečeno – v případě krevní skupiny 0 se netvoří aglutinogen (antigen) A nebo B. Nalézt zde však můžeme tzv. antigen H, což je vlastně prekurzor pro antigen A i B. V některých textech je proto skupina 0 nazývána skupinou H.

Pro expresi antigenů ABO systému nutná souhra několika genů - hlavní lokus ABO (chromosom 9) a H-lokus (19. chromosom)

H – lokus: 2 alely – H / h; H, kóduje fukosyltransferasu  

Tabulka přítomných antigenů a protilátek u jednotlivých krevních skupin systému AB0

V krevní plazmě jsou naopak obsaženy bílkovinné protilátky zvané aglutininy (anti-A, anti-B). O tom, které typy protilátek jsou v krvi obsaženy, opět rozhoduje krevní skupina člověka.

  • Skupina A – Tvoří se pouze aglutinin anti-B.
  • Skupina B – Tvoří se pouze aglutinin anti-A.
  • Skupina AB – Netvoří se žádný aglutinin.
  • Skupina 0 – Tvoří se oba aglutininy (tj. anti-A i anti-B).

Chemická podstata aglutinogenů a aglutininů[upravit | editovat zdroj]

Aglutinogeny jsou antigenové struktury na membránovém povrchu. Základní stavební jednotkou je oligosacharid, vzniklý kombinací 4 monosacharidů (L-fukosa, D-galaktosa, N-acetylglukosamin, N-acetylgalaktosamin). Antigen H (jakožto prekurzor antigenů A i B) je tvořen 5 monosacharidy; pokud je k těmto navázán ještě 6. monosacharid – jedná se o antigen A nebo B – podle toho, který monosacharid je navázán.

Aglutininy patří mezi imunoglobuliny (gamma-globuliny). Přirozené protilátky (jako třeba anti-B protilátky u skupiny A) patří mezi IgM protilátky, zatímco protilátky, které vznikly až při imunizaci jedince (např. anti-D protilátky), jsou typu IgG.

Podskupiny[upravit | editovat zdroj]

Antigenita u skupiny A nemusí být jednotná. Rozlišujeme několik podskupin (A1–A6) podle antigenity těchto skupin (nejsilnější antigenitu a tudíž nejsilnější reakci s anti-A protilátkami má skupina A1, nejslabší A6). Nižší antigenita je podmíněna nižším procentuálním zastoupením erytrocytů s antigenem A (zbylé erytrocyty mají pouze antigen H). Obdobná je situace u skupiny B. V případě skupiny AB rozlišujeme podskupiny rovněž – můžeme se setkat například se skupinou A2B1.

Dědičnost AB0 systému[upravit | editovat zdroj]

Dědičnost je relativně jednoduchá. Uplatňují se různé alely jednoho genu (AB0 gen; 9q34; OMIM: +110300) Alely podmiňující tvorbu aglutinogenu (buď A, nebo B) jsou dominantní vůči alele, která nepodmiňuje tvorbu žádného aglutinogenu. Mezi sebou jsou kodominantní. Vztah genotypu a fenotypu ukazuje následující přehled:

  • Fenotyp – krevní skupina A – Genotyp AA nebo A0
  • Fenotyp – krevní skupina B – Genotyp BB nebo B0
  • Fenotyp – krevní skupina AB – Genotyp AB
  • Fenotyp – krevní skupina 0 – Genotyp 00
Příklad kodominance v dědičnosti AB0 systému

V některých případech tedy můžeme vyloučit rodičovství na základě znalosti krevních skupin rodičů a dítěte. V praxi známe ovšem pouze fenotyp, nikoli genotyp jedince – tudíž musíme uvažovat všechny možné genotypy, určující daný fenotyp. Máme následující možnosti:

  • Rodiče A X A – Dítě – A nebo 0
  • Rodiče A X B – Dítě – A, B, AB nebo 0
  • Rodiče B X B – Dítě – B nebo 0
  • Rodiče A X 0 – Dítě – A nebo 0
  • Rodiče B X 0 – Dítě – B nebo 0
  • Rodiče AB X AB – Dítě – A, B nebo AB
  • Rodiče AB X A – Dítě – A, B nebo AB
  • Rodiče AB X B – Dítě – A, B nebo AB
  • Rodiče AB X 0 – Dítě – A nebo B
  • Rodiče 0 X 0 – Dítě – pouze 0

Fenotyp Bombay[upravit | editovat zdroj]

I tvorba antigenu H je geneticky podmíněna (FUT1 gen; 19q13.3; OMIM: +211100). Může dojít k vzácnému případu, že jedinec je hh recesivní homozygot a netvoří tedy antigen H. Protože tento antigen je prekurzorem pro tvorbu antigenu A i B, může být syntéza antigenů A či B přerušena již v tomto kroku. Ve výsledku bude mít jedinec fenotyp skupiny 0 (nebude u něj prokázán antigen A, respektive antigen B), ačkoli jedinec může nést geny pro tvorbu některého z těchto antigenů (A či B, případně obou). Představme si situaci, že jedinec má genotyp AA ale zároveň i hh. Fenotypově mu bude určena krevní skupina 0 (právě tento fenotyp se označuje jako fenotyp Bombay). Pokud bude mít potomka s jiným jedincem se skupinou 0 – tentokrát ovšem jde o jedince s genotypem 00 a HH – potom bude mít tento potomek krevní skupinu A (genotyp A0 Hh). Výsledkem bude tedy situace, která odporuje základním pravidlům dědičnosti krevních skupin. Jedná se však o velmi vzácný fenomén (v obecné rovině spadající pod pojem recesivní epistáze, poprvé identifikovaný právě v Indii.

Rh systém[upravit | editovat zdroj]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Rh systém.
Karl Landsteiner (1868–1943)

Kromě systému antigenů AB0 se rozlišuje ještě velké množství dalších systémů (Rh, MNSs, Lewis, P atd.). Nejznámější je systém Rh, objevený Landsteinerem a Wienerem na základě pokusu s krví makaků (Macaca mulatta, angl. Rhesus macaque/monkey)[3]. Podle tohoto systému dělíme osoby na Rh positivní (Rh+) a Rh negativní (Rh-). Význam zde mají zejména antigeny C, D, E / c, d, e. Rozhodující je vliv antigenu D. Pokud je u jedince přítomen antigen D – je jedinec Rh pozitivní. Jedinci s antigenem d jsou Rh negativní (ve skutečnosti d není specifický antigen – vyjadřuje se tak nepřítomnost antigenu D).

Protilátky proti Rh pozitivní skupině (anti-D protilátky) se u Rh negativního jedince nevyskytují přirozeně (na rozdíl od AB0 systému), ale objeví se až v případě imunizace jedince Rh pozitivní krví (např. při nevhodné transfuzi nebo při inkompatibilním těhotenství). V ČR jsou přibližně čtyři pětiny obyvatelstva Rh pozitivní.

Dědičnost Rh systému[upravit | editovat zdroj]

Na dědičnosti Rh systému se podílí dva geny: RHD (1p36.2-p34; OMIM: *111680), který určuje přítomnost / nepřítomnost antigenu D, a RHCE (1p36.2-p34; OMIM: +111700), který určuje antigeny C/c a E/e. Jak již bylo řečeno, pro Rh+ fenotyp je rozhodující přítomnost antigenu D. Můžeme tedy zjednodušeně říci, že Rh+ se dědí dominantně a osoby Rh negativní jsou recesivní homozygoti

  • Rodiče Rh+ X Rh+ = Dítě Rh+ nebo Rh-
  • Rodiče Rh+ X Rh- = Dítě Rh+ nebo Rh-
  • Rodiče Rh- X Rh- = Dítě pouze Rh-

Hemolytická nemoc novorozenců[upravit | editovat zdroj]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Hemolytická nemoc novorozenců.

Při inkompatibilním těhotenství, kdy matka je Rh-, zatímco dítě (plod) zdědilo po otci Rh+, dochází k tzv. fetální erytroblastóze. Fetální erytroblastóza (nyní spíše označovaná jako hemolytická nemoc novorozenců) je stav, kdy matčin imunitní systém bojuje proti plodu (plod je Rh+, matčin imunitní systém tento antigen nezná a považuje jej za cizorodý), začne vytvářet protilátky, které u plodu způsobí různé formy novorozenecké žloutenky (příčinou je hemolýza), v horším případě také různé nervové poruchy. První těhotenství většinou rizikové nebývá (díky placentární bariéře nedochází k mísení krve matky s krví plodu), krev novorozence se do matčina oběhu dostane až při samotném porodu. Ovšem toto množství stačí k imunizaci matky, proto každé další nekompatibilní těhotenství by bylo mnohem rizikovější. V současné době se tomuto zamezuje podáním anti-D protilátek do 72h po porodu (případně i po potratu nebo po provedení invazivní prenatální diagnostiky).

Hemolytická nemoc novorozenců může být vzácněji podmíněna i inkompatibilitou v jiných krevně skupinových systémech.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. ↑ BLUMENFELD, OO a SK PATNAIK. Allelic genes of blood group antigens: a source of human mutations and cSNPs documented in the Blood Group Antigen Gene Mutation Database. Human Mutation. 2004, roč. 23(1), s. 8-16, ISSN 1059-7794. 
  2. ↑ The Nobel Foundation. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1930 [online]. ©2009. [cit. 31. 5. 2009]. <https://www.nobelprize.org/?p=10275>.
  3. ↑ LANDSTEINER, Karl a Alexander S WIENER. An Agglutinable Factor in Human Blood Recognized by Immune Sera for Rhesus Blood.. Proceedings of the Society for Experimental Biology and Medicine. 1940, roč. 43(1), s. 223-223, ISSN 0037-9727. 
Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Dědičnost_krevně_skupinových_systémů&oldid=471584“