Choledocholitiáza

Z WikiSkript

(přesměrováno z Choledocholithiasis)

ERCP – kámen ve žlučovodu

Choledocholitiáza je přítomnost žlučových konkrementů v extrahepatálních nebo intrahepatálních žlučových cestách.[1]

Konkrementy jsou usazeny ve žlučovodu, kde rostou a mohou tak dilatovat žlučové cesty. Choledocholitiáza komplikuje v 8–15 % cholelitiázu.

Konkrementy žlučových cest dělíme na

  1. primární – vznikají ve žlučových cestách, obvykle v místech vrozených, zánětlivých nebo traumatických stenóz či dilatací;
  2. sekundární – konkrementy se do žlučových cest dostanou ze žlučníku, kde také vznikly.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Choledocholitiáza se manifestuje ve většině případů abdominálními bolestmi, které jsou lokalizovány buď do pravého podžebří, nebo častěji do epigastria. Bolesti trvají několik hodin a vracejí se po několika dnech až měsících. Onemocnění se také může manifestovat příznaky obstrukce žlučníku nebo formou biliární pankreatitidy či akutní cholangitidy. Ikterus je u choledocholitiázy variabilní a závisí na stupni obstrukce žlučovodu. V 10–20 % případů je onemocnění asymptomatické.

Diagnostika a laboratorní vyšetření[upravit | editovat zdroj]

Laboratorní vyšetření odráží stupeň obstrukce a zánětu žlučových cest. U pacientů měříme sedimentaci, CRP, krevní obraz a během horečnatého období nabíráme hemokulturu. Při obstrukci se setkáváme se zvýšenými parametry cholestázy (přímý bilirubin, ALP, GMT). Choledocholitiázu potvrdíme cholangiografií – nejčastěji využívaná je endoskopicky (ERCP), méně často pak perkutánně (PTC). Na USG lze vidět dilataci žlučovodu, ale konkrementy se diagnostikují špatně. V případě nejasné diagnostiky zvolíme magnetickou rezonanci – cholangiopankreatikografii (MRCP).

Choledocholitiázu diagnostikujeme u:

  1. nemocných po cholecystektomii, kteří mají opět příznaky jako před operací nebo se u nich objeví intermitentní ikterus a horečky;
  2. nemocných s vrozenými, nádorovými nebo pozánětlivými stenózami žlučových cest.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

  • bez terapie – menší ataky s horečkou a lehkým ikterem
  • antibiotická léčba – u starých a imunosuprimovaných osob
  • endoskopické a transhepatální výkony – papilotomie, mechanická litotrypse, extrakce konkrementů, implantace endoprotéz do žlučových cest (dočasné řešení), laserová nebo elektrohydrolytická destrukce konkrementů
  • chirurgické výkony – při selhání endoskopie nebo u těžkého septického stavu
  • extrakorporální litotrypse rázovou vlnou – u objemých konkrementů, které nelze odstranit endoskopicky

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 4. vydání. Praha : Galén: Karolinum, 2011. 1174 s. ISBN 978-80-7262-705-9.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 4. vydání. Praha : Galén: Karolinum, 2011. 1174 s. ISBN 978-80-7262-705-9.
  • ČEŠKA, Richard a Vladimír TESAŘ, et al. Interna. 132. vydání. Praha : Triton, 2012. 855 s. ISBN 9788073876296.