Biologická membrána a transport látek přes biologickou membránu
Buněčná membrána je struktura, která ohraničuje buňku a tím odděluje intracelulární prostředí od prostředí extracelulárního. Jednou z hlavních vlastností buněčné membrány je její semipermeabilita. Selektivní propustnost buněčné membrány je způsobena její stavbou. Buněčná membrána je tvořena fosfolipidovou dvojvrstvou, která umožňuje volný přestup přes membránu pouze hydrofóbním látkám a plynům. Hydrofilní látky a ionty jsou do intracelulárního prostředí transportovány pomocí specifických přenašečů.
Transport látek přes biologickou membránu[upravit | editovat zdroj]
Mechanismy přenosu látek přes membránu[upravit | editovat zdroj]
Transport v membránovém kontinuu znamená, že přenášené látky zůstávají odděleny od cytosolu membránou. Příjem materiálu se nazývá endocytóza, výdej exocytóza, pokud je materiál pouze transportován přes buňku, jedná se o transcytózu. Exocytóza a endocytóza slouží k transportu velkých molekul.
- Exocytóza
- Sekrece mimo buňku. Sekreční vesikuly nebo granula putují od Golgiho aparátu k plasmatické membráně, kde s ní splývají a jejích obsah se vylije do mezibuněčného prostoru. Příkladem může být sekrece insulinu či přenos neurotransmiterů z neuronů.
- Endocytóza
- Příjem látek (ionty, molekuly, další buňky) z prostředí mimo vlastní prostor buňky. Plasmatická membrána se vchlipuje dovnitř a vytváří tak vezikulu v cytosolu buňky. Z něj se následně dostávají látky do samotného cytosolu buňky. Existují tři základní typy endocytózy:
- Fagocytóza – přijímání větších pevných partikulí (např. bakterií, mikroorganismů). Buňka obklopuje pomocí panožek danou látku.
- Pinocytóza – přijímání tekutin s rozpuštěnými látkami. Buňka nespecificky pohltí část extracelulární tekutiny.
- Receptorem zprostředkovaná endocytóza – vazba příslušné molekuly na receptor v plasmatické membráně. Nejprve dochází k invaginaci membrány, poté ke vzniku obalené vezikuly, která putuje dále do buňky.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- ŠVÍGLEROVÁ, Jitka. Pasivní transport [online]. Poslední revize 18. 2. 2009, [cit. 12.11.2010]. <https://web.archive.org/web/20160306065550/http://wiki.lfp-studium.cz/index.php/Pasivní_transport>.
- ŠVÍGLEROVÁ, Jitka. Osmóza [online]. Poslední revize 18. 2. 2009, [cit. 12.11.2010]. <https://web.archive.org/web/20160306065550/http://wiki.lfp-studium.cz/index.php/Osmóza>.
- KODÍČEK, M. a V. KARPENKO. Biofysikální chemie. 1. vydání. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0791-1.
- LEOŠ NAVRÁTIL, ROSINA JOZEF A KOLEKTIV, Medicínská biofyzika [online]. [cit. 2014-16-11]. <https://www.grada.cz/medicinska-biofyzika-3633/>
- LANGMEIER, Miloš, et al. Základy lékařské fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2009. 320 s. ISBN 978-80-247-2526-0.
- ALBERTS, B, et al. Molecular Biology of the Cell [online] . 4. vydání. New York : Garland Science, 2002. Dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK26896/>. ISBN 0-8153-3218-1.
- VAJNER, Luděk, Jiří UHLÍK a Václava KONRÁDOVÁ. Lékařská histologie I : Cytologie a obecná histologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2010. 110 s. ISBN 978-80-246-1860-9.
- TRKANJEC, Z. a V. DEMARIN. Presynaptic vesicles, exocytosis, membrane fusion and basic physical forces [online]. [cit. 2014-11-26]. <http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S030698770091260X>.