Atrézie jícnu
Z WikiSkript
Atrézie jícnu je vývojová vada jícnu, kdy jícen je slepě ukončen a často je píštělí spojen s tracheou (až v 85 %), díky čemuž vzniká riziko aspirace. Výskyt je 1:2000 až 1:4000, obě pohlaví bývají postižena stejně.[1]
Etiologie[upravit | editovat zdroj]
- porucha diferenciace primární embryonální střevní trubice v jícen, průdušnici a plíci
- může být součásti tzv. VACTERL – vývojové vady páteře, anorektální oblasti, srdce, ledvin a rádia (Vertebral anomalies, Anal atresia, Cardiovascular anomalies, Tracheoesophageal fistula, Esophageal atresia, Renal and/or Radial anomalies, Limb defects)
Klasifikace[upravit | editovat zdroj]
- dle Vogta (I–III) [2]:
- typ I: úplné chybění jícnu nebo místo jícnu vazivový pruh,<1%
- typ II: dva vzdálené pahýly, píštěl nepřítomna, 8%
- typ IIIa: horní ezofagotracheální píštěl, dolní slepý vak 1%
- typ IIIb: dolní ezofagotracheální píštěl, horní slepý vak, nejčastější (85-90%)
- typ IIIc: horní a dolní ezofagotracheální píštěl 1%
- H-píštěl: jícen průchodný, přítomna píštěl ve tvaru H mezi jícnem a tracheou 5%
- dle R. E. Grosse (A–E/H)
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
- prenatálně: polyhydramnion (a s ním spojené riziko předčasného porodu)
- postnatálně: nadměrné slinění, při prvním pití kašel, cyanóza, aspirace[1]
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- nelze zavést žaludeční sondu
- RTG hrudníku a břicha[1]
- rtg kontrastní vyšetření jícnu – nástřik vodné kontrastní látky sondou do pahýlu jícnu, který u nejčastějšího typu atrézie Vogt IIIb slepě končí v úrovni Th 2–4
Léčba[upravit | editovat zdroj]
- operativní uzavření tracheoezofageální píštěle – co nejdříve po porodu (nebezpečí aspirace)
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Vrozené atrézie a stenózy gastrointestinálního traktu: Vrozená hypertrofická stenóza pyloru, Atrézie a stenózy tenkého střeva, Anální a rektální atrézie
- Vrozené vývojové vady dýchací soustavy
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 358. ISBN 978-80-247-2525-3.
- ↑ ZEMAN, Miroslav et al. Speciální chirurgie. 2. vyd. Praha: Galén, 2004. s.504 ISBN 80-7262-260-9