Akutní záněty hrtanu

Mezi akutní záněty hrtanu řadíme nezávažnou katarální laryngitidu a stenózující záněty – epiglotitidu a subglotickou laryngitidu.

Katarální akutní laryngitida[upravit | editovat zdroj]

Je běžné onemocnění postihující všechny věkové skupiny, probíhá většinou jako součást katarů HCD. Může se vyskytovat jako laryngotracheitida či laryngotracheobronchitida.

Etiologie: Nejčastěji je to virová infekce (s případnou bakteriální superinfekcí), ke vzniku přispívá prochladnutí, vlivy zevního prostředí, abúzus hlasu.
Příznaky: Akutně vzniklý chrapot, škrábání v krku, nucení ke kašli, kašel (zpočátku suchý), celkové příznaky zpravidla chybí.
Vyšetření: Laryngoskopie – zarudnutí a prosáknutí sliznice, zejména na hlasivkách.
Terapie: Symptomatická – hlasový klid, zvlhčování vzduchu, zákaz kouření, tekutiny, vitamin C, antitusika, ATB při hrozící superinfekci.

Akutní epiglotitida[upravit | editovat zdroj]

Viditelná epiglottis u akutní epiglotitidy

Podrobnější informace naleznete na stránce Akutní epiglotitida.

Sufokující zánět HCD, perakutní zánět hrtanu s extrémním otokem epiglotis, která uzavře vchod do hrtanu, pokud není poskytnuta rychle péče, hrozí zadušení.
Vyskytuje se zřídka, postihuje většinou děti, ale i dospělé.

Etiologie: Haemophilus influenzae typu b.
Klinický obraz: Začíná prudce řezavou bolestí v krku a polykacími obtížemi, stagnací slin a hlenů. Pak se objevuje dyspnoe – první zpravidla v leže na zádech.; Pacient je bledý, hypoxický, hledá si úlevovou polohu – vsedě, mírný předklon, z úst mu vytékají sliny, které nemohou odtékat valekulami podél epiglotis.; Dítě bývá apatické.; Zpravidla jsou febrilie a alterace celkového stavu.; Epiglotis je vidět zpravidla i bez zrcátka po stlačení jazyka – je zarudlá a zduřelá.
Terapie: urychlený transport na nejbližší pracoviště ARO.; Transport musí být vsedě s lékařským doprovodem připraveným na urgentní zajištění dýchacích cest.; Vhodné je i.v. kortikoidy, zvlhčovat vzduch.; Základem léčby jsou ATB (aminopeniciliny s inhibitory betalaktamáz, cefalosporiny).

Akutní subglotická laryngitida[upravit | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete na stránce Akutní laryngitida.

Zvláštní forma laryngitidy, otok anatomicky nejužší části laryngu – subglotis.
Vyskytuje se mnohonásobně častěji než předchozí, průběh je méně dramatický. Sezónní maxima jsou na jaře a na podzim.
Prakticky výhradně u dětí, nejčastěji do pěti let.

Etiologie: Viry (adenoviry, influenza, parainfluenza, myxoviry), může se uplatňovat i alergie.
Klinický obraz: Začíná náhle z plného zdraví (může navazovat na katar HCD). V noci dochází k náhlé záchvatovité inspirační dušnosti s inspiračním stridorem, může být přítomno zatahování jugula a cyanóza. Kašel má štěkavý, kokrhavá charakter, hlas je hrubý a drsný, dítě je neklidné, úzkostné, febrilní, celkový stav může být alterován.
Vyšetření: Snažíme se zahlédnout epiglotis, nitro hrtanu nevyšetřujeme (riziko laryngospazmu), jinak bychom pod hlasivkami pozorovali zarudlé, hladké návalky.
Terapie: Hospitalizace u dětí. Kortikoidy i.m. (v těžších případech i.v.) – hydrokortizon 10 mg/kg. Zpravidla kortikoidy způsobí rychlé oplasknutí.; Vedle kortikoidů dáváme sedativa, mukolytika (příp. antitusika a antihistaminika).; ATB u těžkých případů oslabených dětí s rizikem superinfekce.; Intubace nebo jiné zajištění je nutné jen zcela výjimečně.; Úprava mikroklimatu – zvlhčování vdechovaného vzduchu, zklidnění dítěte, úprava polohy, dostatečné zavodění.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.