NápovědaZavřít
Pokud při editaci narazíte na jakékoli technické problémy, nahlaste je prosím.
3 oznámeníZavřít
Nejste přihlášen(a).
Váš užitečný příspěvek označíme pouze Vaší IP adresou. Nechtěli byste se raději přihlásit?

Z následujícího důvodu nemáte oprávnění upravit tuto stránku:

Pro editaci stránek je vyžadováno potvrzení vaší e-mailové adresy. Na stránce nastavení zadejte a nechte potvrdit svou e-mailovou adresu.

Používáte prohlížeč, který není tímto editorem oficiálně podporován.

Pyelonefritis hnisavá s nekrózami papil (preparát)

Z WikiSkript

Přehledné zobrazení
Přehledné zobrazení
annotation
Tento obrázek může obsahovat anotace.
Pro zobrazení přesuňte ukazatel myši nad obrázek.
Zvětšení
Zvětšení
annotation
Tento obrázek může obsahovat anotace.
Pro zobrazení přesuňte ukazatel myši nad obrázek.
Detail
Detail
annotation
Tento obrázek může obsahovat anotace.
Pro zobrazení přesuňte ukazatel myši nad obrázek.


Histologie[upravit | editovat zdroj]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Ledvina (preparát).

Příčina[upravit | editovat zdroj]

Nejčastější vyvolavatelé jsou G- bakterie: hlavně E. coli, méně často Proteus mirabilis, Klebsiella pneumoniae, Enterobacter, Pseudomonas; G+ bakterie: Rod Enterococcus a Staphylococcus saprophyticus. Intenzita zánětlivé odpovědi je silnější, pokud má vyvolávající patogen na svém povrchu fimbriové adheziny, protože lipopolysacharid endotoxinu bakterií se tu může lépe uplatnit. Těmito vlastnostmi disponují například některé sérotypy E. coli.

Patogeneze[upravit | editovat zdroj]

Zánět pánvičky a ledviny nejčastěji způsobený z 80% ascendentní infekcí (hlavně u žen, které mají krátkou močovou trubici) z tlustého střeva přes perineum do uretry. Infekce začíná kolonizací vaginálního vestibula (u mužů předkožkového vaku), pokračuje infekcí močové trubice, močového měchýře a vzácně i horních močových cest. Hematogenní infekce jsou vzácné – hlavně u novorozenců, u chronicky nemocných a u imunosuprimovaných pacientů.

Makroskopie[upravit | editovat zdroj]

Postižená ledvina je zduřelá, na povrchu se vyklenují drobné žlutavé abscesy ve skupinách odpovídajících zhruba jednomu renkulu. Skupin abscesů může být několik nebo pokrývají celý povrch ledviny, avšak nestejnoměrně. Sliznice kalichů i pánvičky je překrvená.

Mikroskopie[upravit | editovat zdroj]

Zpočátku jsou kanálky vyplněné množstvím leukocytů, později se kanálky rozpadají a hnisavý zánět se šíří do intersticia, kde se vytvářejí drobné abscesy. Glomeruly nejsou postiženy. Hojení jizvou, která deformuje povrch ledviny i pánvičku (RTG!).

Prognóza a komplikace[upravit | editovat zdroj]

Prognóza: s potlačením infekce dochází k resorbci abscesů za vzniku pozánětlivých pseudoxantomůxantogranulomatózní pyelonefritida – ložiska žluté barvy a mikroskopicky zde nacházíme světlé buňky – makrofágy, připomíná karcinom ledviny. Při odpovídající léčbě benigní průběh, při rozsáhlejším postižení může dojít k sepsi nebo urosepsi.

Komplikace: pyonefros = hromadění hnisu v rozšířených močových cestách při obstrukci v distálních močových cestách >>> při provalení vzniká perirenální absces; může dojít k sekvestraci papil = hnisavá nekróza papil – komplikace u diabetiků. Vznik jizev, které nacházíme u 10–20 % pacientů po prodělané pyelonefritidě. Mezi rizikové faktory pro vznik jizev patří: nízký věk, obstrukce, recidivující infekce, poruchy vyprazdňování močového měchýře, urolitiáza, pozdně započlá terapie (> 72hod).

Výskyt[upravit | editovat zdroj]

Predispozice: oslabená obranyschopnost uroepitelu a/nebo odchylky ve vyprazdňování moči (zúžení uretry, vezikoureterální reflux, postmikční reziduum v močovém měchýři, kameny, těhotenství, diabetes mellitus a hypertrofie prostaty).


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
  • BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ. Histopatologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 112 s. ISBN 978-80-247-1650-3.

Histologie

 Podrobnější informace naleznete na stránce Ledvina (preparát).

Příčina

Nejčastější vyvolavatelé jsou G- bakterie: hlavně E. coli, méně často Proteus mirabilis, Klebsiella pneumoniae, Enterobacter, Pseudomonas; G+ bakterie: Rod Enterococcus a Staphylococcus saprophyticus. Intenzita zánětlivé odpovědi je silnější, pokud má vyvolávající patogen na svém povrchu fimbriové adheziny, protože lipopolysacharid endotoxinu bakterií se tu může lépe uplatnit. Těmito vlastnostmi disponují například některé sérotypy E. coli.

Patogeneze

Zánět pánvičky a ledviny nejčastěji způsobený z 80% ascendentní infekcí (hlavně u žen, které mají krátkou močovou trubici) z tlustého střeva přes perineum do uretry. Infekce začíná kolonizací vaginálního vestibula (u mužů předkožkového vaku), pokračuje infekcí močové trubice, močového měchýře a vzácně i horních močových cest. Hematogenní infekce jsou vzácné – hlavně u novorozenců, u chronicky nemocných a u imunosuprimovaných pacientů.

Makroskopie

Postižená ledvina je zduřelá, na povrchu se vyklenují drobné žlutavé abscesy ve skupinách odpovídajících zhruba jednomu renkulu. Skupin abscesů může být několik nebo pokrývají celý povrch ledviny, avšak nestejnoměrně. Sliznice kalichů i pánvičky je překrvená.

Mikroskopie

Zpočátku jsou kanálky vyplněné množstvím leukocytů, později se kanálky rozpadají a hnisavý zánět se šíří do intersticia, kde se vytvářejí drobné abscesy. Glomeruly nejsou postiženy. Hojení jizvou, která deformuje povrch ledviny i pánvičku (RTG!).

Prognóza a komplikace

Prognóza: s potlačením infekce dochází k resorbci abscesů za vzniku pozánětlivých pseudoxantomůxantogranulomatózní pyelonefritida – ložiska žluté barvy a mikroskopicky zde nacházíme světlé buňky – makrofágy, připomíná karcinom ledviny. Při odpovídající léčbě benigní průběh, při rozsáhlejším postižení může dojít k sepsi nebo urosepsi.

Komplikace: pyonefros = hromadění hnisu v rozšířených močových cestách při obstrukci v distálních močových cestách >>> při provalení vzniká perirenální absces; může dojít k sekvestraci papil = hnisavá nekróza papil – komplikace u diabetiků. Vznik jizev, které nacházíme u 10–20 % pacientů po prodělané pyelonefritidě. Mezi rizikové faktory pro vznik jizev patří: nízký věk, obstrukce, recidivující infekce, poruchy vyprazdňování močového měchýře, urolitiáza, pozdně započlá terapie (> 72hod).

Výskyt

Predispozice: oslabená obranyschopnost uroepitelu a/nebo odchylky ve vyprazdňování moči (zúžení uretry, vezikoureterální reflux, postmikční reziduum v močovém měchýři, kameny, těhotenství, diabetes mellitus a hypertrofie prostaty).

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Reference

Na této stránce nejsou žádné reference, které by se v tomto seznamu zobrazily.

Použitá literatura

  • POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al.Speciální patologie.2. vydání.Praha :Galén,2007.430 s.ISBN 978-807262-494-2.
  • BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ.Histopatologický atlas.1. vydání.Praha :Grada,2008.112 s.ISBN 978-80-247-1650-3.