Vezikoureterální reflux
Jako vezikoureterální reflux se označuje nález zjištěný při klasické rentgenové mikční cystouretrografii (MCUG) – po zacévkování měchýře s infúzí krystaloidu s jodovým kontrastem (v poloze na zádech). Má 5 stupňů dle mezinárodní klasifikace:
- I – reflux do dolní části nerozšířeného ureteru,
- II – reflux až do pánvičky, která není rozšířena,
- III – ureter a pánvička jsou rozšířeny, kontury kalichů zachovány,
- IV – výrazné rozšíření, kontura kalichů otupena,
- V – masivní dilatace dutého systému, kalichy jsou konvexní.
- Pasivní reflux
moč se vrací směrem k ledvině již v průběhu plnění měchýře.
- Aktivní reflux
objevuje se až při mikci.
Výskyt[upravit | editovat zdroj]
Vyskytuje se často u pacientů s močovou infekcí – u pyelonefritid je přítomen až v 50 %, dále u vrozených vývojových vad (ureter duplex, ektopie ureterálních ústí,...).
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Reflux má patrně i genetický podklad – pokud je u jednoho dítěte, pravděpodobnost, že bude i u dalších je asi 25 %.
- Hlavní mechanismus uzávěru ureteru je jeho šikmý průchod stěnou močového měchýře a tlak detrusoru a trigona,
- u dětí toto ústí často maturuje opožděně, nižší stupně refluxu často spontánně mizí,
- samotný reflux patrně není nebezpečný pro vznik jizev, poškozuje ledvinu, když je přítomna močová infekce.
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Klinicky se projevuje jako recidivující močové záněty, často pod obrazem pyelonefritidy. Při velkých refluxech – dvojí mikce – při močení se dostane hodně moče do ureterů, vymočí se málo a poté přichází další nutkání na močení. Prvním příznakem může být i hypertenze a ji provázející symptomy.
Vyšetření[upravit | editovat zdroj]
- Cystografie,
- uroflowmetrie,
- IVU (stav HCM),
- radioizotopový scan ledvin DMSA (funkční stav ledvin, pyelonefritické jizvy).
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Dříve se reflux řešil spíše chirurgicky – vytvořit ventilový mechanismus prodloužením intramurální části močovodu. V posledních 10 letech se doporučuje konzervativní terapie – dlouhodobá aplikace profylaktických dávek antibakteriálních léků. Po eradikaci infekce se podává profylakticky nejčastěji furantoin nebo kotrimoxazol (asi 20–30 % běžné léčebné dávky),
- u VUR I–III lze očekávat spontánní ústup,
- IV a V. stupeň se většinou neupraví, ale i zde je operace sporná, antirefluxová plastika je pak efektivní asi v 95 %, dále by se mělo myslet na riziko možné stenózy a městnání.
Novějšími metodami jsou endoskopická aplikace kolagenu do oblasti ureterálního ostia – jsou šetrnější, ale zatím chybí studie. Při konzervativní terapii je třeba kontrolovat bakteriurii a močový sediment. Ústup refluxu nekontrolujeme klasickou cystoureterografií, ale tzv. izotopovou cystografií (menší radiační zátěž), při které se do měchýře napustí roztok krystaloidu s radiofarmakem a detekujeme reflux.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 14.8.2010]. <http://jirben.wz.cz>.
- PASTOR, Jan. Langenbeck's medical web page [online]. ©2010. [cit. 18.10.2010]. <https://langenbeck.webs.com/interna.htm>.
